Pět kroků k odškodnění: Co dělat, když aerolinka odmítá platit za zpoždění
- Hranice pro vznik nároku na odškodnění zůstává na třech hodinách zpoždění v cílové destinaci.
- Aerolinky budou muset do 30 dnů od podání žádosti buď vyplatit odškodné, nebo podrobně vysvětlit důvod zamítnutí.
- Dopravci budou mít povinnost do čtyř dnů od konce cesty elektronicky zaslat cestujícím instrukce, jak o kompenzaci žádat.
Evropský parlament a Rada EU potvrdily, že stávající pravidla pro odškodnění cestujících v letecké dopravě se měnit nebudou. Navzdory jasné legislativě se však řada pasažérů potýká s neochotou aerolinek platit. Pokud dopravce vaši žádost zamítne nebo ji ignoruje, máte několik možností, jak své peníze získat zpět.
Kdy máte nárok na 600 eur
Podle evropského nařízení o právech cestujících vzniká nárok na finanční kompenzaci ve třech hlavních případech. Jsou to případy, kdy je let zpožděn o tři a více hodin, pokud je zrušen méně než 14 dnů před odletem, nebo pokud je cestujícímu odepřen nástup na palubu (např. z důvodu overbookingu). Výše odškodnění se odvíjí od délky letu a pohybuje se v rozmezí od 250 do 600 eur. „Důležité je, že tato částka je fixní a nezávisí na ceně letenky,“ uvádí spotřebitelská organizace dTest.
Nárok na peníze však nevzniká vždy. Dopravci se mohou vyvinit v případě tzv. mimořádných okolností, které nemohou ovlivnit – typicky jde o nepříznivé počasí, politickou nestabilitu nebo stávky letištního personálu (nikoliv však stávku vlastních zaměstnanců aerolinky). Vedle peněz mají cestující při dlouhém čekání vždy nárok na péči, tedy občerstvení a v případě nutnosti i ubytování.
Hra na mrtvého brouka a jak ji ukončit
Prvním krokem musí být vždy přímý kontakt s leteckou společností. Většina dopravců má pro tyto účely na svých webových stránkách speciální formulář. Podle nové dohody budou mít cestující na podání žádosti devět měsíců. Problém nastává v momentě, kdy aerolinka žádost zamítne s obecným odkazem na „mimořádné okolnosti“, nebo na výzvy vůbec nereaguje.
V takové situaci se nabízejí dvě hlavní cesty: mimosoudní řešení přes dozorový úřad, nebo soudní vymáhání. Výběr instituce se řídí místem odletu. Pokud letadlo startovalo z Česka, je příslušným orgánem Úřad pro civilní letectví (ÚCL). Ten může stížnost prošetřit, pokud od podání žádosti u aerolinky uplynulo alespoň šest týdnů bez výsledku.
Úřad pro civilní letectví jako první instance
ÚCL prověří, zda k pochybení skutečně došlo. „Je však nutné mít na paměti, že úřad je sice autoritou, ale nemá přímý nástroj, jak aerolinku donutit k výplatě peněz na účet cestujícího. Jeho stanovisko má však obrovskou váhu v následném sporu. Pokud úřad potvrdí, že nárok je oprávněný a aerolinka přesto odmítá platit, stává se toto vyjádření klíčovým důkazem pro soud,“ uvádí dále dTest.
Síla hromadných žalob
Cestující se může obrátit na soud i přímo, bez předchozího řízení u ÚCL. Žalobu lze podat buď v místě odletu, nebo v místě příletu. Pro jednotlivce však může být představa soudního sporu s nadnárodní korporací kvůli několika stovkám eur odrazující, a to jak z časových, tak finančních důvodů.
Podle dTestu se proto stále populárnějším řešením stávají hromadné žaloby nebo využití specializovaných agentur. Hromadné uplatnění nároku je efektivní zejména v situacích, kdy je poškozených pasažérů z jednoho letu více. Spotřebitelé v takovém případě často nenesou náklady na právní zastoupení ani riziko spojené s prohrou sporu – odměna právníkům nebo zprostředkovateli se obvykle hradí pouze v případě úspěšného vymožení částky (tzv. success fee).
