Ostravský primátor Tomáš Macura z hnutí ANO si během končícího volebního období vyzkoušel koaliční spolupráci s pravicí i levicí. Obě koalice se podle něj snažily oprostit od snahy o zvyšování zaměstnanosti a zaměřovat se spíše na fenomény, které spoluvytváří kvalitu života ve městě. „Od začátku jsme chtěli do tohoto procesu vtáhnout maximální počet lidí, nakonec se nám podařilo zapojit přes dvacet tisíc Ostravanů, což považuji za úspěch,“ říká v rozhovoru s Vratislavem Dostálem pro info.cz.
Před čtyřmi lety jste se stal primátorem Ostravy za hnutí ANO. Předtím jste v politice nebyl. Jaká je vaše základní zkušenost s politickým provozem? V čem naplnila vaše očekávání, v čem vás naopak překvapila?
Do politiky jsem přišel po více než dvaceti letech v byznysu a po otcovské dovolené. Žádná přehnaná očekávání jsem neměl, přesto je ta zkušenost horší, než jsem čekal.
V jakém slova smyslu?
Má to více rovin. První, a to jsem věděl, spočívá v tom, že si člověk v politice nevybírá svůj tým. Člověk je v politice nucen spolupracovat i s takovými lidmi, se kterými by si v normálním životě mnohdy nepodal ani ruku.
Můžete někoho jmenovat?
To snad ani ne, protože já si s nimi budu muset tu ruku dost možná podat znova. Nejde ale jen o lidi, se kterými se úplně – názorově i hodnotově – míjím. Dnes ráno jsem si třeba přečetl předvolební rozhovor s naším koaličním partnerem, se kterým tři roky společně vedeme město, a já myslím, že docela úspěšně, a on na otázku, co se ve městě v končícím volebním období podařilo dobrého, odpověděl symbolickým mlčením. Negativ toho ovšem dokázal vyjmenovat spoustu. I to je politika…
Pokud jde o další rovinu, procesy ve veřejné správě jsou mnohonásobně pomalejší, než v byznysu. A jsou ještě o dost pomalejší, než jsem očekával. A to jsem toho opravdu nečekal příliš. Moje představa zůstává, že se nechci politikou živit dlouhodobě. Myslel jsem původně, že si „odkroutím“ jedno volební období a vrátím se do normálního života a do byznysu. Nakonec se ale ukázalo, že za čtyři roky toho nelze až tak mnoho stihnout. A to jsem myslím nezahálel.
Co konkrétně se vám nepodařilo dotáhnout?
Předně musím říct, že bych nerad, aby to vyznělo tak, že Ostrava byla před mým příchodem nějaké bezprizorní město. Nebo že se už předtím nerozvíjela a neposouvala dopředu. Každý, kdo sem přijede třeba po deseti nebo patnácti letech, to musí vidět. Faktem nicméně je, že když jsem nastoupil na pozici primátora, našel jsem tady – obrazně řečeno – prázdné šuplíky. Významnější projekty, které by byly připraveny k rychlé realizaci, scházely.
Navíc jsme se oproti minulosti začali více zaměřovat na fenomény, které ovlivňují kvalitu života ve městě. Předtím se hodně tlačilo třeba na průmyslové zóny, tedy na zaměstnanost, my jsme se naopak zaměřili na věci, které spoluvytvářejí kvalitu života: na veřejná prostranství, architekturu, kvalitní kulturu, sportovní vyžití, zachování architektonického dědictví města. V těchto oblastech toho mnoho připraveno nebylo. I proto jsme začali pracovat na přípravě nového strategického plánovacího dokumentu – nové městské strategii.
Od začátku jsme chtěli do tohoto procesu vtáhnout maximální počet lidí, nakonec se nám podařilo zapojit přes dvacet tisíc Ostravanů, což považuji za úspěch. Pokud vím, takovým rozsahem participace se nemůže pochlubit žádné jiné české město, nevím ani o žádném srovnatelném příkladu v Evropě. Nová městská strategie, které říkáme fajnOVa (fajnová Ostrava, pozn. redakce) obsahuje zhruba dvě stě konkrétních projektů, které jsme již začali naplňovat. Horizont realizace většiny z nich ale přesahuje jedno volební období.
Vzápětí po volbách v roce 2014 jste vytvořili koalici složenou na stejném půdorysu, jako byla tehdejší Sobotkova vláda, tedy se sociální demokracií a lidovci. Asi rok poté se ale původní koalice rozpadla. Co se tehdy stalo a proč?
Po volbách jsem do toho šel s otevřeným hledím a vnitřně jsem cítil, že jsem schopen se domluvit s každým kromě komunistů. Nicméně místní sociální demokracie je tak trochu zvláštní, proto jsem s nimi původně koalici nepreferoval. Nakonec nám ale nic jiného nezbylo, protože hnutí Ostravak, se kterým jsme také jednali, se chovalo nepředvídatelně. Takže tehdy vznikla koalice, která pro mě nebyla věcí první volby, ale spíš z nouze ctnost. A faktem také je, že jsme hned od začátku pociťovali poměrně značné názorové pnutí a tření.
Profily kandidátů na ostravského primátora čtěte zde >>>
Socialistické vlády, a neplatí to pouze o tomto městě, mají obecně tendenci utratit a projíst nejen všechno, co mají, ale i to, co ještě nemají. My jsme se ale hlavně zadrhli na několika veřejných zakázkách, které se nám nelíbily a připadaly nám v mnoha ohledech zvláštní. Chtěli jsme je proto podrobit důkladnější kontrole. Jedna se týkala zateplení městské nemocnice, druhá byla na tzv. inteligentní řadiče křižovatek. Obě jsme nakonec zrušili, přičemž, ta druhá koaliční spolupráci zlomila obrazně řečeno vaz. Vše nasvědčovalo tomu, že je to ušito na míru jedné firmě, byl kolem toho velký humbuk.
Pak vznikla koalice s ODS, hnutím Ostravak a lidovci. Jak se vám ve srovnání s ČSSD vládne s ODS? I ta byla v minulosti zatěžkána mnoha skandály…
Popravdě řečeno, jsem bývalým voličem ODS. A přestože pak přišla léta, kdy se pro mě chovala naprosto nepochopitelně a tedy nevolitelně, tak jí nyní do jisté míry fandím, aby se dostala zpět na pozici, která jí podle mě náleží, tedy nejsilnější pravicové strany na české politické scéně. Problém jen mám s některými konkrétními jmény, která jsou pro mě symbolem té etapy, od které by se měla ODS distancovat. Pokud jde o naši koaliční spolupráci, nemůžu si nijak zásadně stěžovat. Tři roky společného vládnutí s Ostravakem, ODS a KDU-ČSL byly určitě lepší než první rok s ČSSD, i když na všechno samozřejmě stejné názory nemáme.
Mluvil jste o kvalitě života, Ostravsko přitom dlouhodobě nejvíc tíží znečištěné ovzduší. Co třeba koksovna v Přívoze?
Koksovna v Přívoze je pro mě taková černá můra. Vznikla jako součást logického technologického řetězce, který začínal těžbou uhlí a končil výrobou oceli v jednom městě, v jedné aglomeraci. To vše je ale minulost. Dneska se do koksovny naprostá většina uhlí dováží ze zahraničí a vyrobený koks se z Ostravy zase exportuje pryč.
Doprovodné jevy, tedy znečištěné ovzduší, tady ale zůstávají. Koksovna v Přívoze navíc nepatří mezi firmy, které by nějak zvlášť navenek komunikovaly. Na druhou stranu se to přece jen v posledních měsících zlepšilo. S vedením koksovny jsme se dohodli, že umožní montáž inteligentních senzorů přímo do provozu, díky kterým budeme moci v podstatě on-line měřit všechny možné typy znečišťujících látek a jejich vývoj v čase.
Co ArcelorMittal?
Je to samozřejmě stále významný znečišťovatel a také zaměstnavatel. Je ale poctivé říct, že jejich přístup se v posledních letech významně změnil k lepšímu. A tím nemyslím jen k životnímu prostředí, ale také k podpoře kulturního a sportovního života ve městě. Pokud jde o samotné emise, ještě v 80. letech minulého století produkovali čtyřicet tisíc tun polétavého prachu ročně. Za poslední rok to bylo pod 400 tun, tj. sto krát méně. Tím nechci vůbec říct, že je tam všechno ze zlata, progres je to ale jednoznačný.
