Vládní důchodová reforma a konsolidační balíček jsou souhrnem těžkých kompromisů, přiznává ministr práce a sociálních věcí a šéf lidovců Marian Jurečka. „Člověk cítí tlak z různých stran, jako KDU-ČSL jsme samozřejmě na své partnery také tlačili,“ říká. Za jeden z úspěchů lidovců považuje zachování výchovného pro důchodkyně, byť do budoucna zanikne. Dalším reformním terčem by se mohly stát podle Jurečky příliš vysoké výdajové paušály živnostníků.
Na celý rozhovor se můžete podívat ve videu výše.
Premiér Petr Fiala několikrát zopakoval, že v konsolidačním balíčku ani v důchodové reformě se nebude nic měnit. Zaručíte, že alespoň všichni lidovečtí zákonodárci odolají pokušení návrhy upravovat?
Že nic zásadního, parametrického měnit nebudeme, jsme se dohodli všichni v rámci celé koalice, v rámci všech 108 poslanců. Byli u toho i předsedové našich senátních klubů. Pouze pokud by se zjistilo z úrovně ministerstev, že je potřeba nějakou věc, řekněme, legislativně, technicky ošetřit, dohodli bychom se na pozměňujícím návrhu.
O penzijní reformě hodláte přesvědčit i opozici, aby změny měly dlouhodobou platnost. Už se na některých opatřeních shodujete?
Jednání probíhala a probíhat budou, máme na to ještě několik týdnů až měsíců. Počítám, že důchodovou reformu by vláda měla schvalovat v průběhu listopadu. Je tedy více času než u konsolidačního balíčku. A jsou opatření, která už ve veřejném mediálním prostoru představitelé opozice podpořili. Týkají se třeba rodinného vyměřovacího základu, který oceňuje dobu rodičovství a mateřství daleko lépe než doposud, nebo společného vyměřovacího základu manželů. Zatím ale nemůžeme říct, že by byla shoda například na úpravě mechanismu pro věk odchodu do důchodu nebo na některých dalších parametrech. Budu se snažit o co největší shodu společenskou i politickou. Zároveň říkám, že pokud to opozice nebo někdo ze sociálních partnerů kritizuje, bylo by fér, aby dal na stůl lepší, alternativní návrhy. Velmi rád o nich budu jednat a velmi rád je do reformy zakomponuji.
Podle ekonomky Heleny Horské se i přes navýšení sociálních odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné nijak výrazně nesevřou široce rozevřené nůžky mezi živnostníky a zaměstnanci. Byl byste pro větší zatížení OSVČ?
Jako rezort jsme navrhovali odborné hledisko, doporučení poskytla i Národní ekonomická rada vlády. Spočívala nejen v úpravě minimálního odvodového základu pro sociální pojištění, který je dnes na úrovni 25 procent hrubé mzdy, ale i v revizi výdajových paušálů. Ty už neodpovídají tomu, jak jednotlivé živnosti reálně fungují.
Bohužel jsme byli v časovém presu, upravily se jen dvě hodnoty. Je to postupné zvýšení v průběhu tří let z 25 procent minimálního odvodového základu na 40 procent, což bude odpovídat zhruba úrovni minimální mzdy. Filozofie je mimo jiné i taková, že pokud někdo podniká čtvrtý a další rok a je to jeho hlavní činnost, měl by být schopen odvádět sociální pojištění z úrovně minimální mzdy. Pak se ještě u živnostníků s vyššími příjmy zvýšil vyměřovací základ, který byl doposud na 50 procentech, na 55 procent.
Stihne současná vláda změnit výdajové paušály?
Je na ministerstvu financí, aby v budoucnu revizi výdajových paušálů udělalo. Myslím si, že je namístě, aby se paušály konfrontovaly s tou stejnou profesí nebo s tou stejnou živností, která nedaní paušálem, a na základě skutečných příjmů a výdajů se řeklo, jestli to sedí nebo nesedí. Z praxe jsou poznatky, že u některých profesí nejsou paušály realistické.
O odvodech OSVČ se vedou velké debaty, působí to velké emoce. Sám jsem na vysoké škole začínal jako OSVČ a do doby nástupu do vlády jsem byl OSVČ. Vím, že živnostníci to vůbec nemají jednoduché. Na druhou stranu v okamžiku, kdy už začnu podnikat a podnikám čtvrtý a další rok, už bych měl být stabilizovaný a měl bych do systému přispívat poměrově více. Ostatně se to také promítne na výši důchodu, protože dnes má živnostník s minimálním odvodem zhruba 10 600 korun měsíčně, ale po zvýšení odvodu po třech letech o necelých 1800 korun bude mít penzi 14 600 korun.
Asi nejcitlivější otázkou chystaných kroků je zvýšení věku odchodu do důchodu. Vláda se nakonec vyhnula tomu, aby řekla, že ze stávajících 65 let hranici posune o jeden nebo dva roky. Na co se mají připravit dnešní padesátníci a čtyřicátníci?
Vláda se postupnému zvyšování věku odchodu do penze nevyhnula. Řekl bych, že se k tomu postavila čelem a velmi transparentně. Nelze do budoucna od stolu stanovit nějaká přesná data. Chceme nastavit systém tak, aby na základě statistických dat objektivně odrážel vývoj ve společnosti. Pro daný ročník příštích padesátníků se přesná hranice odchodu do důchodu určí s minimálně patnáctiletým předstihem. Co se týče dnešních padesátníků, u některých dojde k prodloužení pětašedesátiletého limitu o několik měsíců.
U nynějších čtyřicátníků to bude o rok?
To už hovoříme o ročnících, které se týkají i mé osoby. Předpokládám, že to stále bude v řádu měsíců.
Na tiskové konferenci vlády jste řekl, že za deset let dosáhne průměrný důchod třiceti tisíc korun. To by bylo o třetinu více než nyní. Je to reálné?
Předpokládám desetiletý horizont od platnosti důchodové reformy, tedy rozmezí let 2025 až 2035. Odhadované zvýšení o deset tisíc korun je možné i po drobném snížení výměry nových důchodů přibližně o 180 korun.
Proč trváte na výchovném, tedy na pětistovce měsíčně za každé vychované dítě, když se pro mnoho žen nově zvyšuje vyměřovací základ právě pro dobu, kdy vychovaly děti?
Výchovné řeší důsledky nespravedlnosti, která v minulosti byla. Systém trestal rodiče, především maminky, protože jim nezapočítával hodnotu aktuální průměrné mzdy, ale jejich dřívějšího výdělku. Statisticky tak měly o 2500 korun nižší důchody. To výchovné odstranilo. Řeší ale důsledek, nikoli příčinu. K jejímu řešení využíváme nástroj rodinného vyměřovacího základu, který bude oceňovat dobu mateřství, rodičovství nebo i dobu péče o osobu blízkou s vyšším vstupem podpory. Proto bude započítávána výše důchodu z průměrné mzdy v daném roce, což je spravedlivější. Do budoucna předpokládáme, že systém rodinného vyměřovacího základu nahradí výchovné.
Kdy výchovné skončí?
To řešíme na technické pracovní úrovni, odpověď bychom měli znát na podzim. Je velmi důležité mít všechna data. Musíme vědět, nakolik se máme pro výpočet rodinného vyměřovacího základu vrátit do minulosti, abychom získali dostupné údaje. Poučení máme z výchovného, které se s velkým nadšením schválilo, aniž se přesně doladily technické věci. Zpoždění u tohoto opatření je dané tím, že se například musejí získávat data z archivů okresních soudů, která nejsou digitalizovaná.
Bonus za vychovaného potomka platný od letoška způsobuje penzijnímu systému citelné problémy, zatěžuje ho dvaceti miliardami korun ročně. Tlačili na vás koaliční partneři, abyste ustoupil a navrhl lepší opatření?
Po celou dobu vyjednávání jak o úsporném balíčku, tak o důchodové reformě cítí člověk tlak z různých stran. Samozřejmě jako KDU-ČSL také vyvíjíme tlak na své partnery. Vnímám, že jsou strany, které mají výhrady vůči výchovnému. To tady je a nadále bude v podobě férovějšího systému rodinného vyměřovacího základu.
Důchodová reforma má zavést garantovanou minimální penzi ve výši dvaceti procent průměrné mzdy, nyní by činila zhruba osm tisíc korun. Nemělo by to být více?
Ve svém programovém prohlášení měla vláda o něco málo větší ambici, nakonec dospěla k tomuto kompromisu. Oněch dvacet procent průměrné mzdy je ale podmíněno jednou klíčovou věcí, a to že člověk musí mít odpracováno 35 let pojistné doby včetně dob náhradních. Není to tak, že každý, kdo přijde do důchodového věku, automaticky tuto částku dostane. Pořád musí být princip zásluhovosti, ale solidaritu zvyšujeme.
Součástí důchodové reformy budou i změny ve třetím pilíři. Případné střadatele ale odrazují příliš nízké výnosy penzijních fondů. Může to stát změnit, má na to nástroje?
Smyslem reformy je dokázat budoucím generacím, dětem a vnukům dnešních důchodců, že jim z průběžného pilíře dokážeme zajistit důchody pro přiměřenou důstojnou životní úroveň ve stáří. Chystáme parametrické změny ve třetím pilíři, kde zvyšujeme podporu státu, abychom motivovali ke spoření. Zároveň bych chtěl prosadit jednu věc – provázání systému s internetovým bankovnictvím. Dnes tam každý může vidět výši svého účtu, stav hypotéky a podobně. A my bychom rádi přidali informaci, jak vysoký bude předpokládaný důchod dotyčného, aby se nemusel složitě přihlašovat do systému České správy sociálního zabezpečení. Na základě toho se může rozhodovat. Smyslem je, aby informace byla lépe dosažitelná, čímž bychom posílili vlastní zodpovědnost lidí za vývoj života v produktivním věku.
Už jste o tom jednal s bankami?
Už jsme o tom předběžně jednali. Teď budeme hledat cesty, jako to technicky a legislativně nastavit.
Tím se ale nízké výnosy penzijního spoření neřeší.
Výnosy jsou dnes z naprosté většiny navázány především na investice do státních dluhopisů. Osobně bych byl rád, kdybychom dokázali posunout zhodnocení těchto peněz do jiné formy, která je třeba obvyklá u severských států. S ministrem financí jsem opakovaně hovořil o tom, že by se tyto peníze mohly využít na strategické investice, například do jaderných zdrojů, obnovitelných zdrojů nebo na výstavbu klíčové infrastruktury, tedy dálnic nebo železnic. Abychom prostě tyto prostředky, které budou mít garantovány vyšší zhodnocení než dluhopis, mohli využít na financování výnosů třetího pilíře. Ostatně se podívejte, kdo vlastní část akcií ČEZ, jsou to americké penzijní společnosti. Tak proč to neumožnit i českým občanům?
Dokázal byste to prosadit už v tomto volebním období?
Myslím, že by se to realizovat dalo. Určitě by to přivítal i ministr dopravy, protože by to pro něj mohla být finanční posila. Na některé investice si musíme beztak půjčit, například na jádro, a může být výhodné, že to bude financováno z finančních zdrojů občanů této země než si třeba půjčovat od jiného státu. V rámci třetího pilíře bych chtěl zmínit ještě jednu věc. Chceme, aby to spoření se státní podporou nebylo možné jednorázově vybrat, ale aby to šlo vybírat třeba po deseti letech. Chceme, aby tyto peníze opravdu sloužily ke zvýšení životní úrovně ve stáří. O tom budeme ještě jednat.
Mnoho zaměstnavatelů nepřispívá svým zaměstnancům na penzijní spoření, vedle toho mají skončit dotované benefity. Existuje způsob, jakým firmy motivovat k podpoře pracovníků, aby si ukládali peníze na stáří?
Budeme nyní sice snižovat celkový objem peněz ve fondu kulturních a sociálních potřeb, ale zároveň bychom chtěli, aby polovina toho, co bude zůstávat, šla na podporu penzijního spoření. Zároveň je tady velký prostor pro to, aby i například vyjednávání v rámci kolektivních smluv vedlo k tomu, že zaměstnanci tento benefit dostanou.
Vláda chce na provozu státní správy a platech ve veřejném sektoru ušetřit za dva roky přes 20 miliard korun. Jde to skloubit s požadavky na posílení některých agend? Lidé například čekají na přiznání důchodů nebo některých dávek i sto dní, což je nad zákonnou lhůtu.
Při projednávání toho balíčku jsme začali s úsporami u sebe, budou se upravovat platy politiků, soudců a státních zástupců. Pak uspoříme na jednotlivých rezortech a státních organizacích, o dvě procenta se sníží objem platů, pět procent se uspoří na běžném provozu a pak se výrazně proškrtají národní dotace. Až pak jsme řešili zvýšení daňových výnosů. Byl to tlak, který měl donutit ministerstva optimalizovat agendy, zeštíhlit, případně digitalizovat. Cílem je, aby menší počet lidí dokázal udělat stejný nebo lepší výkon a zároveň aby ministerstva dokázala tu zbývající část státních úředníků lépe zaplatit. To bylo manažerské rozhodnutí, které vytvořilo tlak na jednotlivé ministry a šéfy organizací, protože úřady samy od sebe těžko hledají způsob, jak být efektivnější.
Ministři musejí také škrtat v národních dotačních programech. Dotkne se to i vašeho rezortu?
U nás se to bude týkat jednoho jediného programu. Jde o národní dotační titul na materiálně technickou základnu, který směřuje na investice do sociální infrastruktury, to znamená do budov a jejich vybavení. A děláme to s vědomím, že v letošním roce nám naplno startuje operační program Zaměstnanost+ financovaný z Národního plánu obnovy, kde si ještě říkáme v rámci doplňující půjčky o dalších zhruba deset miliard korun. Půjde to na investice do sociální oblasti, transformace velkých ústavních zařízení. Máme rekordní objem finančních prostředků, takže si teď mohu dovolit snížit ten národní dotační titul. Naopak budeme mít velkou hoňku s tím, abychom dokázali ty evropské peníze vyčerpat.
Marian Jurečka (42)
Vystudoval rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně. Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1999. Od té doby se stal postupně krajským zastupitelem, poslancem i ministrem zemědělství ve vládě Bohuslava Sobotky. V lidovecké straně neúspěšně kandidoval na post předsedy poprvé v roce 2019, uspěl nakonec až na mimořádném sjezdu v roce 2020, kdy se jeho předchůdce Marek Výborný mandátu vzdal. Kromě politické kariéry se věnuje soukromému rodinnému zemědělství.
