V České republice je v nabídce asi 2 000 zahraničních i domácích podílových fondů. 90 procent všech investic do podílových fondů se přitom v Česku uskuteční přes banku, nejčastěji pak na doporučení bankovního poradce, jako to bylo v níže uvedeném případě.
Obrátili se na mě mí dlouhodobí klienti, že se jim finančně daří a na účtu mají volných 1,5 milionu korun. Zaradoval jsem se, protože to je už suma, s níž se dá při odpovědném investování sestavit stabilní portfolio s možností pěkného zhodnocení.
Bohužel jsem ale zjistil, že moje klienty již úspěšně oslovil poradce z banky se supervýhodnou nabídkou zhodnocení jejich peněz v podílových fondech.
Když jsem se seznámil s nabídkou i způsobem řízení investice ze strany bankovního poradce, byl jsem zděšen. Mé klienty nejdříve přesvědčil investovat do fondů, jejichž ceny akorát rostly. Ale ve chvíli, kdy začaly výrazně klesat, je zase nutil z nich vystoupit a peníze investovat do jiného fondu a zase to byly fondy banky a zase to spěchalo a bylo to supervýhodně. Jenomže tím je de facto nutil zrealizovat ztrátu. Prvním krokem tak bylo zmražení všech rozjednaných obchodů klientů s bankou, druhým pak prodej zakoupených aktiv, třetím výstavba nového investičního portfolia.
Podle mého názoru je odpovědnost vždy na klientovi. A je jedno, zda se mu investice nabízí prostřednictvím sociálních sítí, investičního poradce z banky nebo distribuční společnosti. Přitom je jen logické, že pokud má klient na účtu větší hotovost, a je otevřen těmto druhům nabídek, banka mu nabídne plejádu různých možností, jak s penězi pracovat.
Vždy ale záleží na konkrétním klientovi, jeho cílech, rizikové toleranci a zejména pak jeho uvážlivém přístupu, respektive kritickému pohledu na všechny takzvaně supervýhodné nabídky.
Autor je finančním poradcem Partners.
