Volební kampaň vrcholí, Američané by se s trochou štěstí mohli dozvědět jméno nového prezidenta už ve středu po půlnoci. Všeobecné vyčerpání z předvolebních tahanic je hmatatelné i v jasně prorepublikánské Nebrasce, kde se Bidenovo vítězství nepředpokládá. Ačkoli všechno může být nakonec jinak.
Nebraska je totiž společně s Maine jediný ze dvou amerických států, který je pro prezidentské volby rozdělen na několik volebních okrsků. A zatímco v celém státě vyhrávají bezpečně republikáni už od roku 1964, v druhém volebním okrsku, který zahrnuje největší město, tedy půlmilionovou Omahu, to mají nahnuté. Biden si zde v průzkumech stojí lépe.
Pokud by v Omaze a okolí zvítězil, získal by pouze jednoho z 270 potřebných volitelů, což se zdá jako mizivá cena pro vítěze. Ale v letošních nečitelných volbách, spojených s velkým množstvím korespondenčních hlasů a rozbíhající se další vlnou koronaviru stojí za to bojovat o každého volitele. Možná proto trochu nečekaně dorazil na mítink na letišti v Omaze týden před volbami prezident Donald Trump.
„Joeovi Bidenovi nestojíte ani za to, aby za vámi přijel,“ přesvědčoval na deset tisíc jásajících fanoušků, které nechal dlouhé hodiny čekat na svůj příjezd. Místní i celostátní média tak po konci shromáždění Trumpovu týmu vyčítala nezvládnutou logistiku celé akce. Mnoho lidí včetně seniorů se totiž nemohlo dostat domů a v mrazivém večeru jim hrozilo podchlazení.
„Podle mě si ani sám Trump nemyslí, že dokáže podobnými akcemi dostat voliče na svou stranu,“ říká mi novinář Chris Dunker, který předvolební shromáždění pokrýval pro místní deník Lincoln Journal Star. Prezident je podle něj ale skvělý showman, který to s publikem umí. Přiznává, že i on sám se několikrát zasmál.
„Celá ta akce spíše než předvolební mítink připomíná rockový koncert, kde vám hlavní hvězda se zpožděním zahraje ty nejlepší hity, na něž celou dobu čekáte. Například, že Joe Biden je ve svém sklepě, média mluví jen o covidu a na konci vám dokonce zatancuje,“ vysvětluje.
Místní republikáni doufají, že nenadálá návštěva ještě pohne s voličskými náladami. „Přáli bychom si, aby to bylo lepší. Trochu nás překvapilo, že chce prezident do Nebrasky přiletět, ale všichni věříme, že nám to pomůže a Omahu vyhrajeme. Navíc nás ten večer všechny nabil potřebnou energií do finiše kampaně,“ popisuje Ryan Hamilton, který místní pobočku republikánské strany vede.
A pro úspěch ve volbách dělá všechno. Pokud je někdo z Omahy, pošle mu zdarma ceduli na podporu Trumpa, kterou si může vystavit na zahradě. V Lincolnu za ni zaplatíte necelých dvanáct dolarů. Všechny už ale došly stejně jako čepice, samolepky a další předvolební materiály.
Nervozita se tu zvyšuje se znovu sílící pandemií koronaviru, kterou volby dočasně odsunuly na druhou kolej. I pro zatím velmi málo zasaženou Nebrasku se stává čím dál důležitějším tématem. USA už několik dní v řadě hlásí rekordní přírůstky počtu nakažených a v místních nemocnicích je na jednotkách intenzivní péče více lidí, než bylo na pomezí jara a léta.
Nebraska má alespoň tu výhodu, že místní zdravotníci léčili jedny z prvních nakažených koronavirem ve Spojených státech. Mimochodem v malém týmu zkušených vojenských lékařů vyslaných na pomoc České republice jsou i tamní doktoři.
Ožehavým tématem je i neposkytnutí další federální pomoci skomírajícím byznysům, kterou právě republikáni, disponující v Senátu většinou, hodili pod stůl. Když se bavíte s majiteli místních obchodů, většina tvrdí, že by další peníze od federální vlády potřebovali, zvlášť pokud se situace s koronavirem zhorší. Jinak budou muset vyhlásit bankrot.
To však neznamená, že kvůli tomu budou volit demokraty. Nad centrálou místní pobočky Bidenovy strany v Lincolnu sídlí prodejna kytar, jejíž majitel má v oknech vylepené dvě obří vlajky na podporu Trumpa. „Horší sousedy, než jsou demokraté, si nemůžete přát. Nedá se to vydržet. Právě kvůli nim volím Trumpa. Nechci, aby se tu dostali k moci,“ líčí Jeff, kterému obchod patří. Je jeden z mála lidí, ochotných se v poslední době o politice bavit.
Zatímco před několika týdny se místní zajímali o můj „evropský“ názor na volby, dnes mluví hlavně o vyčerpání. „Když jsem viděl první debatu mezi Trumpem a Bidenem, měl jsem pocit, že volíme mezi Alzheimerem – Biden a demencí – Trump,“ prohlásil se zcela vážnou tváří Frank, který bydlí v kampusu kousek ode mě.
Vyčíst tak výsledek voleb z rozhovorů s místními není snadné. „Už roky volím demokraty a tentokrát to nebude jiné, nemůžu hlasovat pro stranu a kandidáta, kterého nezajímají práva Afroameričanů a dalších menšin,“ vysvětluje Afroameričan Tai, místní prodejce realit a cpe mi okamžitě svoji vizitku. „Kdybys chtěl v Nebrasce koupit dům, určitě mi zavolej,“ říká napůl v žertu.
Ne všichni černoši zde však volí demokraty. „Když svým kamarádům řeknu, že nejsem liberálka, často mě za to odsoudí. Pracuji ale jako sociální pracovnice a nemůžu se dívat na to, jak demokraté chtějí zničit už nyní pošramocené rodinné vztahy nebo normalizovat konzumaci drog, to je přece šílené. Trump není spasitel, ale situaci nezhorší,“ myslí si Niet, jejíž rodina původně pochází ze Súdánu.
Především na předměstích se názory mísí. „Volím Trumpa, protože tím chráním nenarozené děti. Chci zakázat potraty a Trump tomu napomohl, když prosadil soudkyni Amy Coneyovou Barrettovou do nejvyššího soudu,“ líčí nadšeně Kevin, který se živí jakožto malíř. „Mimochodem, už mi ukradli spoustu cedulí, dokonce mi posprejovali auto, ale mně to je jedno. Je to jen majetek, vždycky si můžu koupit novou, důležité pro mě je, abych dal najevo svobodně svůj názor,“ dodává.
O kus dál slyším jiný příběh od páru důchodců, kteří podporují demokraty. „Nemůžu jinak, i když speciálně senátorka Kamala Harrisová je mi nesympatická. Trump svou nezodpovědnou politikou ohledně koronaviru ohrožuje mě a mého manžela. Nechci, aby nás jeho velká pusa poslala do hrobu,“ vypráví s rouškou na ústech Jill. Oba už odvolili – ze strachu kvůli infekci už před několika týdny poštou.
Nálada v Nebrasce však ani vzdáleně není tak vyhrocená, jaká zřejmě musí být například v Pensylvánii a dalších klíčových státech, jejichž hlasy budou volby rozhodovat.
„Obraz, který dostáváte 24 hodin denně, sedm dní v týdnu z médií a sociálních sítí je mylný. I když míříme k nejvyšší volební účasti za posledních sto let, volí zhruba dvě třetiny Američanů. Třetina lidí si tu jednoduše nechce vůbec špinit ruce politikou. A z těch, kteří už volit jdou, je zapálených příznivců jedné strany, co denně sleduje politiku a aktivně se o ni zajímá, naprosté minimum. Podle mě jich není víc než deset procent,“ je přesvědčen novinář Dunker.
Mnozí místní si navíc politické preference nechávají výhradně pro sebe „Minimálně tady na severozápadě platí nepsané pravidlo sociální zdvořilosti, že na veřejnosti mezi přáteli nebo na rodinných setkáních nevytahujete náboženství a politiku. Bohužel to mnozí začali v posledních měsících víc a víc porušovat,“ vysvětluje Greg, který pracuje pro místní univerzitu.
Proto ani mně nechce říct, komu v úterý dá svůj hlas. Tak jako mnozí další se beztak více než na volební výsledek těší na další utkání místního univerzitního týmu amerického fotbalu.
Autor je publicista, momentálně je v USA na stipendiu University of Nebraska
– Lincoln.
