Rakovinu dnes lékaři řadí mezi chronické nemoci a při včasném záchytu je i dost dobře vyléčitelná. Onkopacienti ale i tak narážejí na problémy při žádosti o hypotéku nebo při snaze nechat se pojistit.
Onkologové u nás ročně diagnostikují přes 87 tisíc pacientů se zhoubným novotvarem. Odhady lékařů přitom hovoří o tom, že v Česku žije kolem 600 tisíc lidí se zhoubným karcinomem nebo s vyléčeným onkologickým onemocněním. Často jde i o lidi v produktivním věku. A také tito pacienti často i po zaléčení onemocnění, což nemusí nutně trvat několik let, řeší často existenční zajištění.
Jednoduše řečeno si chtějí stejně jako ostatní lidé obstarat vlastní bydlení a třeba se i pojistit proti riziku, kdy nebudou moci úvěr z nějakého důvodu splácet, či svou rodinu a děti ochránit pro případ invalidity či smrti tak, jako to dělají zdraví lidé. Avšak často naráží na problémy na trhu s pojištěním i ze strany bank.
„Chtěla jsem si vzít hypoteční úvěr na výstavbu rodinného domu. Nebyl vůbec problém s výší mých příjmů, měla jsem i další nemovitost do zajištění a vlastní zdroje. Vzhledem k trvalým následkům onkologické léčby pobírám trvale invalidní důchod 2. stupně. Ač příjem z invalidního důchodu nebylo nutné vůbec započítat, vyžadovala banka ještě spoludlužníka,” popisuje svoji zkušenost Nikol Pazderová, manažerka Aliance žen s rakovinou prsu Bellis, s dovětkem, že od léčby karcinomu prsu u ní uběhlo více než deset let.
Banky a pojišťovny jsou k onkopacientům přísnější
Podle finančního poradce skupiny Partners Davida Kučery však takový příběh není ničím výjimečný. Naopak je docela běžný.
„Pojišťovny pacienty po onkologické léčbě posuzují podrobněji s ohledem na vážnost jejich prodělaného onemocnění a také riziko možné recidivy. Zpravidla zkoumají jejich posledních pět let, zda není zájemce o pojištění v aktivním léčebném procesu a zda nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu. To má samozřejmě vliv i na pojištění hypotečních úvěrů,“ vysvětluje.
Dodává, že při posuzování zdravotního stavu pojišťovny nejprve vycházejí z obecného zdravotního dotazníku, který vyplňuje žadatel spolu s žádostí o úvěr, pokud si jej chce pojistit.
„Určitou roli, převážně pak u životního pojištění, sehrává výše pojistných částek. Při zájmu o vyšší krytí rizik musí klient počítat s tím, že si pojišťovna výpis ze zdravotní dokumentace vyžádá určitě. Především pak u těch nemocí, které by mohly v budoucnu progredovat,“ dodává David Kučera s tím, že u takzvaného banko-pojištění sepisuje se zájemcem zdravotní dotazník pracovník banky. Avšak k posouzení jej vždy předává smluvní pojišťovně.
Při zkoumání rizik u pacientů po onkologické léčbě, ale nejen té, pak pojišťovny dle něj posuzují, s jakou pravděpodobností může dojít k recidivě nemoci. A také to, jaké další zdravotní potíže s danou nemocí a její léčbou souvisejí. Jde například o následky po chirurgickém zákroku nebo chemoterapeutické léčbě.
„Míru rizika pak zohlední v ceně přirážkou nebo úplnou výlukou onemocnění,“ přibližuje praxi David Kučera.
Ve věci se angažuje i Evropská unie
Nabízí se otázka, zda je to správně. Zvlášť, když rakovina dnes podle mnohých lékařů patří k chronickým onemocněním a při včasném záchytu se dá docela úspěšně vyléčit. Věci už si všímá i Evropská unie. Určitou naději pacientům dává připravovaná iniciativa Evropského parlamentu (EP) o komplexním přístupu EU v boji proti rakovině. Ta by vnesla určitá pravidla a jednotnost do posuzování rizik u onkologických pacientů žádajících o hypoteční úvěr, životní pojištění či jakýkoli jiný finanční produkt.
Podle návrhu EP by měli mít pacienti žijící v unii po ukončení léčby takzvané právo na zapomenutí nemoci. Opatření spočívá v tom, že nejpozději deset let po prodělání nádorového onemocnění by se daný záznam ze zdravotní dokumentace zkrátka vymazal. U pacientů do 18 let by se lhůta výmazu dle evropského návrhu zkrátila na pět let. Což by v podstatě alespoň zčásti zabránilo snižování kreditu vyléčených pacientů při žádosti o pojištění nebo úvěr.
