Think-tank Evropské hodnoty se dostal do finančních problémů a musel rozvázat pracovní vztah s desítkami lidí. Doplatil na příliš rychlé rozšiřování do zahraničí a postupnou ztrátu zájmu od podporovatelů. Teď se chce ředitel Jakub Janda soustředit výhradně na Tchaj-wan, který organizaci výrazně podporuje. „Jsem přesvědčený o tom, že Česká republika má být hlavním spojencem Tchaj-wanu v Evropě a že Čína je vedle Ruska hlavní bezpečnostní hrozbou pro Evropu,“ říká v rozhovoru pro E15.
Evropské hodnoty se dostaly do finančních problémů a museli jste rozvázat pracovní vztah s desítkami lidí. Proč k tomu došlo?
Hlavním důvodem je, že nejsme schopni udržitelně ufinancovat rozsáhlý tým pracující na několika politicky citlivých tématech. Minulý rok jsme se prakticky zdvojnásobili.
Čím to bylo?
Loni jsme hodně pracovali na podpoře Ukrajiny. Šlo na to poměrně hodně zdrojů, protože ta urgence byla po ruské invazi velká. Dokázali jsme tak například dát smysluplnou práci devíti ukrajinským odbornicím, které monitorovaly situaci na Ukrajině a pomáhaly i českým institutucím v informovaných rozhodnutích. S nimi jsme pak ukrajinskou situaci a potřeby vysvětlovali nejen u nás, ale také v Evropě. Třeba v Německu a v Bruselu.
Později ale podporovatelé postupně začali ztrácet zájem o projekty v Česku, které se Ukrajiny týkaly. Plus řada bezpečnostně zaměřených Ukrajinců a Ukrajinek se snaží vrátit domů a pracovat tam, což je pochopitelné a správné, takže jsme tuto naši roli splnili.
Proč?
Hodně peněz na pomoc se přesunulo rovnou na Ukrajinu a podporují se spíše tamní organizace. To je pochopitelné a správné, protože zrovna tam je to nejvíce potřeba. Lidé v Česku po nějaké době také přestali být v tématu tak mobilizováni jako na začátku války.
Mluvil jste o více faktorech, jaké jsou další?
Měli jsme v Evropských hodnotách dlouho v Česku největší tým, který se zabýval dezinformacemi, ale to téma tu má bohužel nějaký politický strop. Vláda zabila svůj akční plán proti dezinformacím a většina tuzemských donátorů nám v interní komunikaci řekla: „My tu podporujeme věci ohledně dezinformací a ani tahle ,dobrá vláda‘ to nechce dělat, tak my na to kašleme taky, tam k žádnému velkému posunu nedojde.“
Donátoři navíc musejí řešit hodně problémů, na které je potřeba poslat peníze. Je to třeba již zmíněná Ukrajina ve smyslu financí na zbraně či uprchlíky, domácí sociální problémy, velké problémy médií či regionální posílení občanské společnosti. Když jste donátor do podobných projektů, rozhodujete se mezi celou řadou agend.
Řada firem také říká, že kvůli nárůstu nákladů, inflaci, energetické krizi a dalším problémům musí škrtat podporu občanského sektoru. Další fenomén je, že řada větších českých dárců si myslí, že teď je situace v Česku v pohodě. Máme tu relativně dobrou vládu a dobrého prezidenta, na čemž se řada z nich intenzivně podílela a někteří jsou vyčerpaní. Prostředky chtějí spíše ušetřit na střet s bývalým premiérem Andrejem Babišem, který ve volbách přijde za dva roky.
Nevnímají to podobně i zahraniční partneři? Když se podíváme na situaci v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku, tak naše země z mezinárodního srovnání i přes všechny problémy vychází velmi dobře.
Ano, říkají, že jsme na tom nejlépe z regionu. Z pohledu stavu demokracie jsme na tom v Česku velmi dobře a logickou prioritou je Ukrajina nebo občanská společnost v Maďarsku, která to opravdu urgentně potřebuje. Všechny tyhle faktory nás zasáhly v jednom období, a tak jsme se museli transformovat a bolestivě volit, čemu se mají Evropské hodnoty dál věnovat a co pustit.
O kolik peněz šlo u těch soukromých donátorů? Vím, že jste třeba dostali zhruba 2,5 milionu korun od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Jsou to jednotky milionů korun z domácích a mezinárodních zdrojů v případě tématu dezinformací. Řada z našich partnerů donátorů říká, že je škoda, že už nebudeme dělat téma ruských dezinformací. Je naší chybou, že jsme to opadnutí donátorského zájmu v Česku v oblasti ruských dezinformací a politické agendy týkající se Ruska a Ukrajiny nepředpokládali a tým nezmenšovali rychleji.
Nemůže hrát velkou roli i nástup konkurence? Když jste začali s tématem dezinformací, tak byl prostor poměrně volný. Za tu dobu ale vznikla řada iniciativ a projektů, které se vlastně zabývají tím samým a konkurovaly vám tak i v získávání zdrojů.
Dezinformační téma se podařilo dostat do mainstreamu, což je skvělé. Byla to zhruba do roku 2015 jedna z našich dlouhodobých snah, aby se z toho stalo téma pro celou společnost a establishment. To pro nás znamená, jak říkáte, že je i větší konkurence. Na druhou stranu je tu velká česká komunita analytiků ve státní správě i mimo ni, kteří se fenoménem dezinformací zabývají, a to je pozitivní i pro celou společnost. V tom jsme naši několikaletou roli splnili, pomáhali jsme tuto komunitu budit a budovat.
Pojďme se blíže podívat na to zeštíhlení Evropských hodnot. Kolik jste měli lidí a jak bude organizace fungovat dál?
Měli jsme zhruba 30 úvazků. Od podzimu bude v Evropských hodnotách zhruba desetičlenný tým na téma Indo-Pacifiku. To znamená hlavně vztahy Česka k Číně a Tchaj-wanu, zejména půjde o téma českých závislostí na Číně a budování našeho politického, obchodního a bezpečnostního vztahu s Tchaj-wanem. Část týmu, která se zabývá ruskými dezinformacemi, vzděláváním a podporou demokracie na Slovensku, se oddělí do nové samostatné organizace jménem Centrum pro informovanou společnost. Se zbytkem týmu a agend se bohužel musíme rozloučit. Moc mě to mrzí, protože ti lidé jsou velmi kvalitní. Bohužel tak velký tým nejde finančně udržet, byť jsme se o to snažili do poslední chvíle.
Nečíhá tam na vás stejné nebezpečí jako u tématu dezinformací, které se stalo mainstreamem? Pozitivní vztahy s Tchaj-wanem jako svou agendu převzali šéfka sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Dovedu si představit, že to téma může mít hodně podporovatelů zase za vyřešené.
Vůbec ne. Když to řeknu jednoduše, tak naším cílem v tchajwanské agendě je získat co nejširší politickou podporu napříč ne-extremistickými stranami, aby ten vztah byl dlouhodobě pevný a dávalo smysl ho strategicky rozvíjet bez ohledu na jednotlivé konkrétní politiky, jako je například náš vztah s USA. Aby ta spolupráce byla něčím víc než jen hezkými návštěvami. Chceme prohloubit spolupráci nejen v byznysu, ale i v bezpečnostní oblasti.
Nebyly zatím ty návštěvy Tchaj-wanu jen hezké návštěvy? Vždyť ještě není možné zhodnotit, jestli z toho „něco vypadne“ a realizuje se série důležitých projektů.
Z pohledu Tchaj-wanu začala být Česká republika skutečně politicky důvěryhodným partnerem tak před půl rokem.
První návštěva Miloše Vystrčila byla už v září 2020.
Ano, to byl ale Miloš Vystrčil jako opoziční politik. Jeho cesta byla zlomovým otevřením dveří, ale tehdy nemluvil za vládní koalici. Z pohledu Tchaj-wanu a většiny spojenců byla tehdy Česká republika jedním z roztleskávačů Číny v Evropě. Mohl za to prezident Zeman a velká část tehdejší vlády. Očekávání, že tam teď přijede předsedkyně Pekarová a přiveze hned něco zásadního je nereálné, takové vztahy se budují roky a musejí mít právě širokou politickou a byznysovou podporu, aby mohly přinést strategicky významné projekty, ať už v polovodičích, nebo v bezpečnostní spolupráci. Posuny tam ale jsou veliké a hodně věcí se domlouvá na poli bezpečnosti, v akademické sféře i v byznysu. Česko je dneska politicky nejlepším partnerem Tchaj-wanu v Evropě, ale jsme teprve na začátku.
Proč si Tchajwanci vybrali zrovna spolupráci s Evropskými hodnotami?
To by byste se musel zeptat jich. Myslím, že to bylo kvůli našemu bezpečnostnímu zaměření. Evropské hodnoty vnímají Tchaj-wan jako bezpečnostního spojence a ta země je skvělý zdroj informací o Číně. Věděli jsme, že jako Česko musíme mít řadu informací, které se týkají například ekonomického vydírání Čínou, a pak díky těm zkušenostem budovat naši českou bezpečnostní strategii. Na Tchaj-wan jsme od roku 2019 pravidelně jezdili, hledali vhodné partnery a pak se nám podařilo získat i projekty, které můžeme dlouhodobě dělat. Jsme dneska jediný evropský think-tank s trvalou kanceláří na Tchaj-wanu, máme tam tříčlenný tým a nedávno jsme otevřeli Czech Hub in Taiwan.
Jak bylo těžké zorientovat se v té agendě? S Čínou Evropské hodnoty obecně neměly tak velké zkušenosti jako s Ruskem.
Bylo to náročné. V září 2021 jsem jel na čtyři měsíce na Tchaj-wan s cílem najít experty, kterým můžeme důvěřovat a postavíme okolo nich náš tým. Nejdřív jsem zkoušel Čechy a Češky, kterých tam bylo v té době zhruba stovka, ale ne s potřebnou specializací. Nakonec jsem našel polského sinologa Marcina Jerzewského a okolo něj jsme začali budovat náš tým. Jerzewski se pak stal šéfem naší kanceláře na Tchaj-wanu.
Říkal jsi, že jste tam z Evropy jediní. Ostatní think-tanky se na tak horké půdě bojí působit?
Některé možná ano. Když jsem tam přijel na ten podzim 2021 a koukal jsem se po známých amerických bezpečnostních organizacích, tak jsem tam žádnou nenašel ve smyslu trvalé kanceláře. Říkal jsem si: Sakra, vždyť Tchaj-wan je jedna z hlavních agend USA. Tak jsem se na to ptal ve Washingtonu a tam mi říkali, že řadu think-tanků podporují velké americké korporace, které mají i podíl na čínském trhu. Ty firmy pak říkají, že si s Tchaj-wanem mohou ty think-thanky povídat, ale jak tam budou dělat něco dlouhodobého, tak na ty podporovatele začne Čína tlačit.
Teď budete výrazně finančně závislí na tchajwanské straně. Jak chcete docílit toho, abyste se nestali jen prodlouženou rukou jejich agendy a prosazovali i české zájmy. Zkrátka aby ten vztah byl reciproční?
Kromě Tchaj-wanu spolupracujeme například s japonskou vládou, dlouhodobě děláme projekty s americkými institucemi a nadacemi. Část našich dárců je z Česka, například na Tchaj-wanu vedeme rozsáhlý projekt Evropské unie.
U všech těch zahraničních států, které jste vyjmenoval, je pozice v Pacifiku dost podobná. Nemůže se ta evropská strategie v budoucnu lišit? To by mohlo vést ke konfliktu, jestli prosazujete evropské zájmy.
Ano, může být velmi odlišná. Pro mě je u každého donátora důležité, jestli věci vidíme stejně. Proto nebereme žádné peníze například od diktatur. Jsem přesvědčený o tom, že Česká republika má být hlavním spojencem Tchaj-wanu v Evropě a že Čína je vedle Ruska hlavní bezpečnostní hrozbou pro Evropu. Proto jsem tam jel poprvé v roce 2019 a proto jsem tam začal ty vazby budovat.
Mou hlavní cílovou skupinou je zdejší politická, byznysová a bezpečnostní komunita. U nich mě zajímá, jaké jsou její zájmy a jak oni tu problematiku vnímají. Díky tomu, že dnes máme s naším týmem v Tchaj-peji a v Praze už dost hlubokou znalost Tchaj-wanu a jeho institucí zevnitř, tak často sloužíme jako rozcestník a rádce českým a jiným evropským protějškům, kteří nyní svou spolupráci zvažují nebo začínají. Cílem není vozit jen tchajwanské protějšky sem, ale hlavně ty české na Tchaj-wan, aby mohli řešit agendu, která je pro ně přínosná. Například na úrovni bezpečnostních institucí se už hodně spolupráce rozjela, Česko je v tom evropským pionýrem.
Není vaší nejsilnější stránkou zvedat spíš témata, která nejsou ještě zakořeněna v mainstreamu?
Asi ano. V minulosti to tak bylo. Naším cílem bylo dostat téma ruského vlivu do tuzemské veřejné debaty. Dělali jsme dezinformace a pak aktivity kolem Dukovan, kde jsme upozorňovali na rizika, kdyby byly k dostavbě vybrány totalitní státy jako Rusko a Čína. Pro další roky je naší agendou ta Čína a závislost na ní, což je hlavní pilíř debaty, kterou budeme zvedat.
Řeší se třeba 5G s technologiemi Huawei i sociální síť TikTok…
To je tak jediné. Česko má s Čínou naštěstí velmi malý bilaterální obchod, takže tudy nás Peking zmáčknout moc nemůže. Většina závislosti naší ekonomiky vzniká skrze Německo, které má na Čínu napojené obrovské množství dodavatelských řetězců. Český stát v mapování těchto závislostí dělá strašně málo a je potřeba se připravit, že v případě konfliktu nás Čína bude ekonomicky vydírat. V Česku tohle téma začíná trochu zvedat prezident, ale pro vládu to zatím není tématem. Děsí mě, jak se přibližuje konflikt v Pacifiku a Evropa na to není vůbec připravena.
Ona to trochu ukázala krize během pandemie. Najednou nebyly roušky, pak chyběla elektronika a další suroviny.
Jasně. Čína ví, že je řada věcí, které jako Evropané budeme chtít. Mohou to být solární panely a elektroauta, která potřebujeme k dodržování klimatických závazků. Cílem Pekingu je, aby Evropa byla technologicky závislá a nesuverénní, až se Čína rozhodne pro nějakou konfrontaci.
Někteří analytici předpovídají, že ke konfrontaci může u Tchaj-wanu dojít do pěti let. To už nám moc času nezbývá.
Interní deadline pro čínskou armádu je rok 2027. Prezident Si Ťin-pching řekl, že do té doby musejí být připraveni.
Myslíte, že k té konfrontaci skutečně dojde?
Očekávám, že dojde k nějaké formě vojenského konfliktu mezi Čínou a demokratickým světem. Čína se otevřeně a systematicky připravuje na válku včetně své schopnosti strategicky vydírat celé státy. Existuje ale více scénářů. Nemusí to být pouze velká vojenská invaze na Tchaj-wan. Mnohem pravděpodobnější jsou scénáře nějaké formy blokády. Jako Evropa jsme závislí na námořní dopravě a to jsou věci, které by měly na našem kontinentu obrovské ekonomické a politické dopady. Mohlo by to položit třeba řadu podniků, které jsou závislé na čínských dodavatelích.
Jde s tím vůbec ještě něco dělat?
Dají se posunout alespoň malé věci. Můj cíl je, aby ten konflikt měl v Česku menší dopad než v jiných evropských státech. Pokud stát nebude vědomě pracovat na tom, aby měl v některých oblastech zásoby či diverzifikoval dodavatelské řetězce, tak budeme v Evropě všichni velmi překvapení.
Není to pro Evropské hodnoty moc ambiciózní agenda? Bude vás na to do deseti lidí.
Když se podíváme do Evropy, tak v této agendě patříme k těm větším týmům, na téma Tchaj-wanu dokonce k největším. Většina jiných evropských organizací má na tuto agendu jednoho či dva analytiky a pak se věnují dalším tématům. Náš tým zaměřený na Asii se nemění, na Tchajwanu jsme dokonce posílili o zkušenou polskou expertku. Některé evropské státy podobné velikosti jako třeba Švédsko nebo Nizozemsko budují větší státní think-tanky zaměřené na Čínu, u nás stát nic takového nedělá, takže se o to v menším pojetí budeme snažit my, s překryvem do bezpečnostní a byznysové tematiky.
Evropské hodnoty třeba kolem roku 2016 čelily kritice za to, že jejich výstupy nejsou moc kvalitní. Používali jste třeba nespolehlivou metodiku při výzkumech a v odborných textech. Jak se na to zpětně díváte?
Hodně těch sporů bylo ideových. To se týkalo hlavně tématu migrační krize. My teď chceme převážně pracovat s politickým, byznysovým a s bezpečnostním establishmentem. To znamená, že hodně našich výstupů bude neveřejných kvůli citlivosti. Nebudeme se snažit dělat recenzované studie, to není naše role. Naším cílem je prosazovat co nejchytřejší strategie českého státu vůči Číně. Zároveň chceme sdílet naše zkušenosti s asijskými partnery. Část našich analýz bude veřejná, abychom do Česka přinášeli chápání dění okolo čínské hrozby, které je extrémně dynamické a my ho tu často tolik nevnímáme.
Takže končí takové ty reporty a výstupy, kde se ukazovalo, kdo je „padouch a hrdina“ v nějaké otázce? Třeba během pandemie jste takhle naštvali Jana Ledeckého, který vás chtěl zažalovat.
Tohle byla jedna z rolí, kterou jsme dříve jako Evropské hodnoty měli. Chtěli jsme popisovat, jak tato dezinformační scéna vypadá, a tahle práce byla cíleně velmi medializovaná. V čínské agendě ale není ani tak problém s pokrytím veřejné debaty, spíše jde o to, jak ten problém vnímá byznys a část politické reprezentace. Naší rolí bude budování konsenzu na čínské hrozbě a nutné reakci na ni. Spustili jsme náš interní Bezpečnostní klub českého byznysu, kam nám pravidelně chodí lidé z různých odvětví neveřejně diskutovat a naslouchat o čínské agendě, aby podrobně rozumněli konkrétním rizikům pro své sektory.
Chceme spoluvytvářet českou komunitu lidí, kteří mají na čínskou hrozbu podobný pohled, věří si navzájem a sdílejí spolu informace. To jsme roky dělali v ruské agendě, protože jen tak se menší státy mohou dobře ubránit velkému nepříteli – když mají horizontálně fungující expertní komunity napříč sektory, které si navzájem věří. Někdy se tomu říká strategická kultura. Nejsme velký stát, ale jsou tu vyšší desítky dobrých odborníků napříč institucemi.
Takže ustupujete z toho veřejného prostoru a už nebudete tolik vidět v médiích?
To záleží. Možné v něčem vidět cíleně budeme…
Dřív jste tomu šli hodně naproti.
Teď je většina pozornosti upřena na Ukrajinu, což je samozřejmě správně. Jenže Čína nečeká. Víme, že je potřeba se připravit na konflikt s Čínou, i když to může být za delší dobu. Protože Čína se na konflikt s námi jako svobodným světem velmi intenzivně a již dlouho připravuje, zatímco nám to v Evropě dochází velmi pozvolna. Politicky, ekonomicky a technologicky se v Evropě na obranu před čínským nátlakem téměř nepřipravujeme.
