Zásah polského pohraničí raketou zřejmě ruské výroby, při němž zahynuli dva lidé, nebyl podle všeho namířený proti Polsku. Přesto ukázal reálnou hrozbu těchto zbraní překonávajících za extrémně krátkou dobu stovky i tisíce kilometrů. Ochranou před nimi jsou systémy protivzdušné obrany, jako je například americký mobilní komplet Patriot se střelami dlouhého doletu země-vzduch. Česko však žádný podobně účinný systém především proti balistickým raketám nemá, a to už od devadesátých let minulého století.
Řešením by mohly být izraelské systémy Barak nebo Davidův prak a také společná iniciativa evropských členů NATO, k níž se Česko nedávno připojilo. Jde však o nákladné a zdlouhavé projekty.
Česko improvizuje. Systém KUB má chránit tanky, nikoliv stát
Armáda je aktuálně vyzbrojena protiletadlovými raketovými systémy 2K12 KUB přezdívanými „Tři prsty smrti“. Byly zastaralé už v osmdesátých letech a předpokládalo se, že je nahradí novější 9K37 BUK. Až dodneška však KUB mnohdy improvizovaně udržují vojenští technici v provozu.
Navíc KUB s dosahem do výšky deset kilometrů není konstruován pro protivzdušnou obranu státu (PVOS) chránící velká města nebo jaderné elektrárny. Původně měly sloužit jako podpora postupujících mechanizovaných jednotek s tanky a bojovými vozidly pěchoty a odrážet vzdušné údery protivníka.
„KUB je systém protivzdušné obrany vojsk, tedy PVO, ale my ho používáme i pro obranu státu. K tomu určen není. Efektivní protivzdušnou obranu státu v podstatě nemáme,“ řekl vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.
Vojenská technika na Dnech NATO:
Ministerstvo si objednalo izraelské spydery, dorazí za několik let
Za minulé vlády objednalo ministerstvo obrany čtyři baterie moderních raketových kompletů Spyder z Izraele. Ty mají v polovině dekády společně s 3D radary z konceptu Iron Dome pokrýt krátké a střední vzdálenosti s účinností do výšky 25 kilometrů. Na dlouhý dosah pak přicházejí v úvahu izraelské systémy Barak nebo Davidův prak. O jejich nákupu se však zatím vedou diskuze.
„Když to půjde dobře, smlouva na nákup systémů dlouhého dosahu by se mohla podepsat ještě v této dekádě. Nejrychlejším řešením by byly americké patrioty, ale není jich po světě tolik, aby byly v blízké době nějaké ze stávajících volné,“ dodal Visingr.
Obávaný systém S-300 získalo po rozpadu federace Slovensko
Naposledy měla účinnou protivzdušnou obranu státu bývalá ČSSR a po listopadu 1989 ČSFR. Zajišťoval ji obávaný ruský systém S-300, který po rozdělení federace získalo Slovensko. Na jaře ho poslalo na pomoc Ukrajině. Nyní slovenské území chrání Spojené státy, které poblíž slovensko-ukrajinské hranice umístily střely Patriot. Má je i Polsko a Rumunsko.
Především na patrioty by se musela Česká republika spolehnout v případě, že by jí hrozil útok mimo jiné raketami Iskander. Ty Rusko umístilo v Kaliningradské oblasti a slíbilo je dodat Bělorusku. Mohou zasáhnout území celé ČR, protože budou mít podle odborníků delší dolet než Moskvou avizovaných 500 kilometrů.
Česko spoléhá na gripeny, KUB i na švédské ruční střely
Spolu s taktickým letectvem vyzbrojeným stíhačkami JAS-39 Gripen se střelami AMRAAM a bitevníky L-159 dislokovanými na vojenské základně v Čáslavi zajišťuje obranu vzdušného prostoru 25. protiletadlový raketový pluk ve Strakonicích. Kromě systémů KUB má švédské ruční protiletadlové střely RBS-70 s dosahem osm kilometrů.
„RBS-70 jsou určené proti vrtulníkům a letadlům, která se pohybují nízko a nepříliš rychle. Ani izraelský raketový komplet Spyder není proti balistickým raketám řešením. Je to systém proti letadlům a střelám s plochou dráhou letu,“ uvedl bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. Podle něj je chyba, že se Česko nezapojilo do protiraketové obrany, jakou dokončuje Polsko a Rumunsko.
Největší nebezpečí představují mezikontinentální rakety. Obranou proti nim se zabývá společná iniciativa evropských členům NATO, k níž za Česko nedávno připojila podpis ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
