Evropská unie pracuje dobře a její byrokracie, i když by se dala omezit, není horší než ta česká. Myslí si to alespoň lídr evropské kandidátky KDU-ČSL Pavel Svoboda. Přesto vidí ve fungování společenství rezervy. „Hodnotové zakotvení EU se příliš často ubírá směrem, který nám nevyhovuje. Vidíme prvky militantního liberalismu a sekularismu,“ říká Svoboda.
Jaké bude podle vás hlavní téma květnových evropských voleb?
Určitě bude silně zaznívat téma bezpečnosti. Ale ne jenom ve smyslu řešení migrační otázky. Půjde také o evropskou obrannou spolupráci nebo ochranu evropských strategických infrastruktur před nepřátelskými investicemi. To je jedna věc. A v podtextu celé kampaně bude výrazněji než v minulosti otázka, jestli jste pro evropskou spolupráci, anebo nejste.
Budou tyto provolby zlomové, jak zaznívá z mnoha stran?
Průzkumy, které se ovšem často mýlí, říkají, že úplně velký zlom nenastane. Ale dojde zřejmě k oslabení tradičních stran, což samozřejmě není úplně žádoucí. Asi bude nutné hledat v europarlamentu novou většinu. To by byla změna oproti minulosti. Dosud platilo, že když se dohodla Evropská lidová strana se sociálními demokraty, tak bylo v zásadě vymalováno.
Evropské volby začaly. Jejich průběh a následně i sčítání hlasů sledujte prostřednictvím online přenosu >>>
Volební heslo KDU-ČSL zní „Pro lepší Evropu“. Čím chcete Evropu zlepšit?
Především tím chceme říci, že jsme pro evropskou spolupráci, protože nám zajišťuje značnou část blahobytu a bezpečnosti, jaké jsme tady nikdy neměli. A také chceme říct, že je na té spolupráci pořád co zlepšovat. Například v tom, aby EU opravdu dělala ty podstatné věci, které od ní očekávají evropští občané a na které jednotlivé státy nestačí. Potřebujeme Evropu, která bude bezpečnější, vidíme i prostor pro vyvětrání byrokracie. Nesdílíme ale populistická hesla o děsivě přehnané byrokracii. Stačí ji srovnat s byrokracií českou.
Mluvíte o počtu úředníků na obyvatele?
Také. Nebo o množství spravovaných peněz. Když to porovnáte, zjistíte, že byrokracie je problém především u nás, a ne v unii. Přesto vidíme řadu evropských agentur, jejichž činnosti se překrývají a nemusely by nutně všechny existovat. Zároveň jako strana křesťanskodemokratická vidíme velký prostor pro zlepšení hodnotového zakotvení EU. To se příliš často ubírá směrem, který nám nevyhovuje. Vidíme stále častěji prvky militantního liberalismu a militantního sekularismu.
To jsou ostrá slova. Šlo by to demonstrovat na nějaké otázce?
Třeba na bioetických otázkách. Ultraliberálové v europarlamentu například prosazují údajné ústavní právo na takzvané reprodukční zdraví žen. Zaprvé to vůbec není oblast pravomoci EU a my na ně marně voláme, aby dodržovali subsidiaritu. To je ovšem nezajímá. Navíc jsou ochotni tyto otázky cpát i do dokumentů, kam vůbec nepatří. Třeba do dokumentů o mezinárodním obchodu. Nebo to úplně paradoxně nacpali do zprávy o rovnosti mužů a žen. To je úplně na hlavu. I kdybych uznal, že nějaké takové právo existuje, tak jeho obsahem je faktické vyloučení muže z rozhodování o budoucím potomkovi. Takže vecpání této ideologie zrovna do zprávy o rovnosti mužů a žen je nejen popřením subsidiarity, ale i logiky.
Většina stran láká voliče na změny ve fungování EU. Je na místě debata o jiném fungování Evropské komise?
Jsou tady určité limity dané současným principem, podle nějž každý členský stát chce mít svého člověka v komisi. Ale my například tvrdíme, že by bylo možné spojit funkce předsedy Evropské rady, to je dnes Donald Tusk, a předsedy komise, jímž je dnes pan Juncker. Pořád totiž nemáme odpověď na tu slavnou otázku Henryho Kissingera: Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?
Neznamená ale tento nápad slučování primárně úřednické funkce s funkcí primárně politickou?
On ale Donald Tusk není politickým šéfem členských států. Když se jednalo o migrační dohodě s Tureckem, nejel tam Donald Tusk, ale jela tam paní kancléřka Merkelová a další šéfové vlád. V EU navíc neplatí to tradiční Montesquieuovo dělení moci. Evropská komise je například výkonnou mocí, ale zároveň má monopol na navrhování legislativy. Takže to v EU není úplně čisté. Což je dáno tím, že je to mezinárodní organizace s konfederačními a federačními prvky. Proto náš návrh vidím jako přínosný. Tuskova úloha je dnes v podstatě jen ve svolávání členských států k jednání. O moc víc toho není.
V souvislosti s Evropskou komisí se debatuje o úloze takzvaných spitzenkandidátů. Evropští lidovci i socialisté své kandidáty na předsedu komise mají, liberálové naopak tento institut kritizují. Přibližují spitzenkandidáti Evropskou komisi voličům?
Já myslím, že ano. Dávají jednotlivým politickým proudům tvář. Občané si představí pod lidovci Manfreda Webera, pod sociálními demokraty Franse Timmermanse. To si myslím, že je plus. Druhá věc je ovšem velký odpor členských států proti tomuto systému. Protože je pravda, že v tomto případě si Evropský parlament přitáhl kousek pravomoci, která mu vlastně podle zakládacích smluv nepatří. Jinak já jsem za kandidaturu pana Webera rád. On jako Bavor Česku velmi dobře rozumí.
Jak by se dala EU přiblížit voličům, kteří ji vnímají jen jako stroj na regulace?
Především je třeba ji výrazněji představit jako společný projekt, ne jako vnějšího nepřítele nebo fackovacího panáka. Unie jsme my. Při každé kritice každého předpisu by bylo dobré si položit otázku, jak vlastně hlasoval český ministr v Evropské radě a jak hlasovali čeští poslanci a jaké měli posvěcení sněmovního výboru pro evropské záležitosti. Tuto otázku si lidé často nepokládají. Unie je také prostorem blahobytu a bezpečnosti. Není potřeba vidět jen peníze. Současně ale platí, že i v peněžním vyjádření je unie velmi přínosná. A to nemluvím jenom o strukturálních fondech. Komise v loňském roce udělala ekonomický odhad a konstatuje, že příslušnost k vnitřnímu otevřenému trhu pro členské státy představuje přínos v průměru osm a půl procenta HDP. Což je strašně velké číslo. A k regulacím je třeba si uvědomit, že EU nic jiného než právo nemá. Nemá celníky, nemá policii, to všechno je záležitost členských států. Jediné, co má, je právo. Takže to, že produkuje předpisy, je její podstatnou úlohou.
Měla by mít i armádu?
To je jistě hezké romantické téma, ale skutečnost bude střízlivější. Evropa jde cestou obranné spolupráce, to znamená propojování armád, specializaci, společný výzkum, společné vyzbrojování. Tím se dá ušetřit strašně moc peněz. Evropská obranná spolupráce je strašně důležitá ještě z jednoho pohledu. Evropská unie je ekonomický obr, ale geopolitický trpaslík. A to proto, že tento ekonomický obr, vulgárně řečeno, nemá klacek. Obranná spolupráce by měla být tím klackem. Nemusíte ho používat, ale musíte ho mít. Z tohoto pohledu se mi líbil nedávný francouzsko-německý návrh na vybudování evropské letadlové lodi. Nyní to vypadá, že Evropa není ochotna stát se velmocí. Prostředky i možnosti na to má, ale nechce.
Velké vášně vyvolalo nedávné schválení směrnice o autorském právu. Vy jste jako jeden ze dvou českých europoslanců směrnici ve finálním hlasování podpořil. Když se voliči zeptají, proč jste to udělal, co jim odpovíte?
Evropské volby začaly. Jejich průběh a následně i sčítání hlasů sledujte prostřednictvím online přenosu >>>
Budu jim říkat, že ve směrnici není jenom ten původní článek 13, dnes tedy 17 (článek o odpovědnosti provozovatele webu za zveřejněný obsah – pozn. red.). Že jsou tam i další věci. Všichni, kdo pro směrnici nehlasovali, hlasovali proti vědě, proti vyučování, proti zachovávání kulturního dědictví, proti omezení parazitování na autorských dílech. Fakticky podrazili nohy tvůrcům. Vím, že Piráti vykřikovali něco o potenciálních hrozbách a co by se mohlo přihodit nějakému udělátku na internetu. Ale každý, kdo si ve směrnici přečetl definici poskytovatele on-line služeb a kdo si přečetl článek 17, tak ví, že to byly plané řeči. V roce 2015 udělali Piráti celonárodní kampaň, že nebude možné si vyfotit Karlštějn, Pražský hrad nebo Karlův most. Ze mě tenkrát udělali nepřítele státu číslo jedna, ale samozřejmě nic takového nenastalo. Ale to už nikoho nezajímalo. A Piráti se neomluvili.
Co pro vás jako lídra bude volební úspěch?
Obhájit tři mandáty. Ta soutěž bude letos obtížnější než před pěti lety. Obhajoba bude úspěch, čtyři mandáty by byly veleúspěch.
