Mladí lidé nevidí rozdíl mezi složkou a souborem. K tomuto zarážejícímu zjištění dospěl technologický magazín The Verge v článku, ve kterém cituje zjištění mnoha amerických vysokoškolských pedagogů z vědeckých a technických oborů. Potvrzují to zkušenosti některých českých středoškolských pedagogů.
Americká vysokoškolská pedagožka astrofyziky Catherine Garlandová si všimla problému už před čtyřmi lety, když studentům zadala úkol a požádala je o uložení hotových souborů do sdílené složky. Po odevzdání prací tam ale žádné nové soubory nebyly. Pak zjistila, že studenti vůbec nerozumějí otázce, kam své projekty uložili.
„Nejenže nevěděli, kde jsou jejich soubory, ale nechápali, na co se ptám,“ uvedla. Časem dospěla k závěru, že koncepce složek a stromových adresářů, která byla kdysi nezbytná pro porozumění práci na počítači, je pro mnohé dnešní studenty naprosto nesrozumitelná. „Na ploše mám stovky souborů. Rodiče to strašně rozčiluje, ale mně to nedělá žádné potíže,“ popsala situaci jedna ze studentek.
Problém mnohdy nespočívá pouze v tom, že stromovému uspořádání dat rozumí jen generace učitelů, ale i v tom, že tuto znalost nedokáže předat studentům. Profesorka astrofyziky Saavik Fordová dokonce vyzvala své followery na Twitteru, aby jí poradili, jak má studentům přiblížit koncepci adresářů.
Dostala různé návrhy od přirovnání k větvím a listům stromů nebo kuchyňskému náčiní roztříděnému do zásuvek po supermarket plný potravin. „Vezměte jim mobily a posaďte je před Windows 98,“ zněl jeden z komentářů.
Vysvětlení mezery ve znalostech spočívá v tom, že generace Z (lidé narození od poloviny devadesátých let dvacátého století do roku 2012 – pozn. red.) nikdy neměla potřebu pracovat s adresáři, místo nich používá vyhledávací nástroje. „Zetkaři“ se už většinou narodili v době, kdy se začaly používat první internetové vyhledávače, a do školy nastoupili v době, kdy se v počítačích objevily vyhledávací nástroje jako Windows Search nebo Spotlight na macOS.
Navzdory pověsti digitálně nadané generace pouhá dvě procenta dnešních dětí dosahují nejvyšší úrovně digitální gramotnosti. Vyplývá to z mezinárodní studie, která měřila schopnost žáků osmé třídy produktivně využívat informační a počítačové technologie. S tímto problémem se nepotýkají jenom zahraniční akademici, ale i čeští středoškolští pedagogové.
„Neporozumění pojetí adresářů je jedním z mnoha klíčových problémů, který jsem nucen řešit v praxi středoškolského učitele IT,“ potvrzuje Jakub Mazuch, středoškolský učitel informatiky a programování.
Hlavní potíž působí studentům názvosloví, domnívá se profesor informatiky a zástupce děkana Fakulty informatiky Masarykovy univerzity Jiří Barnat. „Přestože systém zanořování složek chápou studenti velice dobře a intuitivně, propojení pojmů složka a adresář, byť de facto označují to stejné, se z jejich povědomí ztrácí,“ konstatuje.
Koncept adresáře se podle něj z operačního systému nikdy nevytratí, jen zůstane neviditelný pro běžné uživatele. „Důvodem je častější požívání mobilů a tabletů, na kterých je strukturování dat do složek a zanořených složek mnohem pohodlnější při ovládání prstem,“ míní.
Uživatelské rozhraní dnes běžně nabízí funkci vyhledávání souborů, problém ale nastává v okamžiku nástupů mladších ročníků na vysokou školu. „Jde o schopnost, která není využitelná jen v IT, ale obecně se jedná o klíčovou schopnost digitální gramotnosti,“ domnívá se Mazuch. „Pokud studenti nedokážou v počítači logicky uspořádávat svá data, tak v tom nepořádku dříve nebo později ztratí orientaci, což vede k nepřímé ztrátě dat,“ dodává.
Navíc možnost nastavit zobrazení souborů počítačové složky může zpřehlednit data a přispět k jejich jednoduššímu zpracování. „Často ke snazší orientaci v datech postačí jen změna zobrazení v otevřené složce, což mobilní telefon nebo tablet neumožňují,“ uvádí příklad Barnat.
