Stát musí platit víc. Nejvyšší soud rozšířil možnosti odškodnění po očkování proti covidu
- Právo na náhradu újmy po očkování proti covidu-19 se již neomezuje pouze na extrémní případ.
- Odškodnění nově náleží každému, u koho očkování vedlo k újmě s dlouhodobým dopadem na kvalitu života, práci či každodenní fungování.
- Soudy již nemohou nároky zamítat paušálně. Každý případ musí být posouzen individuálně.
Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku rozšířil prostor pro odškodnění lidí se zdravím poškozeným po vakcíně proti covidu-19. Právo na odškodné se nebude omezovat jen na extrémní případy, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti. V rozsudku, který dnes zpřístupnil na úřední desce, NS zdůraznil také nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každého uplatněného nároku.
„Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného – tedy například omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Takové posouzení přitom vyžaduje důkladné dokazování, včetně odborných znaleckých závěrů, které nižší soudy opomenuly,“ uvedla mluvčí NS Gabriela Tomíčková.
V rozsudku jde konkrétně o muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti koronaviru, rozvinula myokarditida neboli zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 neměl žádné dlouhodobé problémy.
V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka "zvláště závažných" zdravotních dopadů, což by mohla být třeba těžká invalidita nebo komatózní stavy.
Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k NS, který řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud. Navrhl zrušit část takzvaného lex covid a také část zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Poukázal jednak na rozpor mezi oběma normami, dále na výkladové nejasnosti, gramaticky chybnou a nelogickou formulaci, a také na přísnost právní úpravy.
Podle NS měl Ústavní soud zrušit v obou zákonech slova "zvlášť závažné". Soudy by pak mohly v každé věci posoudit zdravotní následek očkování a stanovit spravedlivou náhradu. Ústavní soudci však dospěli k závěru, že zásah do právní úpravy není nutný, protože ji lze vyložit v souladu s ústavním pořádkem a s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Návrh NS proto odmítli, ale jejich usnesení dalo šanci benevolentnější interpretaci, kterou teď NS také uplatnil. Znovu rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
NS v rozsudku také poukázal na to, že cílem očkování je potlačovat nebezpečné choroby a prospívat společnosti jako celku. Očkovaní lidé proto musejí snést určitou míru nepohodlí, případně i mírné a krátkodobé vedlejší účinky. V takové situaci nárok na odškodné nevzniká.
„Na druhou stranu, tam, kde obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující takové intenzity, že ji lze klasifikovat jako intenzivnější vytrpěnou bolest či závažnější trvalé následky v podobě ztížení společenského uplatnění, případně že vyvolá delší pracovní neschopnost či si vyžádá nezanedbatelné náklady léčení, nastupuje kompenzační povinnost státu,“ konstatoval NS.
