Reportáž: Brdy, nedotčená zelená oáza uprostřed Čech

Poškozený menší bunkr na Jordánu nese stopy po zásazích z různých zbraní.

Poškozený menší bunkr na Jordánu nese stopy po zásazích z různých zbraní. Zdroj: Pavel Otto

Vojenský újezd Brdy
Vojenský újezd Brdy
Vojenský újezd Brdy
Vojenský újezd Brdy
Vojenský újezd Brdy
32
Fotogalerie

Šumava hodinu od Prahy nebo třicet minut z Plzně. Z lidových názvů lesnatých kopců mezi Příbramí a Rokycany je zřejmé, že jsou navzdory nevelké nadmořské výšce v lecčems výjimečné.

Letos uplynuly tři roky od platnosti zákona, který Střední Brdy – jak se nejvyšší vnitrozemská vrchovina správně jmenuje – otevřel veřejnosti. Je to nejmladší chráněná krajinná oblast v Česku.

Poprvé jsem tam byl s přáteli před patnácti lety. Opatřili jsme si povolení od ministerstva obrany, nechtělo se nám riskovat předčasný návrat a několikatisícovou pokutu. Zkušenosti z pěších výprav ukázaly, že Brdy mají se Šumavou společný nejen syrový ráz lesů s mnoha prameny, potoky a mokřady, ale i táhlé asfaltové silničky a betonové či dlážděné komunikace zvané tankovky. Pro další průzkum jsme tedy zvolili kola.

První pokus o přejezd vojenského prostoru s dělostřeleckými a leteckými střelnicemi a tankovým cvičištěm ztroskotal už v Jincích kvůli kolapsu přehazovačky na jednom z bicyklů.

Další následoval po uzákonění CHKO, z Rokycan jsme přijeli přes Trokavec. Americká radarová základna měla stát na nedalekém vrchu Břízkovec známém jako kóta 718, byť je podle map o metr vyšší.

Po sjezdu k Padrťským rybníkům výrazně přibylo turistů a cyklistů. Tak trochu jako na Václavském náměstí to tam vypadalo už ve druhé polovině minulé dekády, kdy armáda začala okrajové části újezdu zpřístupňovat veřejnosti.

Deset tisíc lidí ročně

Podle odhadů se počet návštěvníků zpřístupněné oblasti pohybuje kolem deseti tisíc ročně. „Pokud nepoškozují předměty ochrany, což se zatím nějak zásadně neděje, jejich počty pro nás nejsou důležité,“ říká šéf Správy CHKO Brdy Bohumil Fišer.

Prohlédněte si fotogalerii:

Dodává, že přetrvávají problémy s řidiči, kteří nedodržují zákaz vjezdu. Ročně jich policie pokutuje kolem pěti set. „Nejnebezpečnějším prohřeškem s ohledem na odlehlost území od sídel je porušování zákazu rozdělávání ohňů,“ varuje Fišer s tím, že následky živelně vzniklého požáru by byly nedozírné. Za rozdělání ohně hrozí sankce až patnáct tisíc korun.

Hasiči loni a letos podle ředitele krajské záchranné služby Pavla Hrdličky vyjížděli do Brd k menším požárům asi patnáctkrát. Největší akcí bylo pátrání po seniorovi, který uvízl v bažinách. „Je to rozsáhlý prostor, který nikdo moc nezná,“ připomíná Hrdlička.

Magnetem je Padrť

Naše další výlety včetně posledního červnového potvrdily, že západní část CHKO od bývalé obce Padrť srovnané v roce 1952 komunistickými buldozery se zemí k loveckému zámečku Tři Trubky a dále do Strašic patří k nejfrekventovanějším.

Hned za strašickými roubenými chalupami je u lesa odstavné parkoviště. V obci je možné prohlédnout Muzeum Středních Brd včetně areálu bývalých kasáren. Hotovky i minutky za přijatelné ceny nabízí loni otevřený hostinec a penzion Na Poště.

Skupinky lidí jsou vidět i na dopadové ploše Houpák, respektive Jordán. Lákadly jsou kruhový výhled na pohoří a prvorepubliková betonová pevnost s ocelovým kulometným zvonem. Zahrála si v několika filmech, naposledy v Obecné škole. Abyste se tam ale človk dostal, musí překonat třísetmetrové převýšení.

O něco méně návštěvníků bývá na nedalekém vrcholu Toku, což je s 865 metry nad mořem nejvyšší místo Brd. Na náhorní plošině se vzrostlými stromy toho moc k vidění není. Po většinu roku to není mimořádný zážitek. V mrazu a vánici se ale adrenalin na Toku vyplaví.

V příznivém počasí pozdravíte pár výletníků ještě na půl kilometru vzdálené pasece, kde do roku 1931 stávala hájovna Carvánka. Na malebném místě je možné se osvěžit u pramene pitné vody.

Muzeum bez proudu

Spolu s Padrťskými rybníky, romantickou zříceninou hradu Valdek, vodní nádrží Pilská, která se v roce 1854 protrhla, a několika výjimečnými vyhlídkami ze skalních výchozů nebo vrcholů Praha či Třemošná už v centrálních Brdech mnoho turistických atrakcí není.

Donedávna mezi ně patřilo Atom muzeum v objektu, kde měly být kdysi skladovány sovětské jaderné hlavice. Přestože jeho provozovatelé ujišťují, že mají všechny účty vyrovnané, ministerstvo obrany vypnulo muzeu elektřinu.

Funguje alespoň blízký Grill Míšov s vyhlášenými klobásami. Na Podbrdsku mají i výborný uzený bůček, chce to ale trochu štěstí.

„Nabídka občerstvení, ubytování a dalších navazujících aktivit pro návštěvníky se v okolních obcích rok od roku mírně zlepšuje,“ souhlasí Fišer.

Bezkonkurenčně největším skvostem kopců, roklí a planin, které byly pro veřejnost desítky let tabu, zůstává civilizací nedotčená horská příroda. Liduprázdné, převážně smrkové lesy odolávají díky dostatku vláhy kůrovci. Na rozsáhlých vřesovištích ohraničených březovými háji, kam dopadaly granáty, si připadáte jako uprostřed severské tundry.

Střední Brdy jsou ostrovem horské přírody uprostřed Čech. Na evropské poměry je to unikátní krajina téměř bez staveb,“ vyzdvihuje Fišer s tím, že v oblasti se neplánují žádné stavby restaurací či hotelů.

Území předané před třemi lety civilní správě je už protkané turistickými stezkami, dokončuje se síť cyklotras. Určitě se ale hodí GPS nebo chytrý telefon se staženou mapou. S mobilním signálem jsou tam potíže.

Kromě studánek a v sezoně lesních plodů se uprostřed zelené oázy jiné občerstvení nepodává. Je proto vhodné přibalit si svačinu.

A zvláště hledačům vojenského materiálu se zakazuje vstupovat do míst, která ještě nejsou vyčištěna od nevybuchlé munice. Poznají se podle nepřehlédnutelných cedulí.

Podívejte se na krajinu Brd: