Komentář Jany Havligerové: Ministr v roli smutného klauna

Ivan Pilný

Ivan Pilný Zdroj: ČTK

Ivan Pilný
Andrej Babiš
Michaela Marksová
Ilustrační foto
5
Fotogalerie

Státní rozpočet, ať už jeho návrh nebo definitivní podoba schválená poslanci, nikdy nebyl čtením, kterým by se dalo krátit nedělní deštivé odpoledne. Léta letoucí se jedná v podstatě o nepřehledný fascikl, v němž si listují jenom lidé, kteří to mají v popisu práce.

Čímž nejsou myšleny dvě stovky poslaneckých hlav. I pro mnohé z nich byl a je tento důležitý zákon jen změtí velkých čísel. Pro nepřehlednost kritizoval v minulosti dokument už kdekdo, kdekdo z příslušných předkladatelů sliboval, že normu zjednoduší a zprůhlední. Nestalo se. A už to pomalu začíná být jedno.

Poté, co se v minulém roce ukázalo, že se ministerstvo financí při sestavování rozpočtového plánu seklo o 132 miliard korun, beztak kredibilita úřadu a jeho spisu odešla do kytek. Připomeňme – místo plánovaného schodku 70 miliard skončil loni rozpočet v přebytku 62 miliard korun. Co je proti tomu jedenadvacet miliard, které rezort financí do příjmů státu na příští rok zatím připsal nyní. Prostě jenom další číslo.

Vládě se zkrátka letos podařilo už samotnou diskuzi o sestavení rozpočtu posunout na novou úroveň. Nejvíc to připomíná představení, při kterém se pod jednou střechou sešli náhodně vybraní sólisté, a pořadatel se teď diví, že celý program jaksi nedrží pohromadě. Rezortní ministři předvádějí vrcholnou ekvilibristiku s čísly a šéf státní pokladny čím dál tím více připomíná baviče, který vyplňuje pauzy mezi jednotlivými vystoupeními.

Kdybychom mluvili o cirkusu, byla by to role klauna, který nejdřív oznámí: Peníze nemáme. A následně posmutnělé publikum ujistí: Ale dáme! Jak je to možné, názorně ukazuje včerejší prohlášení ministra financí. Myslí si, že jednotlivé rezorty ze svých rezerv dají dohromady deset miliard korun na navýšení rozpočtu vysokých škol a další vládní priority. Tak třeba ministryně práce. „Ona tam ještě udělá nějaké úpravy v tom smyslu, aby se ta částka zvětšila, měla by se s tím nějak popasovat.“ Tak pravil Ivan Pilný. Pokud by vás to náhodou nenapadlo, tak tomu se říká efektivní plánování příjmů a výdajů státu.

Schodek státního rozpočtu má napřesrok činit padesát miliard korun a je to snad jediné číslo, byť virtuální, které ještě nikdo nezpochybnil. Je také hojně kritizované. Není příliš divu, když tuzemská ekonomika se má k světu. Možná ale není od věci podívat se na něj i z jiného úhlu. Při tom, jak přímo před očima bobtnají výdaje na veřejnou sféru, je padesátimiliardový deficit vlastně ještě dost dobrý.

Ale pozor, není všem dnům konec. Vláda má plán státních financí definitivně posvětit až příští týden. Pravda je, že schodek už jednou kabinet schválil, a tak se onen magický údaj s vysokou pravděpodobností měnit nebude. Opravdu těžko by se to vysvětlovalo. Zatímco například fakt, že se šmahem přidává všem zaměstnancům státu, jde s prominutím okecat mnohem jednodušeji.