Penzijní fondy mnoha konzervativním střadatelům nevynášejí, protože často nedokážou překonat inflaci. Lidé si navíc spoří málo, krátce a s nízkým rizikem, do penze tak odcházejí přinejlepším s několika stovkami tisíc korun. Podle prezidenta Asociace penzijních společností Aleše Poklopa je třeba zásadně překopat způsob, jak stát vyplácí příspěvky na spoření, a také zvážit, zda by vstup do třetího spořícího pilíře neměl být automatický.
Jak významné bude do budoucna soukromé spoření na stáří?
Víc než si je hodně lidí ochotno připustit. Průběžný důchodový systém tu bude, ale vzhledem k jeho nastavení a neúprosným demografickým trendům bude mezi lidi rozdělovat stále méně a méně, pokud tedy stát neplánuje nekonečné zadlužování. Seniorů bude hodně, mladých málo. Dnes je 96 procent důchodců závislých na příjmech se starobního důchodu, byli bychom rádi, aby se tato závislost snížila a příjem z penzijního spoření se stal nedílnou součástí rozpočtu každého penzisty.
Není problém, že si lidé spoří málo? A k tomu ještě spíše konzervativně?
Především bych rád pochválil každého, kdo se na budoucnost zajišťuje po vlastní ose, ať už prostřednictvím penzijního spoření, nákupem nemovitosti nebo jiné investice. U penzijního spoření vidíme prostor pro to, aby si lidé ukládali více než dnes průměrných 800 korun. Nepůjde to ale bez zvýšení jejich motivace. A nejlépe funguje podpora ze strany státu, která jasně říká, že stát má zájem na tom, aby si lidé spořili.
Jakým způsobem by měl stát motivovat?
Aktuálně zpracováváme návrh, jak konkrétně systém státních příspěvků vylepšit. Nemohu ještě představit přesné parametry, ale definovali jsme tři hlavní principy. Zaprvé by se měla zvýšit spodní hranice pro čerpání příspěvku. Tím by stát říkal: spořte si, přidám vám, ale je třeba, abyste odkládali víc. Zadruhé se musí zvýšit horní hranice – pokud končí na tisícovce a všichni chceme, aby si lidé odkládali i vyšší částky, nemůže se tam podpora zastavit.
Zatřetí výše příspěvku by měla být stanovena procentuálně stejně pro všechny výše úložek, ne jako dnes, kdy existuje poměrně složitý výpočet. Prostě aby bylo jasné sdělení, že stát přidá k příspěvku například čtvrtinu. Konkrétní parametry těchto tří opatření musíme nejprve konzultovat s ministerstvem financí a řešit samozřejmě jejich nákladovou stránku, aby byl návrh realizovatelný a průchozí.
Je třeba motivovat lidi, aby přecházeli v rámci třetího pilíře z penzijního připojištění do novějšího doplňkového penzijního spoření?
Je třeba motivovat ty, kteří před sebou mají ještě dlouhý spořicí horizont. Pokud je někomu 57 let a za tři roky může začít čerpat naspořené peníze, není mu třeba doporučovat přestup do nových fondů. Ale třicátníci čtyřicátníci, kterých jsou ve starých fondech stále statisíce, by to rozhodně měli udělat. Zvlášť dnes, kdy inflace stoupá, je potřeba hledat produkty s vyšším výnosem, než mohou nabídnout státní dluhopisy. Staré fondy ze zákona do ničeho jiného investovat nemohou, ale nové ano. Každý si zde může namixovat své investiční portfolio a nastavit míru rizika. Například dynamické fondy zvládly letos jen za první pololetí zhodnotit okolo dvanácti procent. V dlouhodobém horizontu se investice do dynamičtějších portfolií vyplácí.
Řada lidí je poměrně skeptická k efektivitě penzijních fondů. Jak přistupujete k rostoucí inflaci?
Za více než čtvrtstoletí fungování penzijních fondů žádný nezkrachoval. Na celý sektor velmi pečlivě dohlíží Česká národní banka a penzijní společnosti se při investování musejí striktně řídit zákony. Investice do státních dluhopisů sice v některých letech inflaci dokázaly porážet, ale dnes to tak určitě není a dlouhodobě je to nepravděpodobné.
I proto byly v roce 2013 zavedeny nové fondy, do kterých mohou účastníci těch původních se všemi naspořenými prostředky přestoupit, dále čerpat stejné výhody v podobě státního příspěvku, daňových úlev nebo možnosti příspěvku zaměstnavatele, ale zároveň zvolit i méně konzervativní portfolia. Podívejte se na čísla, průměrná roční míra inflace v letech 2012 až 2020 byla 1,15 procenta. Staré fondy za tuto dobu zhodnocovaly v průměru o 1 procento, nové vyvážené o 2,9 procenta a nové dynamické dokonce o 4,5 procenta. Nové penzijní spoření umí inflaci dlouhodobě porážet, a to výrazně.
Jaká část lidí si všechny peníze vyplácí hned a jaká část si uspořené peníze opravdu ponechává k měsíčnímu přilepšení k penzi?
Jednorázový výběr preferuje 95 procent účastníků. Stát se snaží lidi motivovat k výběru renty daňovými zvýhodněními, ale zatím to nestačí. Důvod není pouze ten, že by lidé chtěli peníze využít hned, ale častěji spíše ten, že si naspořili relativně málo, třeba sto tisíc, a výběr formou renty na deset patnáct let by pak znamenal jen drobné měsíční přilepšení. Lidé si musejí naspořit víc, současné nové fondy to umožňují, je ale třeba dodržovat tři zásady: spořit dostatečně dlouho, dostatečnou částku a volit vyvážené či dynamické strategie.
Co je dostatečná částka?
U každého je to jinak, ale mělo by to být alespoň tisíc korun v produktivním věku. Pak si lze v současném systému naspořit pohodlně milion. A to při desetileté rentě znamená přes osm tisíc k důchodu. Na druhé straně je dobré lidem nechat volbu, jak se svými penězi naloží. Pokud si někdo ten milion vybere a investuje ho do nového bezbariérového bydlení, pak je to přesně ta investice, která dává smysl. Stát by neměl lidem říkat, jak peníze ze svého penzijka mají využít, ale zajistit, aby v něm měli naspořenou dostatečnou částku.
Témata nadcházejících voleb: Důchodová reforma
Neměl by se jako v zahraničí zavést automatický vstup do spořicího fondu?
Je to určitě jedna z cest. V našem případě ji kombinujeme ještě s povinným příspěvkem zaměstnavatele. Pracujeme na návrhu, kdy by člověka v jeho prvním zaměstnání povinně přihlásil do systému jeho zaměstnavatel. Účastník by měl právo kdykoli vystoupit a sám by si volil penzijní společnost, investiční strategii a podobně. Zároveň by mu zaměstnavatel povinně přispíval podle výše jeho hrubé mzdy. Ideálně by tento systém mohl být ještě doplněný o vstupní bonus pro mladé účastníky do určitého věku. Jsme přesvědčeni, že pokud lidé jednou penzijko vyzkoušejí a vedle státních příspěvků jim bude přispívat i zaměstnavatel, pak ho rušit nebudou. Stejně jako v případě změny u státních příspěvků ladíme ještě konkrétní parametry návrhu.
Ve třetím pilíři si nyní spoří 4,4 milionu lidí, jen milionu z nich ale přispívá na spoření zaměstnavatel. Povinné zapojení firem má tedy situaci vyřešit?
Je to citlivé téma a je třeba záměr dobře připravit a prodiskutovat ho se všemi zapojenými stranami včetně zaměstnavatelů. Zároveň by bylo možné ho zavádět postupně, tedy například nejprve pro fyzicky náročné profese. Na druhou stranu je vidět, že když už firma přispívá, je to slušná částka, průměrná výše příspěvku zaměstnavatele je dnes 1100 korun. Je to proto benefit, který má pro lidi smysl, a i v průzkumech oblíbenosti benefitů ho lidé řadí velmi vysoko, často na druhé místo hned po stravenkách.
Piráti a STAN navrhují zřízení státního nebo veřejnoprávního fondu, který by konkuroval soukromým penzijním společnostem. ČSSD ve volebním programu píše o státem organizovaném třetím pilíři s garancí výnosů. Mohlo by to podle vás v praxi fungovat?
Ne. Zaprvé jde o nesystémové řešení. Zvýší se tím závislost na státu místo toho, aby se snižovala, což je hlavní idea třetího pilíře. Zadruhé není jasné, jak by stát chtěl tento koncept financovat, protože by ho musel výrazně dotovat ze státního rozpočtu. Pokud by měl státní fond garantovat zhodnocení minimálně na úrovni inflace, a přitom investovat konzervativně, jak o tom mluví ČSSD, musel by každoročně dorovnávat rozdíl mezi výkonností státních dluhopisů, zhruba jedno procento, a výší inflace, což jsou zhruba tři procenta.
Není také jasné, jak by stát chtěl být efektivnější než soukromý sektor. Ve většině činností, které zajišťuje stát, tolik nevadí, že nebývá efektivní, protože řeší oblasti, které by jinak soukromý sektor neřešil. Ale v případě investičního fondu jsou kompetence, zkušenosti a kontrola nákladů na straně soukromého sektoru. Například nákladová marže České správy sociálního zabezpečení se pohybuje kolem 1,4 procenta z každé spravované koruny, marže penzijních společností představuje méně než polovinu.
Je rovněž otázkou, jak by vůbec mohl takový fond legálně vzniknout. ÚOHS vyjádřil už při předběžném prošetření záměru názor, že by takový fond mohl mít negativní dopady do oblasti hospodářské soutěže. Fond by totiž na jedné straně měl konkurovat soukromým fondům, zároveň by měl mít ale zásadní konkurenční výhodu v podobě garantovaného zhodnocení.
Ministryně financí Alena Schillerová přišla s návrhem na zavedení účtu dlouhodobých investic. Bude to zajímavá alternativa k tradičnímu penzijnímu spoření?
Ne. Od novinky zvané účet dlouhodobých investic více peněz od českých střadatelů v penzijním systému neočekávám. Bohužel dojde pouze k rozmělnění toho, co jsou Češi ochotni na své penze odkládat. Produkt nenabízí oproti doplňkovému penzijnímu spoření nic nového. Už dnes mohou lidé své peníze v penzijku aktivně investovat, měnit investiční strategie, čerpat daňové úlevy. Navíc získávají také státní příspěvky či mohou využívat předdůchod, což účet dlouhodobých investic nenabízí.
