Svět bez drog, alkoholu a kouření je mýtus, myslí si adiktolog a bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Nejlepším řešení boje se závislostmi podle něj tkví ve snižování rizik a ne v přísných zákazech. „Když dceři vypadne z kapsy filtr a bude u sebe mít i elektronickou cigaretu, tak jí řeknu, ať radši používá to druhé,“ říká Vobořil. „Představa, že mladým lidem budeme říkat 'nekuřte', a ono se to stane, je nereálná,“ dodává.
Jaká závislost je nejhorší? Pro onoho člověka, jeho okolí i celou společnost?
Z hlediska ekonomiky, společnosti, protože v České republice ho užívá 2,5 milionů lidí, má největší dopad tabák. Co se týká rizikovosti látek, tak podle loňské studie OECD nejhůře dopadl alkohol, až druhý byl heroin, tabák byl až někde úplně vzadu. Měřily se zde i sociální dopady a ten alkohol je v tomto jednoznačně ještě horší než ty nelegální látky. Je to bohužel spojené i s násilnými trestnými činy.
U heroinu je největší problém, že je drahý. Kdyby člověk měl pravidelný přísun, jako třeba ve Švýcarsku, kde to těm uživatelům předepisují, tak ti lidé začnou chodit do práce. Ta tolerance té látky se po čase zvedne do takové míry, že ten člověk z toho nemá takový řekl bych opilecký zážitek. U alkoholu to ale nejde, lidi pod vlivem se motají, nejsou schopni se soustředit, občas bývají agresivní, nemohou řídit a tak. U heroinu jsou lidi schopni nějakých činností. Když jsem žil v Londýně, tak jsem měl bohatého klienta, který byl na heroinu, který takhle fungoval dvacet let.
Myslela jsem, že bohatí lidé jedou spíš kokain?
Tak on si občas kokain dal, když potřeboval být střízlivý na nějaké obchodní jednání. Jediné, proč mu ten heroin vadil, bylo to, že to musel po letech kouření aplikovat nitrožilně. A vadilo mu také, že mu to bralo chuť na sex. A člověk mívá zácpy, nemá chuť k jídlu, a další nepříjemnosti. Ale protože měl čistý zdroj a hodně peněz, tak s tím normálně fungoval a podnikal. Nemělo to u něj žádné zásadní sociální dopady.
Vy byste byl pro to, aby se podobné drogy legalizovaly?
Já bych za sebe povolil surové opium, protože jsem přesvědčen, že by pak většina lidí heroin neužívala. Například na Madagaskaru povolili opiové kapky, protože tam měli šílené epidemie, mor, kvůli rozšířenému nitrožilnímu užívání drog. Ti lidé na ty kapky přešli, i když je to slabší než heroin, ale u toho se člověk nepředávkuje, chodí do práce, může si to koupit z normální výplaty.
Jak velký problém je stigmatizace závislých?
Střetávají se tady dva přístupy. Světová zdravotnická organizace (WHO) říká, pojďme stigmatizovat tabák. Část WHO, která prosazuje harm reduction přístup, říká, pojďme destigmatizovat uživatele drog - ta stigmatizace zde je tak velká, že ti lidé končí mimo běžnou společnost. České ministerstvo zdravotnictví stejně jako WHO věří, že stigmatizace tabáku je užitečná.
A tady je moment toho sporu. Ministerstvo by totiž nejradši stigmatizovalo všechny drogy a všechny uživatele. My v našem sdružení říkáme, že jedna ze zásadních věcí, abychom mohli řešit nelegální drogy, je destigmatizace uživatele. Tomu se však ministerstvo brání a používá tu tabákovou rétoriku. Ukázalo se totiž, že stigmatizace, denormalizace kouření opravdu část lidí od toho odrazuje. Sám říkám, že je potřeba destigmatizovat nikotin, ne kouření. U nelegálních drog je však třeba jiný přístup.
Lidé nyní přecházejí na elektronické cigarety, vyrábějí je i tradiční tabákové firmy. Na český trh jich na podzim přišlo hned několik – Logic, Blu, Juul. Jsou opravdu méně škodlivé?
Zdá se to jako zatím nejlepší řešení, které kdy nastalo v celé historii úsilí snížit dopady kouření ve společnosti. Zatímco zákazy a opatření ze strany vlád snížily dopady kouření o jednotky procent, taková nabídka zezdola je snížila o desítky procent. A mnoho lidí díky tomu abstinuje, protože přešli k substituci. Víme z praxe, že nejvíce lidí odvykne, když nastoupí do substituční léčby, než když jdou do abstinenční léčby.
Co se týká škodlivosti, tak všechna čísla jsou ve prospěch e-cigaret, pokud se dodržují všechny standardy, jakým způsobem se používají. Jde o ty liquidy, aromata, ale i o to, jakým způsobem se ten prostředek zahřeje a dostane do plic. To je něco, co zatím nikdo neví, vyrábí se to někde v Číně, a je to jeden z otazníků, jestli ta elektronická cigareta jako taková, ten hardware, jestli to nemá ještě nějaká další rizika. Tam ta čísla ještě všechna nemáme. To neznamená, když víme, že to funguje jako substituce pro lidi, že řešením je to zakázat nebo zpochybnit. Řešením je zajistit, abychom měli co nejbezpečnější prostředky.
Proč je substituce lepší?
Zjistili jsme po desítkách let substituční léčby, a to jsou čísla z celého světa, že jde o úspěšnější způsob léčby. Většina lidí po několika letech udržovací substituční léčby pak abstinují zcela. Psychologicky to funguje tak, že když má člověk stres z toho, že musí abstinovat a co všechno se mu bude dít, tak snadněji relapsuje a vrací se. Zatímco člověk, který nastoupí do substituční léčby se zjednoduše řečeno uklidní, začne řešit jiné věci a v nějaké chvíli mu ta cigareta začne vadit.
Co říkáte na paniku kolem e-cigaret, která nastala poté, co na následky užívání e-cigaret zemřely ve Spojených státech desítky mladých lidí?
V Americe padají zákazy, které nejsou racionální, protože se od začátku vědělo, že za to může vapování nelegálního olejového konopného extraktu s THC. Ani nejde tolik o tu mariuanu, ale o vapování toho oleje. Kdyby to nebyl olej, možná by to nemělo takový dopad. Vapovat v nějaké bezpečné podobě THC je furt lepší než to kouřit zabalené v papírku. Ale že nějaký nepoučený chytrák v garáži vymyslel, že to bude olej, to je hrozné. Až ty lidi chytnou, to bude strašné, co se jim stane.
Jak se stavíte k regulaci konopí?
Já jsem obecně proti prohibici čehokoliv. Vždycky se to ukázalo jako nejhorší cesta. Chce to nějaký zlatý střed. Ten volný trh, který známe s cigaretami a alkoholem, přinesl hrozné věci. Stejně ale tak ta prohibice, která má jiné sekundární dopady.
Elektronické cigarety nabízí tisíce různých příchutí. Především v Americe se vede debata o tom, zda aromata nezakázat. Co o tom míníte?
Věřím tomu, že ty směsi k vapování nejsou toxické, ale myslím si, že tam můžou být další rizika, co se týká například alergií. Diskutuje se, zda nejsou ta aromata atraktivní pro mladistvé. Samozřejmě, že jsou. Já bych to ale nezakazoval jenom proto, že to láká mladé lidi. Je potřeba si uvědomit, že mladí lidé kouří hlavně cigarety, které jsou nejhorší.
Ať tedy mladiství vapují, než aby kouřili?
Já pracuji se závislostmi velmi dlouho a jsem tak skeptický k myšlence „svět bez drog, bez tabáku“. Jsem skeptický k tomu, že se dá někdy dosáhnout situace, kdy mladí lidé pod osmnáct let nebudou zkoušet kouřit. Já se o tom bavím i se svými dětmi. Když dceři vypadne z kapsy filtr a bude u sebe mít i elektronickou cigaretu, tak jí řeknu, ať radši používá to druhé.
Ona se sice dušuje, že to zkusila jen párkrát, ale co taky má říct jiného tatínkovi, co se zabývá závislostmi. Je to jen příklad toho, že i u mladistvých by mělo jít o tzv. princip harm reduction. Představa, že jim budeme říkat „nekuřte“, a ono se to stane, tak vím, že se to nepovede.
To je stejné, jako když jdou dcery na party, kde se bude pít alkohol. Lepší je samozřejmě nepít, ale když už se pije, tak je dobré vědět, jak se alkohol pít nemá. Každý rok zemře spoustu lidí na předávkování alkoholem po maturitě. Jsou to každý rok desítky mladých lidí v České republice.
Jak významným problémem je kouření mladých lidí v České republice?
Deset procent patnáctiletých kouří každý den, to je strašně vysoké číslo. V rámci Evropy jsme mezi prvními třemi zeměmi. Je třeba udělat všechno pro to, aby se oddálil věk první zkušenosti a frekventovanějšího užívání. Víme, že ten zlomový věk je někde kolem patnáctého, šestnáctého roku. Když začnou lidé experimentovat ještě dříve, tak mají mnohem vyšší sklon k závislostem, jakýmkoli. A prolíná se to. Ve chvíli, kdy někdo začne brzy kouřit a brzy má zkušenost s opilostí, tak až osmkrát častěji sahá i po nelegálních drogách a až osmkrát častěji je vystaven závislosti na těch nelegálních látkách. Ty věci se nedají oddělit, alkohol, tabák a taneční drogy jsou často v jednom mixu.
Takže spíš než zakazovat a regulovat, tak nabízet alternativy?
Musíme dělat obojí. Vždy ale bude existovat riziková skupina lidí, která se stane závislá, ať děláme, co děláme. To jsou asi dvě procenta lidí, kteří mají sklon k patologickým závislostem. A je velká skupina mladých lidí, která experimentuje a to kouření je v té skupině normální. A v tu chvíli musí zaznít obě ta sdělení.
Dá se charakterizovat část společnosti, která má vyšší sklon k závislostem? Hraje roli vzdělání, rodinné zázemí?
Ne, to nejde. Především je to záležitost duševního zdraví, až z poloviny jsou to lidé, kteří mají primárně problém v oblasti duševního zdraví. Je to celá řada onemocnění, ať už jsou to úzkosti, deprese nebo další. Pak je ta druhá skupina, kde to také souvisí s duševním zdravím, ale hraje tam roli i to, že ten člověk vyrůstal v nějakém méně podnětném prostředí nebo příliš složitém sociálním prostředí. Prostě kvůli určitým životním situacím, třeba vyrůstání v prostředí domácího násilí, je ta psychika křehčí.
Ale to je jen jedna část, nedá se říct, že by k závislostem měli tendenci lidé, kteří vyrůstají ve špatných rodinách. I nejlepší rodiny mají situace, že je někdo patologicky závislý, protože je to otázka duševního zdraví, je to genetická záležitost. To většinou zjišťujeme až nejdřív kolem sedmnáctého, osmnáctého roku, dřív ne. Tam se dá udělat jenom to, čemu říkáme sekundární prevence, tedy včasný záchyt a včasná léčba.
Na nedávné mezinárodní konferenci o e-cigaretách v Londýně zaznělo, že klesá atraktivita konvenčního kouření a tabáku. Souhlasíte s tím?
Jenom v některých zemích. V Česku nám to zatím moc nejde, ministerstvo zdravotnictví léta nedělalo vůbec nic s narůstajícím trendem kouření mladých lidí do patnácti let. Jsme snad jediná země, která nedokáže vůbec vymáhat po konečných prodejcích, aby tabák neprodávali mladým lidem. Daří se to Řekům, Italům, v České republice se to ale nevymáhá.
Mluvíte o destigmatizaci nikotinu. Co to znamená?
Nikotin není karcinogenní. Je to stimulační látka, podobně jako kofein, která má samozřejmě vliv na nervovou soustavu. Tam rizika mohou být, když třeba vypijeme moc kafe, že můžeme mít úzkostné stavy. Ty stimulanty toto dělají.
V EU se mnohem více reguluje množství nikotinu. Elektronické cigarety v USA například obsahují mnohem více nikotinu než ty evropské.
A to si myslím, že je špatně. Pro kuřáky by mělo být atraktivní přejít na cokoliv, co je méně rizikové a nikotin sám o sobě není tak rizikový. Já si osobně myslím, že nikomu není nic do toho, že je někdo závislý na nějaké látce, která zásadně nepoškozuje společnost, toho člověka ani jeho okolí. Budeme regulovat kafe? Těch látek, které jsou podobné nikotinu, a jsou v potravinách a nápojích, je spoustu. Úplně stejně rizikových.
Navíc se zdá, že hlavním problémem není ta závislost, ale ten rituál. Člověk má nějakou chuť, protože to dělá hrozně moc dlouho. I u rychle vznikající závislosti, jako třeba heroinové, se ukazuje, že všichni uživatelé heroinu se po nějaké době snaží sami abstinovat. Projdou všemi tvrdými abstinenčními příznaky, proti kterým je nikotin nic. A když už to zvládnou, abstinují dva tři měsíce za sebou, kdy zmizí fyzická závislost, tak se k tomu vrací. Protože jde o zážitek, jde o rituál, jde o společenskou záležitost, protože to málokdo bere sám.
U nikotinu jde u abstinence fyzicky o bolest hlavy. To se přece dá přežít. Ale kuřáci to mají spojené s rituály, zvykli si zapálit si vždy ráno nebo kdykoli u kávy. Je proto třeba měnit i tyto rituály, místo kávy si třeba dát čaj. Ukazuje se, že když kuřáci přejdou na vapování, během roku nebo dvou přestanou kouřit úplně. Neplatí to u zahřívaného tabáku typu Iqos, ale tam zatím nemám dost dat.
