Netají se jménem spolupracovnice, která by byla případně jeho kancléřkou. Kandidát na prezidenta Marek Hilšer by také doporučil vládě, aby zvýšila zdanění nemovitostí podle jejich hodnoty a množství. „Netýkalo by se to například bytu, v němž jeho majitel bydlí. Když má ale bytů více a pronajímá je přes platformy typu Airbnb, není důvod, aby neplatil vyšší daň,“ říká. Místo výzev ke svému vlastnímu odstoupení z prezidentské volby doporučuje Danuši Nerudové a Petru Pavlovi, aby odstoupil jeden z nich.
Proč odmítáte velké sponzory a přijímáte dary od občanů, případně od malých a středních podnikatelů?
Přímá volba prezidenta se stala soubojem marketingu a velkých peněz, nikoliv hodnot, myšlenek. Bojuje se o to, kdo má nejvíce billboardů, nejvíce finančních prostředků od různých miliardářů. Už před pěti lety jsem se vzpouzel tomu, aby se velkopodnikatelé nebo zájmové klientelistické sítě dohodli na kandidátovi a zaplatili mu obrovskou kampaň. Je to způsob, jak oligarchizovat Českou republiku.
Kolik vynaložíte na propagaci?
Počítám, že to bude asi jeden a půl milionu korun. Čerpám je z veřejných prostředků na svůj mandát senátora, pomáhá mi hnutí Marek Hilšer do Senátu. Setkávám se s výhradami, že kampaň mi platí daňoví poplatníci. Také ale odvádím daně a přispívám na kampaně poslancům Andreji Babišovi nebo Tomio Okamurovi či ODS, KDU-ČSL a dalším stranám. Myslím, že tak je to správné. Politici by měli být méně závislí na soukromých zdrojích a více využívat veřejné prostředky. Pro stát a jeho občany by byla větší nezávislost politiků přínosná.
Obáváte se, že byste tlaku sponzorů podlehl?
Nechci být závislý na velkých sponzorech, protože vidím, jak se to v politice projevuje. Například kauza Dozimetr začala také sponzorováním politického subjektu. Chci ukázat jinou cestu, jakkoliv je těžká. Pokud chceme, aby se volba prezidenta i jiné volby staly utkáním hodnot, myšlenek a nikoliv marketingových hesel, videí a tlaků na sociálních sítích, musíme změnit závislost politiky na soukromých zájmech vlivných lidí a skupin. Veřejný zájem tím trpí.
Naznačujete, že vaši protikandidáti jsou loutky svých donátorů. Budete konkrétní?
V médiích se píše o tom, kdo se těší podpoře velkých sponzorů. Ostatně jeden z kandidátů na prezidenta Andrej Babiš je sám miliardářem. Nechci, aby se za politiky ani za médii šikovali miliardáři a ovlivňovali veřejný zájem ve prospěch svých ekonomických zájmů.
Minule jste v prvním kole získal páté místo. Může levná kampaň porazit marketing za desítky milionů?
V tomto ohledu tahá nezávislý kandidát za kratší konec provazu. Ale pokud si za něčím stojím, musím jít příkladem, i když třeba shořím, prohraji. V únoru 2015 jsme protestovali před ruskou ambasádou v Praze, měli jsme hesla, že Vladimir Putin je zabiják. Lidé se nám posmívali a říkali, že stejně nic nezmůžeme. Letos se ukázalo, že jsme měli pravdu. Zlu se nemá ustupovat. Když odmítám velké sponzory, mohu být k smíchu i nyní.
Neměli by senátoři jako vy, Pavel Fischer nebo kandidáti jako Danuše Nerudová a Petr Pavel uzavřít dohodu, aby netříštily síly vůči Babišovi?
Paní Nerudové a panu Pavlovi vychází v průzkumech podpora kolem pětadvaceti procent. Ať se spojí, pokud jim jde o zemi, o vyšší zájem. Možná bychom ani nemuseli ke druhému kolu volby. Místo dohody se ale týmy obou kandidátů snaží ovlivňovat veřejné mínění v tom smyslu, aby se Nerudové a Pavlovi jejich nezávislí soupeři klidili z cesty. Vytvářet takové tlaky je v rozporu s demokratickou soutěží.
Tezi o tříštění hlasů navíc považuji v dvoukolovém systému za nesmyslnou. Existuje pouze jediná výjimka, kterou je hrozba, že se do druhého kola dostanou dva extrémisté, dva antidemokratičtí kandidáti. To se ale při blížící se volbě stát nemůže.
Co dohoda před druhým kolem? Minule jste spolu s Fischerem, Michalem Horáčkem, Vratislavem Kulhánkem a Mirkem Topolánkem podpořili Jiřího Drahoše.
Taková dohoda připadá v úvahu. Před pěti lety ale nesehrála významnější roli. Lidé se rozhodují podle svých vlastních názorů, pocitů a na podobná doporučení nedají. Jedna paní mi tehdy napsala, že mě volila, ale Jiřímu Drahošovi hlas nedá, protože jí nepřipadá dostatečně lidský. Je správné, aby se voliči rozhodovali sami. Mimo jiné i proto nežádám různé celebrity, aby mě podpořily.
Je taktické vést kampaň proti Babišovi?
Polovina populace to může vnímat jako střet, který si nepřeje. Ve druhém kole by měl Babišovi čelit někdo, proti němuž nebude mít žádnou zbraň v podobě stínů z minulosti nebo spojení se zájmovými skupinami.
Rozhodne před druhým kolem konfrontace, byť Babiš tvrdí, že takovou kampaň nepovede?
Sám Babiš možná nebude útočit, ale postarají se o to jeho média. Může se bohužel stát, že budou využívat pravdivé věci. To považuji za problém. Nerozhodní voliči by to mohli vnímat tak, že na jednoho z kandidátů se křičí, ale u jiných se chyby přehlížejí.
Sledujete průzkumy veřejného mínění? Jaké si dáváte šance?
Průzlumy jsou velmi ošemetné, selhaly i v minulosti. Před deseti lety favorizovaný expremiér Jan Fischer vypadl už v prvním kole, minule druhé kolo prohrál profesor Drahoš. Prezidentská volba je nevyzpytatelná. Lidé se často rozhodují až po posledních debatách před druhým kolem. Při nich se může ukázat, že kandidáti vyzdvihovaní v průzkumech selžou. Například proto, že nebudou schopni projevovat emoce a Babišovi tak přihrají několik procent váhajících voličů.
Čím se lišíte od svých soupeřů?
Jsem člověk, který se vždy stavěl proti nepravostem. Lze to dokázat a vystopovat v mojí minulosti. Vystupoval jsem proti podfinancování univerzit, proti snaze omezit jejich autonomii nebo proti skryté privatizaci fakultních nemocnic za ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Nejsem ale kverulant. Vytvářím protiváhu proti silnějším. I to je důvod, proč nechci žádné větší sponzorské dary, abych byl v politice věrohodný. To je moje nabídka voličům.
Kdo by byl vaším kancléřem?
Byla by to Gabriela Svárovská, která má zkušenosti z diplomacie a v devadesátých letech pracovala v kanceláři prezidenta Václava Havla.
Z jakého důvodu jste nakonec nesesbíral podpisy občanů? Chyběly vám peníze?
Navštívil jsem desítky měst a shromáždil přes čtyřicet tisíc podpisů. Myslím, že jsem k tomu přistupoval poctivě. Vzpomínám například na jedenáct hodin u stánku při Colours of Ostrava, bylo vedro, nestihl jsem vypít ani pivo. Na sesbírání dostatečného množství podpisů bych ale potřeboval minimálně tři miliony korun, abych zaplatil pomocníky. I to ukazuje, že je občanský kandidát v přímé volbě prezidenta iluzí.
Zasahoval byste jako prezident do zahraniční politiky, byť je za ni podle ústavy odpovědná vláda?
Rozdělení pravomocí podle ústavy plně respektuji, prezident musí spolupracovat a jednat v souladu s vládní politikou. Není možné, aby z Česka znělo do zahraničí několik hlasů. To přináší velké zmatky pro naše spojence a partnery. Současná vláda není v žádném rozporu s mým přesvědčením o členství země v Evropské unii a NATO. To samé platí o agresi Ruska proti Ukrajině. Ještě před vypuknutím války jsem jasně podporoval pomoc Ukrajincům. Navrhoval jsem vytvoření humanitárního leteckého mostu do Mariupolu, o němž hovořili naši odborníci nebo americký generál Ben Hodges. Je to stále aktuální, protože Ukrajinu oslabuje zničená energetická infrastruktura.
Co kdyby byla u moci vláda, jejíž pomoc Ukrajině by byla vlažná či nulová?
Prezident přísahá na demokratickou ústavu a je povinen zachovávat v zemi demokratické principy. Pokud by někdo hlásal vystoupení z EU a NATO a horoval pro spolupráci s Ruskem, vnímal bych to jako obrat k diktatuře. Platí poučka, že takováto výrazná změna v zahraniční politice předznamenává změnu i v politice vnitřní. Jako prezident odpovědný ústavě a svým voličům bych dělal všechno proto, aby k obratu nedošlo, protože by byla ohrožena demokracie, která je základem existence našeho státu.
Souhlasíte s názorem, že výhradně jádro může zajistit energetickou soběstačnost Česka a jeho strategickou nezávislost v této oblasti?
Určitě bych investoval do Jaderné elektrárny Dukovany. Ale výstavba dalšího bloku bude trvat dvacet let. Proto musíme mít energetický mix. Jsem zastáncem obnovitelných zdrojů, v nichž máme obrovský deficit. Znamenaly by nezávislost na fosilních zdrojích, ať už z Ruska nebo ze zemí Blízkého Východu a také ze Spojených států, byť jsou Američané naši spojenci. Slunce a vítr nám nikdo nevezme. Solární panely na střechách rodinných domů by přímo občanům přinesly nezávislost na velkých monopolech. V tom vidím budoucnost, podobně to udělalo Rakousku. Naopak v Česku vystupoval proti obnovitelným zdrojům prezident Václav Klaus, které považuji za vrcholného představitele ruské fosilní lobby. Mnohem méně závislí na ruském plynu jsme mohli být už dávno. Jsem pro to, aby na venkově stát dotoval instalaci solárních panelů. Vznikla by tak velká komunitní elektrárna ve správě široké veřejnosti.
Zasahoval byste do debat o daních, i když jde o nástroj vládní politiky?
Jako senátor jsem byl proti zrušení superhrubé mzdy. Prosazoval jsem na plénu Senátu uzákonění tohoto opatření na dva roky. Už tehdy jsem souhlasil s názory většiny ekonomů, kteří varovali, že se to obrátí proti nízkopříjmovým domácnostem a propast mezi nimi a lidmi s vyššími příjmy bude ještě větší. Česko musí snížit deficity veřejných rozpočtů způsobené covidem a současnou krizí, nemůže snižovat daně a zvyšovat zadlužení. To by stát položilo.
Co považujete za největší problém daňového systému?
Vysoké zdanění práce, které dusí podnikání. Také máme velmi nízké zdanění nemovitostí. Při srovnání se zeměmi OECD je zhruba o polovinu nižší. Ve veřejných debatách bych navrhoval zdanění nemovitostí podle jejich komerční hodnoty a množství. Netýkalo by se to například bytu, v němž jeho majitel bydlí. Když má ale bytů více a pronajímá je přes platformy typu airbnb, není důvod, aby neplatil vyšší daň. Společnost je potřeba udržet pohromadě. Problém je ale v tom, že silnější si nasměrují politiku ve svůj prospěch. To může vést k tomu, že slabší se natolik zradikalizují, že prosperovat už nebude nikdo. Podobné tendence vidíme v Evropě i USA. Demokracii je potřeba vrátit lidem, aby nežili v přesvědčení, že v systému ovládaném oligarchy nic nezmohou.
Marek Hilšer (46) vystudoval mezinárodní vztahy a pak medicínu na Univerzitě Karlově. V rámci studia mezinárodních vztahů absolvoval v roce 1997 stáž jako asistent předsedy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Viléma Holáně (KDU-ČSL). Od roku 2007 působil na 1. Lékařské fakultě UK jako vyučující a vědecký pracovník, zaměřil se na boj s rakovinou. Na prezidenta kandidoval poprvé v roce 2018, v prvním kole obsadil páté místo. Z devíti uchazečů byl nejmladší. Ve stejném roce uspěl v senátních volbách v Praze 2 a stal se senátorem. Svoji druhou kandidaturu na Hrad oznámil v listopadu 2019.
