Po říjnových volbách skončila polistopadová éra, jejíž rozvrat začal v roce 2010 nástupem Věcí veřejných. Dobu charakterizovaly střety pravice s levicí a nepsaná pravidla, která už delší dobu mizejí z politiky. V Česku začali vítězit lídři, kteří říkají to, co chce část lidí slyšet. Mají odpor k diskuzi, protože jim ztěžuje vládnutí.
Strany hlásící se k parlamentarismu a obecně k polistopadovému vývoji jsou poprvé od roku 1989 ve výrazné menšině. Demokratická pravice i levice bojují o přežití.
České antisytémové subjekty ANO, SPD, KSČM a Piráti získaly jasnou převahu 137 poslaneckých mandátů. Mohou se pokusit měnit ústavu. Bez souhlasu Senátu však narazí, přehlasovat ho v dolní komoře v tomto případě nemohou. I když Piráti podpořili kandidáta Babišova uskupení na předsedu sněmovny Radka Vondráčka, nelze je počítat k hlasovací koalici, která si rozdělila klíčové posty v parlamentu.
Kontrola policie a médií
Tím, že babišovci, okamurovci a komunisté ovládli vedení sněmovny a většinu výborů včetně těch, které by mohly upozorňovat na provázanost Agrofertu či firem ministra zemědělství Jiřího Milka se státem, bude kontrolní role komory jen kosmetická.
Předsednictví bezpečnostního výboru získal okamurovec Radek Koten, člen facebookových skupin „Záchrana světa před Němci, ilumináty a USA“ nebo „Chceme pryč z EU a NATO, Rusko je náš opravdový přítel“.
Snahy posilovat pravomoci státních zástupců a některých ozbrojených složek mohou narazit zřejmě jen v ústavně-právním výboru, který vede Marek Benda (ODS).
Čtveřice antisystémových stran si pojistila i volební výbor, který rozhoduje o členech rad České televize a Českého rozhlasu, a tím také o vedení obou veřejnoprávních médií.
Rozdělená společnost
Část voličů, kteří upřednostňují méně demokratické způsoby vládnutí, přilákala už v devadesátých letech Republikánská strana Miroslava Sládka. Na úplatkářských aférách pak v roce 2010 profitovaly Věci veřejné.
Tématu korupce a kritiky polistopadového režimu, v němž se stal multimiliardářem, se nakonec úspěšně chopil Babiš. Protiuprchlických nálad zase využil Okamura. Dohromady mají přesně polovinu poslanců. V systému vah a protivah je důležité, že zatím neovládají Senát. Další a poslední pojistkou je Ústavní soud.
Příkopy hlavně mezi obyvateli měst a venkova v posledních pěti letech usilovně hloubí i prezident Miloš Zeman. Ten se v blížícím se klání o úřad hlavy státu spoléhá právě na příznivce ANO a SPD.
Strašák předčasných voleb
Babiš se proti dosavadním zvyklostem nejprve soustředil na ovládnutí Sněmovny. Udělal to zřejmě proto, aby ho spolu s prvním místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem už znovu nevydala v kauze Čapí hnízdo k trestnímu stíhání. Teprve pak začal sestavovat vládu, pro kterou nyní hledá podporu.
Pokud jeho plán vyjde a poslanci policii nevyhoví, otevře se mu cesta například k obnovení minulé koalice s ČSSD a lidovci nebo k získání tolerance pro svůj jednobarevný kabinet. Vzhledem k tomu, že stát chápe jako firmu, by pro něj byla druhá varianta přijatelnější – vyhnul by se střetům s vládními partnery.
Šéf ANO už pohrozil předčasnými volbami, které by se podle něj mohly konat příští rok na podzim spolu s komunálními a senátními. To je pro ostatní strany finančně vyčerpané nedávno skončenou kampaní velký strašák. Ještě větším je, že mohou zmizet ze sněmovní mapy.
• Šéfové ANO a formace Svoboda a přímá demokracie Andrej Babiš a Tomio Okamura letos vyluxovali hlasy ČSSD a komunistům. Obě levicové strany zaznamenaly nejhorší výsledky za poslední čtvrtstoletí. Od voleb v roce 2013 ztratila sociální demokracie dvě třetiny voličů, KSČM polovinu. • Socialisté dopadli podobně jako ODS před čtyřmi lety, kdy Babiš zacílil na pravou část spektra. Občanští demokraté si nyní o něco polepšili, žádný zázrak však nepředvedli. • KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou trpasličí uskupení. Topka, která v roce 2010 dosáhla téměř sedmnáctiprocentního zisku, byla ráda, že překročila práh Poslanecké sněmovny. • Naopak nečekaně zabodovala Pirátská strana – další protestní uskupení, které mělo dosud v parlamentu jen jednoho senátora. |
