Pravděpodobný nový ministr průmyslu Jiří Havlíček nastupuje na těžkou pozici. Řada jeho předchůdců musela odstoupit kvůli značné kritice veřejnosti, další se zapletli do svých skandálů. Přečtěte si o sedmi z nich, kteří se ve funkci dokázali udržet nejdéle.
Vladimír Dlouhý (počet dní: 1643)
Dlouhý je prvním a nejdéle sloužicím ministrem průmyslu v historii České republiky. Jeho politická kariéra započala v době normalizace, kdy vstoupil do komunistické strany, s postupnou změnou režimu své členství ukončil.
Jako místopředseda ODA zakotvil ve vládě Václava Klause, kde zastával post ministra průmyslu. V roce 1997 ale propukl skandál s financováním strany ODA. Na tuto skutečnost reagoval odstoupením ze všech politických funkcí. Od tohoto roku tak pracuje v soukromém sektoru.
Vladimír Dlouhý v současné době působí jako prezident Hospodářské komory. Podívejte se, co řekl o působení vlády
Miroslav Grégr (počet dní: 1454)
Grégr byl také členem KSČ, ze strany ho ale vyloučili po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kdy byl zařazený na seznam „představitelů a exponentů pravice“. Post ministra za ČSSD zastávala za premiéra Miloše Zemana.
Jeho významným počinem bylo prosazení koncepce "Super ČEZu", tedy společnosti s výraznou státní účastí, která je schopná expandovat na další trhy. Za jeho vlády došlo k prodeji zbylé části ve společnosti Investenergy, kde měl stát 46,28procentní podíl za cenu 650 milionů korun. Kvůli tomu také byl u výslechu u švýcarských vyšetřovatelů, kteří se zabývali kauzou privatizace Mostecké uhelné.
Milan Urban: (počet dní: 1265)
I Urban si za minulého režimu prošel komunistickou stranou. Ministrem průmyslu ho jmenoval premiér Vladimír Špidla. Svou funkci si udržel i za Stanislava Grosse nebo Jiřího Paroubka. V roce 2009 ho kritizovali za „Toskánskou aféru“, kdy se s jinými politiky a podnikateli objevil na fotografiích z letoviska Monte Argentario.
Tam se měl nacházet také lobbista skupiny ČEZ Vladimír Johanes. Za svůj výrok: „Limity jsou pozůstatkem posttotalitní doby, kdy ještě neexistovaly základní demokratické právní principy“ byl kritizován ze strany ekologických organizací.
Jan Mládek: (počet dní: 1126)
Politicky se Mládek začal angažovat na konci osmdesátých let vstupem do KSČ. Do ministerského křesla usedl za vlády Bohuslava Sobotky. Jeho jmenování kritizovali především živnostníci, které předchozím roce jako stínový ministr financí označil za parazity.
Za působení Mládka na ministerstvu průmyslu se aktualizovala energetická koncepce, došlo také k prolomení limitů v Ústeckém kraji. Je kritizován za výroky v oblasti telekomunikací, například řekl, že „Roaming je elitářská záležitost, která se týká pěti procent obyvatelstva.“
Jeho náměstek pro telekomunikace Lubomír Bokštefl na serveru Aktuálně.cz reagoval na otázku, proč nejsou mobilní služby v Česku levné tak jako v Polsku následovně: "Chcete služby jako v Polsku – odjeďte do Polska”. V únoru letošního roku Bohuslavem Sobotkou odvolán, jako důvod uvedl premiér také "přístup k mobilním operátorům a některé výroky zaznívající z ministerstva a výroky, které urážely veřejnost".
Martin Říman: (počet dní 977)
Je členem ODS už od počátku vzniku strany, aktivním politikem byl především na komunální úrovni. Při hlasování o vstupu Česka do EU veřejně deklaroval, že bude hlasovat proti. Mezi jeho programové body patřilo přesunutí některých ministerstev do Ostravy, tento plán se ale nikdy nerealizoval. Kritizovaly ho ekologické organizace, především za údajnou podporu zvyšování emisí skleníkových plynů a prolomení územních limitů těžby uhlí.
Martin Kocourek (počet dní: 455)
Ministrem průmyslu se stal ve vládě Petra Nečase v roce 2010. O rok později upozornila Mladá fronta DNES na obchody s dluhopisy jeho matky z předchozích let, které ji vydělaly 16 milionů korun.
Kocourek reagoval vysvětlením, že musí zjistit původ peněz u své matky, následně změnil vysvětlení, že se jednalo o vlastní peníze, které se snažil "odklonit" před manželkou. Poté byl premiérem Petrem Nečasem odvolán. Policií byl následně obviněn z poškozování věřitele.
Karel Kühnl (počet dní: 415)
Působil jako ministr průmyslu od roku 1997 ve vládě Václava Klause a poté ve vládě Josefa Tošovského. V listopadu 1997 se stal místopředsedou ODA a to v době rostoucího vnitřního napětí ve straně. Krátce na to se stal členem Unie Svobody.
