Jednu věc prezident Miloš Zeman prokázal. Pokud odložíte servítky a příliš nelpíte na vnitřní postojové konzistenci, můžete z Pražského hradu míchat politikou mnohem více, než by se zdálo při čtení kousků ústavy věnovaných pravomocím hlavy státu.
Stačí se podívat na začátek a konec volebního období, které Zeman na Hradě strávil. Tři měsíce po své inauguraci jmenoval navzdory vůli parlamentní většiny vlastní vládu naoko vedenou Jiřím Rusnokem. Čtyři měsíce před inauguračním projevem (staro)nového prezidenta vstoupí do Strakovy akademie kabinet, který by rovněž šlo označit jako prezidentský. A opět proti vůli parlamentní většiny.
Příběh Rusnokovy prezidentské vlády je známý. Policejní zásah na Úřadu vlády v červnu 2013 vedl k demisi vlády Petra Nečase. ODS, která držela křehkou parlamentní většinu s TOP 09 a odpadlíky z Věcí veřejných sdruženými pod právem zapomenutou značkou LIDEM, chtěla do premiérského křesla prosadit Miroslavu Němcovou.
Novopečený prezident Zeman se dožadoval záruky 101 hlasu ve sněmovně. Poté, co ji dostal, rozhodl se jmenovat vládu složenou ze svých příznivců. Rusnokův kabinet vládl v demisi bez důvěry poslanců více než půl roku.
Tento kopanec českému parlamentarismu se nyní opakuje v sofistikovanější formě. Premiérství Andreje Babiše má původ ve vítězství hnutí ANO ve volbách, což je proti Rusnokovi nezpochybnitelná výhoda. Nicméně parlamentní podporu nemá zajištěnou úplně stejně, jako ji neměl Rusnok. A jak designovanému premiérovi, tak prezidentu republiky je tato skutečnost úplně stejně lhostejná, jako byla tehdy. Prezident se zvesela schází s budoucími ministry a moudře s nimi rozpráví o všem a o ničem.
Přečtěte si podrobné profily Miloše Zemana, Jiřího Drahoše, Mirka Topolánka a Michala Horáčka
V mezičase se nechá slyšet, že vláda bez důvěry je úplně stejně legitimní jako vláda s důvěrou. A premiér Babiš se v obdivuhodné synchronizaci ptá novinářů, kde že četli o tom, že důvěra poslanců je pro kabinet nějak zásadně důležitá, když důležité je přece makat pro lidi. Nejlepší akvabely vypadají ve srovnání s Babišem a Zemanem, jako by spolu vlezly do vody poprvé.
Babišova vláda je tedy prezidentskou vládou v trochu jiném smyslu než ta Rusnokova. Nebyla prezidentem přímo vybrána. Jde ale hlavě státu ohromně po srsti. Zejména vyhovuje Zemanově alternativní předvolební kampani.
Ne náhodou přednese prezident před hlasováním o důvěře ve sněmovně velký projev na podporu této vlády – vyjde to jako na potvoru zrovna pár dnů před první kolo prezidentské volby.
Prezident je současně vedle hnutí ANO jedinou politickou silou, u níž si Babiš může být jist bezvýhradnou podporou.
Úplně stejně jako před necelými pěti lety stojí prezident s premiérem bok po boku proti parlamentu, jen sázky jsou násobně větší. Tenkrát šlo Rusnokovi o post šéfa ČNB a Zemanovi o prokázání vlastní důležitosti. Dnes jde Babišovi o ovládnutí ministerstev, zatímco Zemanovi a jeho okolí o znovuzvolení a dalších pět let pohodlného života na Hradě.
