Češi patří mezi nejšťastnější národy na světě, ze 155 zkoumaných zemí se umístili na 23. místě, vyplývá ze studie World Happiness Report 2017. Na předních příčkách se jako tradičně umístily severské národy, Norové letos předběhli Dány a jsou nejšťastnějším národem na světě. Na opačném konci žebříčku se naopak umístili obyvatelé Středoafrické republiky.
Na prvním místě se letos umístilo Norsko, které vyskočilo z loňské čtvrté příčky. Hned za ním následuje Dánsko, Island a Švýcarsko. V první dvacítce se objevila většina zemí západní a severní Evropy, Spojené státy, Kanada, Nový Zéland nebo Chile.
Česká republika se umístila na 23. místě, až za ní je například Francie, Španělsko, Itálie, Polsko, Rusko, Litva, Moldavsko, Rumunsko, Slovinsko a další země východní Evropy. Slovensko je na 40. místě.
Na opačné straně žebříčku jsou například Středoafrická republika, Sýrie, Libérie, Jižní Súdán či Haiti. Z evropských zemí se nejníže umístila Ukrajina, která je až na 132. místě ze 155 zkoumaných zemí.
Přestože se za Českem v šetření umístily i některé bohatší státy, peníze přece jenom s pocitem štěstí souvisejí. U bohatších lidí obecně existuje vyšší pravděpodobnost, že se budou hodnotit jako šťastní. Blahobyt však není vším. Autoři studie upozorňují, že například Spojeným státům se nepodařilo přes velké bohatství a rostoucí platy zlepšit pocit životní spokojenosti u svého obyvatelstva.
Vědci v novém World Happiness Report 2017 hodnotili pocit spokojenosti u jednotlivých národů podle několika kategorií: HDP na obyvatele, délka „zdravého“ života, podpora ze strany blízkého okolí, svoboda k vlastním rozhodnutím, ochota přispívat na dobročinné účely a vnímání rozšířenosti korupce ve společnosti.
Autoři však zároveň upozorňují, že lze vnímat tyto skutečnosti v nekonečném vzájemném cyklu. „Například je zde mnoho důkazů, že lidé žijící šťastnější život mají tendenci žít déle, více důvěřovat okolí, více spolupracovat, a obecně být lepší v řešení životních situací,“ píší výzkumníci. Autoři studie se rovněž zabývali spokojeností zaměstnanců v práci. Studie zkoumala časové období 2014 – 2016.
