S ministerstvy, která se jeho straně podařilo získat při jednáních koalic Spolu a Pirátů se STAN, je spokojen šéf KDU-ČSL Marian Jurečka. Lidovcům podle něj umožní prosazovat zamýšlené změny v sociální politice, zemědělství i oblasti životního prostředí. „Důležité je, aby ministerstva zemědělství a životního prostředí řídila jedna politická strana. Chci, aby tyto úřady byly v přátelském vztahu. Česko posune dopředu už jen to, že se z nich stanou úzce spolupracující partneři," říká Jurečka.
Původně jste měl být ministrem zemědělství, nyní to vypadá na šéfa rezortu práce a sociálních věcí. Bude to tak?
Od voleb jsem se k personálním otázkám nevyjadřoval. Že se kolem toho vytvořily velké spekulace, je spíše věcí médií. KDU-ČSL má ale od začátku jasno, že ministerstva práce, zemědělství a životního prostředí jsou pro ni prioritní. Hned v prvním týdnu po volbách jsem hovořil se členy předsednictva, kteří se daným oblastem věnují, zda by rezorty řídili. Už tehdy my někteří řekli, že z vážných rodinných nebo osobních důvodů to nepůjde. Vzal jsem to na vědomí a hledal jsem jiné personální možnosti. Dopadlo to dobře. Ministerstva jsme vyjednali a máme i kvalitní kandidáty.
Kterého úřadu se vy osobně ujmete?
Omlouvám se, ale máme gentlemanskou dohodu, že do doby, než bude Petr Fiala jmenován premiérem a sdělí ta jména panu prezidentovi, je nebudeme zveřejňovat. Rozhodoval jsem se v rámci celé strany podle toho, kdo splňuje odborná a manažerská kritéria tak, aby to dokázal zvládnout. Ke každému z oněch tří rezortů mohu uvést dvě až tři jména z úrovně senátorů, poslanců, náměstků hejtmanů nebo radních, kteří se danou problematikou velmi dlouho zabývají. Určitě nemáme personální nouzi.
Proč jste tolik stáli o životní prostředí, když jste měli ovládnout zemědělství?
Nejklíčovější z mého pohledu bylo, aby ministerstva zemědělství a životního prostředí řídila jedna politická strana. Chci, aby byla v přátelském vztahu. V obou úřadech panuje velký rezortismus, házejí si klacky pod nohy. Česko posune dopředu už jen to, že se z nich stanou úzce spolupracující partneři. Je podstatné, aby ochránci životního prostředí chápali běžný život zemědělců. Ti zase musejí vnímat nutnost udržitelného rozvoje.
Co budete chtít z této pozice prosadit?
Máme v programu řadu věcí, které se týkají přístupu ke krajině. Mimo jiné mají vzniknout dva nové národní parky Křivoklátsko a Moravská Amazonie. Zároveň budeme podporovat instalaci fotovoltaických panelů na střechách domů nebo tepelná čerpadla. Jde o to, aby si lidé i firmy kvůli větší soběstačnosti budovali vlastní energetické zdroje a nemuseli být zcela závislí na dodavatelích energie. V Polsku už jsou solární panely na střechách jednoho milionu domů. Koalice má v programu, že v Česku jich do čtyř let bude alespoň sto tisíc. Jde o iniciativu naší strany.
Kolik by takových střech mohlo být v delším časovém horizontu?
Odhadujeme, že kolem jednoho a půl milionu. Vláda bude podporovat domácnosti s nižšími příjmy. Fotovoltaické panely na domech nesmějí být výsadou bohatých.
Spoluúčast státu dosáhne jaké výše?
Na fotovoltaiku na střechách mají sloužit peníze z Plánu obnovy Evropské unie a z budoucího operačního programu Nová zelená úsporám. Předpokládám, že majitel domu by dostal na panely minimálně sto padesát tisíc korun. Pochopitelně by to bylo odstupňované podle příjmové situace klienta. Pokud máme v plánu osadit sto tisíc střech, dostaneme se na částku 15 miliard korun.
V programu počítáte i s podporou elektromobility. Bude vláda stavět dobíjecí stanice?
Stávající síť zatím není plně využita, má velké rezervy. Považuji za nejlogičtější stavět elektromobilitu na vlastních nemovitostech. Mám dům a tedy i střechu s fotovoltaikou, takže si dobíjím auto ze svého zdroje. To je ekologické i ekonomické.
Opravdu utáhne střecha rodinného domu provoz vozu Tesla?
A proč ne? Je pravda, že čtyři měsíce v roce máme nižší intenzitu slunečního svitu. Ale v ostatních měsících to kapacitně stačit bude. Na venkově je navíc velká plocha střech na bývalých zemědělských objektech, které mohou obce využít. Ve městech musíme využít sídliště, parkoviště nákupních center a podobná místa, kde to dává smysl.
Naplňování klimatických cílů Evropské unie bude mít velké sociální dopady, například v místech, kde se utlumí těžba. Jak těmto lidem pomůžete?
Evropská unie jasně říká, že příjmy z emisních povolenek je možné využít na zmírnění sociálních dopadů. Jen za letošní rok stát vybere z povolenek 18 až 19 miliard korun. Z toho ale vrátí do systému jen malou část, protože většinu prošustruje ve státním rozpočtu. Třeba na fotovoltaiku dostanou lidé a firmy celkově čtyři a půl miliardy. Při současné krizi způsobené koncem Bohemia Energy navíc musíme prostředky z povolenek použít na adresné sociální kompenzace. Odpuštění daně z přidané hodnoty nebo jednorázové příspěvky navrhované končící vládou jsou plošná a zcela nesmyslná opatření. Když má někdo zálohu na patnáct nebo dvacet tisíc korun, řeči o nižší DPH mu nepomohou.
A co mu pomůže?
Musíme stanovit výši pomoci podle příjmové a majetkové situace, aby to mělo parametry. Dodavatelům poslední instance vláda poskytne půjčky, a ti pak vyúčtují ceny bez navýšení těm domácnostem, které to potřebují. Pokud to bude neschůdné, lidé dostanou sociální dávky ve formě mimořádné okamžité pomoci nebo příspěvku na bydlení. Celá situace je fatálním selháním vlády a ministra průmyslu Karla Havlíčka. O konci Bohemia Energy se v energetické komunitě hovořilo několik týdnů a ministři neudělali vůbec nic. Premiér jezdil do Maďarska kontrolovat plot proti migrantům, místo aby řešil situaci, která zasáhla jeden milion odběratelů. Vláda mohla odsouhlasit bankovní záruky, mohl být zapojen ČEZ. Oni se na to ale úplně vykašlali a nepálili si tím prsty.
Není žádným tajemstvím, že ministr zemědělství bude čelit silné lobby. Končící šéf rezortu Miroslav Toman, který v tomto byznysu podniká, má prý obavy, kdo bude rezort řídit. Ustojí ministr za lidovce tyto tlaky?
Vlivné skupiny jsou kolem všech ministerstev. Každý, kdo bude ministrem, jim musí dokázat čelit a jejich tlaky ustát. Musí rozhodovat objektivně i na základě koaličního programu. Když jsem byl ministrem zemědělství, nikdy jsem v agrární politice nebo nějakém parametru neudělal změnu, která by vyhovovala té či oné lobbistické skupině. Za tím si stojím.
Oslabí pozice Agrofertu, když Andrej Babiš nebude u moci?
Určitě bude jiné to, že ministerstva a celá státní správa nebudou pod tlakem premiéra, který je ve střetu zájmů. Vláda ani jednotlivé rezorty nebudou hrát hru, kterou vidíme. Nebudou různě zdržovat a taktizovat, aby oddalovaly například komunikaci s Evropskou komisí o konfliktu zájmů českého předsedy vlády. Žádná kličkovaná ani schovávaná se na ministerstvu zemědělství ani jinde rozhodně hrát nebude.
Před volbami jste deklarovali boj proti velkým podnikatelům v zemědělství. Jak rozlišíte ty skutečně velké od středních, kdo bude mít na dotace nárok?
Říkám, že máme podporovat malé a střední zemědělce a obecně podnikatele. Důvodem je to, že nejsou součástí různých holdingových struktur, což se netýká zdaleka jen Agrofertu. Jedním z posuzovaných parametrů musejí být úspory z rozsahu, které menší zemědělci nemají, a naopak těm velkým usnadňují byznys.
Úspory z rozsahu vznikají u větších firem nebo těch, které jsou součástí velkých uskupení obchodujících mimo jiné s hnojivy. Jde o to, že mají nižší úrokové sazby, protože mají mnohem větší rozpočty, zaměstnávají ekonomy a finanční odborníky, kteří jim umožňují získávat více úvěrů i kontraktů. Souhrn těchto faktorů vytváří onu úsporu z rozsahu, která vytváří nerovnováhu, protože menší podnikatelé ji nikdy nejsou schopni vyrovnat. Proto si zaslouží podporu. V opačném případě nám zůstanou pouze ti velcí.
Lze zastropovat dotace pro velké podniky, jak plánujete, když tyto prostředky poskytuje Evropská unie?
Ve vládním prohlášení se k tomu zavazujeme, byť jsme si vědomi toho, že problematika zastropování dotací není Evropským parlamentem ještě uzavřena. Uvidíme, jak přesně ji europoslanci schválí. Mají o tom hlasovat koncem měsíce. Určitě ale počítáme s aplikací takzvaných plateb na první hektary, což podpoří malé a střední zemědělské podniky. S pomocí mohu počítat i výrobci specifických zemědělských komodit.
Máte rodinou farmu. Nemůže dojít ke střetu zájmů?
Nikdy jsme nežádali o investiční dotace, na které je vázán střet zájmů. S tímto podnikáním jsem začal už na vysoké škole a vždy jsem se opíral pouze o nárokovou podporu, tedy o platby na plochu. Navíc jsem po příchodu do předchozí vlády musel podle zákona jako OSVČ ukončit činnost. Od té doby je to na mojí manželce. Pro nikoho z rodiny to ale není hlavní zdroj příjmů, hospodaříme na čtyřiadvaceti hektarech. Jestli mě někdo srovnává s Andrejem Babišem, je to úsměvné. Kdyby řekl, že nikdo z holdingu nebude žádat o investiční dotace, šlo by o částky, které se pohybují kolem miliardy korun ročně. Ať se Agrofertu vzdá, tím si konflikt zájmů vyřeší.
V programu slibujete přijetí penzijní reformy, vycházíte přitom ze závěrů důchodové komise minulé vlády. Podobně jako ona se ale nevěnujete příjmové stránce systému. Kde na reformu vezmete?
Jako lidovci chceme stavět podstatu penzí na průběžném systému. Máme shodu na zavedení zaručeného minimálního důchodu. V okamžiku, kdy posílíme důraz na zásluhovost a mezigenerační solidaritu, vysíláme jasný signál rodičům, kteří mají dvě nebo tři děti, že je to základ, který by jim měl zajistit důstojné penze. Ten, který z různých důvodů nemůže nebo nechce mít děti a neudělá tak investici do budoucí generace, musí dostávat od státu každý rok aktuální informaci o výši budoucí penze, aby mohl budovat jinou formu zajištění. Může to být třeba spořením ve třetím pilíři, koupí nemovitostí, cenných papírů či něčím jiným. Nejsme schopni vzít z veřejného prostoru nějaké nové zásadní příjmy. Věřím, že společnost na to bude připravena reagovat. Cesta je ve zvýšení porodnosti, přijímání zahraničních pracovníků. Žádný jiný zázračný recept v principiálním pohledu na důchody nevymyslíme.
Ministryně Jana Maláčová mluvila o tom, že zaručené důchody mají být hrazené ze státního rozpočtu, zásluhová část pak nadále ze sociálního pojištění. To přece znamená hledání nových zdrojů, změnu daňového mixu.
Celý důchodový systém je součástí státního rozpočtu, ani pojistné odvody nejsou striktně určeny jen na starobní penze. Můžeme to oddělení udělat, můžeme do toho vnést větší jasno, proč ne. Ale státní rozpočet bude muset být připraven v některých momentech dávat finanční prostředky z jiných příjmů do výplat důchodů. V minulosti známe momenty, kdy jsme vyšší příjmy rozpočtu nikde neakumulovali, netvořili rezervu a použili na jiné výdaje. Nemáme dva rozpočty - státní a důchodový - je jen jeden.
Končící vláda byla kritizována, že rozpustila takzvaný privatizační fond do státního rozpočtu. Nechtěli byste se vrátit k modelu, že by se výnosy ČEZ a jiných státních firem schraňovaly na horší časy?
Akumulovat peníze za současné inflace je ekonomická blbost. Je spíše na zvážení, zda portfolio státních podniků nemá být strategicky řízeno tak, aby mohlo v budoucnu plnit nějakou jistotu příjmů pro důchodový systém. Severské státy toto dělají, portfolio diverzifikují a nespoléhají se pouze na daňové příjmy. Vezměte si finský holding Stora Enso, který podniká i v České republice. Je to státem spoluvlastněná entita, která má v budoucnu fungovat k financování důchodů ve Finsku. Takový model by mi dával logiku.
Jak vysoký má být zaručený důchod?
Když jsme se o tom před volbami při psaní programu bavili, zaznívala částka deset tisíc korun. Z toho se dá nějakým způsobem vyjít. V tento okamžik nechci říkat jinou částku. Byl bych rád, kdybychom si to stanovili k nějakému ekonomickému kritériu, například k průměrné mzdě nebo mediánu mezd, což by znamenalo automatickou valorizaci té částky.
Ekonomové se shodují, že by si lidé měli na stáří více spořit a nespoléhat se jen na stát.
Já si třeba nespořím. Mám pět dětí, spořím do nich. A očekávám, že jednoho dne budou přispívat mně a manželce (smích). Upřímně, nemůžete chtít po mladých rodičích, kteří vychovávají děti a splácejí hypotéku, aby si ještě spořili.
Ale vy budete muset obhajovat koaliční slib na zavedení státního nebo veřejnoprávního penzijního fondu. Jak to má fungovat?
O tom budeme ještě debatovat. Umím si představit, že to bude fungovat částečně ve spolugesci České správy sociálního zabezpečení. Je to myšlenka, která mi principiálně smysl dává. Jestli mají lidé šetřit na důchody, do nichž půjdou za třicet až čtyřicet let, potřebují jistotu. Zatímco v krátkodobých otázkách mohu mít pochybnosti o efektivnosti a spolehlivosti státu, v dlouhodobých záležitostech mám vůči státu větší důvěru než vůči privátním společnostem.
Marian Jurečka (40)
Vystudoval rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně. Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1999. Od té doby se stal postupně krajským zastupitelem, poslancem i ministrem zemědělství ve vládě Bohuslava Sobotky. V lidovecké straně neúspěšně kandidoval na post předsedy poprvé v roce 2019, uspěl nakonec až na mimořádném sjezdu v roce 2020, kdy se jeho předchůdce Marek Výborný mandátu vzdal. Letos poslanecký mandát obhájil po úspěchu v koalici Spolu s ODS a TOP 09 a opět míří do vlády. Kromě politické kariéry se věnuje soukromému rodinnému zemědělství.
