Europoslanci a místopředsedovi Evropského parlamentu Pavlu Teličkovi se nelíbí postoj Andreje Babiše k vládní krizi a k médiím z vydavatelství Mafra. Vadí mu nevlídný přístup hnutí ANO k některým evropským otázkám a naopak vlídný postoj k prezidentu Zemanovi.
Hlavě státu přitom Telička vyčítá protievropská stanoviska a porušování ústavy. Tato čtyři témata vedla jednu z výrazných tváří hnutí ANO k tomu, aby veřejně uvažovala o ukončení spolupráce s babišovci. Po schůzce se šéfem hnutí dává spolupráci ještě šanci. „Vidím tam nějaký vývoj,“ říká Telička.
Andrej Babiš naznačil, že by byl ochoten Mafru prodat, že to je jedno z možných řešení. To je to, co jste od něj slyšel i vy?
Je to jedno z řešení, které v obecnější poloze zmínil. Pro mě to byla informace, že se tou otázkou zabývá. Víc by to musel komentovat on sám.
Další otázkou je vztah mezi hnutím ANO a prezidentem Milošem Zemanem. Existuje dnes mocenský pakt mezi Babišem a Zemanem?
To je otázka, co nazveme mocenským paktem...
Řekněme velká ochota vycházet si navzájem vstříc.
Nevím, to byste se musel zeptat jich. Pro mě to ale není podstatná otázka. Podstatné je, jak se hnutí ANO a Andrej Babiš postaví k Miloši Zemanovi jako kandidátovi na prezidenta ve volbách v roce 2018. Jestli spolu chodí na pivo? Nevím. Je zjevné, že spolu vycházejí velmi dobře. Ale není to v tuhle chvíli věc, kterou bych cítil potřebu zkoumat. Podstatné je, jak se tento vztah vyvine.
A byl v tomto směru Andrej Babiš na vaší schůzce konkrétní?
Nevím, jestli bych to nazval konkrétní. Ale mluvili jsme o tom. Myslím, že to bude mít ještě nějaký vývoj, ale nechci předbíhat.
Andrej Babiš se často vymezuje proti premiéru Bohuslavu Sobotkovi kvůli kauze OKD. Vy jste spolupracoval se Zdeňkem Bakalou, figuroval jste v NWR. Tak mě cynicky napadlo, jestli by pro Babiše nebylo snazší se vás před volební kampaní zbavit, aby mu vás soupeři nemohli předhazovat.
To se zeptejte jeho. Ale já si myslím, že tam není moc co předhazovat. Mám čistý štít. Ta společnost byla kotována na burze, každý, kdo se v problematice trochu vyzná, ví, co je v působnosti správní rady. A veškerá rozhodnutí byla předmětem dozorování orgánů v Nizozemsku i v Británii, byla podložená analýzami auditorských firem a tak dále.
Těsně po schůzce s Babišem jste řekl, že vám poskytl i určité vysvětlení k nahrávkám, na nichž úkoluje novináře. Řekl vám k tomu něco bližšího, než že je to účelová kampaň? Nebo vám to vysvětlení stačí?
Řekl mi v zásadě to, co říká veřejně. A jestli se mě ptáte, zda si dovedu představit, že některé subjekty mohou činit kroky, které Andreje Babiše politicky poškodí, tak to si dovedu představit. To v české politice není věc nevídaná. Ale je to jen jeden rozměr problému. Mohu odsuzovat skutečnost, že byl nahráván. Mohu přemýšlet, jak a kdy se to vyšetří.
Ale druhá věc je, zda s tím novinářem měl sedět a ten rozhovor vést tak, jak ho vedl. I kdyby to byl komplot a provokace, pořád to musím považovat za nepřijatelné. Kandidoval jsem za hnutí ANO s cílem přispět k nápravě určitých poměrů v Česku a přispět ke změně postavení uvnitř EU. Proto je pro mě podstatné, že se ten rozhovor odehrál a co zaznělo. Na pozadí toho, s čím jsme šli do voleb, to nevypadá dobře.
Když mluvíte o vyústění vývoje, vyřešení nakousnutých otázek, máte nějaký termín, dokdy by všechno mělo vyústit?
Chápu, že to lidi může zajímat. Navrhl jsem Andreji Babišovi, abychom si na tyto otázky sedli za měsíc a vyhodnotili, jaká je míra shody nad dalším vývojem. A především nad substancí toho čtvrtého tématu, to znamená evropské politiky. Za ten měsíc bude podstatné, aby už něco vyústilo a u něčeho byl patrný nějaký pozitivní trend. Pokud by za měsíc byla situace beze změny, je to pro mě negativní zpráva. Kdybych viděl, že se něco vyřešilo a u dalšího je pozitivní vývoj, byla by to zpráva pozitivní.
Dění kolem vládní krize zatím vyústilo minimálně v to, že na začátku června se Evropský parlament bude zabývat bodem „Riziko politického zneužití médií v České republice“.
To je samozřejmě nešťastné. Náš rozhovor, to, co jsem říkal v uplynulých dnech, co píšou média, to všechno myslím ukazuje, že nestojíme před problémem, k němuž ten bod de facto směřuje, tedy před ohrožením svobody médií. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale situace v Česku je absolutně nesrovnatelná se situací v Maďarsku, ale i v řadě dalších zemí včetně západoevropských.
A že tu debatu někdo navrhl, že se jí nezabránilo, je svým způsobem kontraproduktivní i pro iniciátory. Člověk méně znalý české skutečné situace a podmínek si opravdu řekne: Tak, to máme Maďarsko, Polsko a teď do toho ještě Česko. Z hlediska renomé republiky, a tudíž i její váhy do budoucna v politických a diplomatických jednáních je to špatně. Některým lidem se zamlžila mysl a výsledek je bohužel velmi nešťastný.
Nejsem znalcem procedur v Evropském parlamentu. Kdo stál na začátku toho, že se ten bod dostal na program?
Nejsem členem Evropské lidové strany, která to navrhla, ale řeknu vám, jak by to probíhalo v naší frakci ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, po lidovcích a socialistech třetí nejsilnější frakce v europarlamentu – pozn. aut.). A dost bych se divil, kdyby to v jiných fracích bylo zcela odlišné.
Počkejte. To nelze dohlédnout dál, než že jde o iniciativu frakce EPP?
Mám i další informace. Ale o mně nikdo nemůže říct, že jsem za ty tři roky poslancování někoho, s prominutím, naprášil. Fakt ne. Ale řeknu, jak to chodí v naší frakci, čímž alespoň něco vyjasním. Dejme tomu, že vidíme problém, čistě pro příklad, v Chorvatsku. Zdá se, že to přesahuje hranice státu, je to zásadní z hlediska vývoje v té zemi, porušují se tam některá základní práva a svobody. Prostě si myslíme, že bychom se tou situací měli zabývat.
Co vedení frakce udělá? Nejprve se zeptá našich chorvatských poslanců, hlavně vedoucího delegace: Co si o tom myslíš? A pokud je to ve fázi jako teď ta česká kauza, dotyčný by řekl: Situace je specifická, jednání na plénu by zbytečně nahrálo někomu jinému, ale hlavně si ten problém umíme vyřešit sami. Pak vedení frakce řekne, dobrá, ale jakmile to bude eskalovat, budeme se k tomu muset vrátit.
To, že debata proběhne, tedy kladete za vinu poslancům KDU-ČSL a TOP 09, kteří jsou ve frakci EPP?
Prostě někdo to takhle viděl, někdo si možná řekl, že se bude hodit, když propereme Babiše. Budu zcela otevřený v tom, jak jsme k tomu přistoupili my. Navrhla to frakce EPP se silnou podporou sociálnědemokratické frakce. A lídr ALDE Guy Verhofstadt se se mnou bavil, co s tím. Vysvětlil jsem mu, že to je věc velmi nešťastná, přinejmenším je nešťastný ten název.
Jenže ta hra je širší. Očekávalo se, že hnutí ANO a frakce ALDE se postaví jednoznačně proti tomu bodu. Tím bychom de facto nahráli frakci EPP, jejímž členem je Orbánův Fidesz, v otázce Maďarska. Přesto to se mnou lídr frakce konzultoval. A já říkám: Guyi, vysvětli, o co skutečně jde, když to nebude stačit, zkus změnit název a předmět jednání. Když ani to nevyjde, nech to být. A tak jsme postupovali.
Pavel Telička o schůzce s Andrejem Babišem:
Poněkud kolem toho kroužíme. Jste přesvědčen, že čeští europoslanci ve frakci EPP mohli projednávání toho bodu zabránit?
Já kolem toho nekroužím. Říkám, že ten stav věci znám, ale nepůjdu do konkrétnosti.
Říkáte vlastně, že se česká volební kampaň přesouvá na půdu Evropského parlamentu.
Jsem dalek toho, abych se vám to snažil vymlouvat.
Budete za pět měsíců volit hnutí ANO?
Tu otázku jsem čekal a vy jste musel čekat, že vám na ni v tuhle chvíli neodpovím. Pro mě, a teď bez legrace, jsou tyto volby klíčové. Na pozadí toho, s čím se potýkala Evropa v uplynulých dvou třech letech. Na pozadí vládně-ústavní krize. Na pozadí toho, že zpochybňujeme rozhodnutí unie, na kterých se podílíme.
Na pozadí toho, že někteří čelní představitelé svým chováním zpochybňují naše ukotvení. Pro mě to úplně nejzásadnější bude, aby ve volbách uspěly, a teď se omlouvám za klišé, proevropské síly, které mají jasno v tom, co je strategickým zájmem České republiky. A možná se někdy v budoucnu v dalším rozhovoru zkuste zeptat znovu.
Vystudoval práva v Praze, na konci osmdesátých let na chvíli vstoupil do KSČ. Po revoluci pracoval ve stálé misi České republiky při EU, v době přístupových rozhovorů vedl český vyjednávací tým. V roce 2004 se stal prvním českým eurokomisařem, ve funkci byl ale jen krátce. Dlouho působil se svou firmou BXL Consulting jako lobbista v Bruselu. V roce 2014 se jako nestraník za hnutí ANO dostal do Evropského parlamentu. Stal se místopředsedou frakce ALDE, funkci opustil poté, co byl letos v lednu zvolen místopředsedou europarlamentu. V letech 2006 až 2009 byl prezidentem České rugbyové unie. |
