Volby do sněmovny se v Česku konají začátkem října, avšak pro tuzemský byznys může být neméně důležitý výsledek německých voleb o nadcházející neděli. Jedním z hlavních tamních témat před volbami je, co udělat s ekonomickou závislostí na výrobě aut se spalovacími motory. Zelení nešetří radikálními návrhy. Kapitáni německého průmyslu však v kampani postrádají ucelenou ekonomickou vizi pro následující desetiletí.
Kvůli přechodu k elektromobilitě by v německém autoprůmyslu mohlo zmizet kolem 215 tisíc pracovních míst, tedy zhruba čtvrtina nynějšího počtu. Uvádí to studie německé automobilové lobby. Také agentura Bloomberg připomíná, že současný stav německého ekonomického motoru neposkytuje 83 milionům obyvatel záruku, že bude vytvářet obdobnou míru blahobytu jako nyní.
Hlavní německé politické strany mezi sebou před volbami nepolemizují ani tak o nutnosti transformace autoprůmyslu jako spíše v otázce, jak rychle se mají změny uskutečnit.
Nejradikálnější Zelení by do roku 2030 zakázali výrobu aut se spalovacími motory a omezili by rychlost na 130 kilometrů v hodině na dálnicích a na 30 kilometrů v centrech měst. Proti spalovacím motorům bojuje i Evropská komise, ta však chce od roku 2035 zakázat „jen“ jejich prodej.
Ve snaze snížit poptávku po individuální motorizované přepravě by Zelení také zrušili výstavbu nových silnic. Strana spolupředsedkyně Annaleny Baerbockové by současně podpořila rozvoj elektromobility dalšími dotacemi. Chudší domácnosti by mohly počítat s příspěvkem tří tisíc eur nad rámec současných dotací, které se pohybují v dvojnásobné výši.
Připomeňte si vizi Škody Auto 2030:
Podporovat auta na alternativní pohon, respektive dobíjecí infrastrukturu, plánuje i CDU. Podle kandidáta na kancléře Armina Lascheta by se řidiči měli k nabíječce dostat vždy maximálně do deseti minut. Kromě toho by podporoval využívání vodíku a syntetických paliv v dopravě.
Laschet nicméně podobně jako kandidát sociální demokracie (SPD) Olaf Scholz odmítá stanovit datum konce výroby vozů s konvenčními pohony, jak vyplývá z přehledu agentury Reuters. Podle SPD by měl stát přistupovat k transformaci automotive obezřetně bez příliš velkých byrokratických zásahů, které by potenciálně ohrozily nynější postavení Německa v oboru.
Budoucnost dopravy, a zejména té individuální je téma, které se zásadně dotýká i Česka. Do Německa míří zhruba třetina jeho vývozu, z toho dvacet procent připadá výhradně na auta a autodíly. Tuzemský autoprůmysl v přepočtu na hlavu dává obživu o více než padesát procent vyššímu počtu zaměstnanců oproti Německu. Kvůli přechodu na konstrukčně relativně jednodušší elektromobily by řada českých dodavatelů dílů mohla přijít o zakázky.
„Transformace s autoprůmyslem sice zacvičí, ale ten už si bude muset poradit. Co je ale horší, později můžeme zjistit, že elektromobily uhlíkovou stopu nesníží,“ uvedl v rozhovoru pro deník E15 Kvido Štěpánek, majitel firmy Isolit-Bravo z Jablonného nad Orlicí vyrábějící elektrospotřebiče a výrobky pro automobilový průmysl.
Německo navíc kvůli rozmachu americké či čínské konkurence nemá jistotu, že v oboru vozidel na alternativní pohon bude hrát srovnatelnou úlohu jako v nynějším klasickém autoprůmyslu. Kromě toho tamní přední průmyslníci postrádají ucelenou vizi pro následující dekádu, která by umožnila nejen autoprůmyslu, ale celé německé ekonomice přizpůsobit se digitální realitě 21. století.
„Poněkud nám chybí jasný nástřel toho, jak by měl vypadat evropský a německý růst do roku 2030,“ míní podle agentury Bloomberg šéf Deutsche Bank Christian Sewing. Podle nejvyššího manažera SAP Christiana Kleina by zemi pomohlo vytvoření ministerstva pro digitalizaci. „Bez transformace průmyslu si nemůžeme uchovat konkurenceschopnost,“ řekl Klein.
Pro řadu voličů ale zřejmě neexistuje důležitější téma než to, čím budou jezdit v dohledné budoucnosti. Výrazná část voličstva si vůči elektromobilům uchovává značně rezervovaný postoj. Podle únorového průzkumu téměř šedesát procent německých respondentů uvedlo, že jejich příští vozidlo nejspíše nebude elektrické. V tomto směru země značně zaostává za obyvateli Norska, Švédska či Nizozemska.
Pouze 1,5 procenta současného vozového parku v Německu jezdí alespoň částečně na elektřinu. „Neznám žádný jiný stát, kde by bylo tolik národní hrdosti spojeno s klasickým spalovacím motorem,“ uvádí podle listu The Guardian Giulio Mattioli z Technické univerzity v Dortmundu.
