Bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová se stává černým koněm prezidentských voleb. Její podpora rychle roste a aktuálně je v průzkumech třetí za Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. „Potřebujeme prezidenta, který nechá své ego za dveřmi,” tvrdí Nerudová.
Jaké to je být jedním z favoritů prezidentských voleb?
Já osobně to takto nevnímám. Myslím, že když by se člověk sám sebe začal takto vnímat, že je favorit, tak zakrní a usne na vavřínech, takže já na toto neberu žádný ohled a jedu dál tak, jak jsem jela od začátku.
Jak jste se vlastně vypořádala s tím, že před pár lety vás nikdo neznal a teď jste veřejně známá osoba?
Veřejný zájem je samozřejmě věc, na kterou člověk není zvyklý a není zvyklý na to, že ho lidé potkávají na ulici a zdraví ho nebo za ním běží a chtějí se vyfotit. Ale mě těší ten kontakt s lidmi, setkávám se s velmi pozitivními reakcemi. Vlastně se mi nestalo na chodníku, že by za mnou běžel někdo, kdo by mi chtěl vynadat. Většinou jsou to lidé, kteří mi chtějí vyjádřit podporu, chtějí se vyfotit nebo chtějí jen prostě potřást rukou, což je velmi milé.
Karel Schwarzenberg nedávno napsal na svůj Facebook, že od vás ještě neslyšel, proč vlastně kandidujete. Proč chcete být prezidentkou?
Já jsem se rozhodla kandidovat na funkci prezidentky České republiky, protože mi není jedno, jak v této zemi žijeme. Přeji si, abychom naši zemi předali budoucí generaci ve stavu lepším, než je v současnosti. Nechci sedět v koutě, nechci mít ruce v klíně a vyvinu maximální úsilí k tomu, aby se Česká republika vrátila tam, kam patří, a to na špici Evropy.
K tomu, aby Česko bylo na špici Evropy, přece stačí být senátorka. Nemusíte být rovnou prezidentka, ne?
Myslím si, že naše společnost je v tuto chvíli tak zacyklená, že skutečně potřebujeme symbol a potřebujeme prezidenta, který bude mít empatii, který bude schopen nechat své ego za dveřmi a který bude vykonávat ten úřad aktivně. Který nebude tříštit síly, který bude chápat, že nemá samostatnou hospodářskou politiku, který bude chápat, že nemá samostatnou zahraniční politiku, který bude schopen moderovat politickou debatu, který nebude vyvolávat krize a naopak vytvářet stabilitu, ale zároveň bude upozorňovat na skupiny občanů, na které se zapomíná. Bude upozorňovat na to, že třeba nejsme moderní zemí. Bude upozorňovat na to, že se rozevírají nůžky, že jsme zemí, kde nejsou rovné příležitosti a že jsme zemi, která má velký problém v regionech s dopady globální změny klimatu. To jsou všechno role, kde prezident má obrovský neformální vliv. A to jsou všechno oblasti, kterým bych se ráda věnovala.
V minulé vládě Andreje Babiše jste vedla důchodovou komisi. Co vás to o politice naučilo?
Byla to obrovská politická zkušenost, naučilo mě to hledat kompromisy. Jedna věc totiž je, jakou máte o důchodové reformě a její správné podobě představu. Druhá věc je potom skutečná politická realita, tedy co lze v té důchodové komisi opravdu prosadit. Naučila jsem se hledat shody na místech, kde třeba na první pohled nebyly viditelné. Nakonec se podařilo vypracovat návrh, který měl širokou politickou shodu. Teď ho má současný ministr na stole a bude ho realizovat. Byla to tedy velmi dobrá politická zkušenost, především v oblasti hledání shody na řešení.
Kompromisy ale nejsou to jediné, co budete muset jako případná prezidentka dělat. Nový prezident bude v okamžitě v obležení lobbistů, politiků a různých zájmových skupin. Máte na to dost ostré lokty?
Já si nemyslím, že by hlavní vlastností, kterou by prezident měl mít, jsou ostré lokty. Ne že bych je neměla, ale myslím si, že nový prezident by měl mít především schopnost upozadit svoje ego, schopnost naslouchat a měl by mít obrovskou empatii. Měl by být schopen podat ruku přes příkopy, které jsme si ve společnosti vyhloubili. To považuji za zásadní charakteristiky, které by měl splňovat prezident.
Vymezujte se vůči egu. Taky říkáte, že někteří kandidáti se spíš budou bavit o minulosti. Vy se chcete soustředit na budoucnost. Nemůžou vám chybět nějaké zkušenosti právě kvůli té minulosti, že jste se třeba z něčeho dostatečně nepoučila tak jako ostatní?
No víte, my v České republice budujeme takový kult úspěšných superhrdinů, ale ono to není tak úplně pravda. Za každým úspěchem se skrývá celá řada neúspěchů, a to se týká každého, který do nějaké funkce došel. A týká se to i mě, takže já mám celou řadu poučení ze svého života. No a pokud narážíte na to, že jsem nikdy nebyla v politice, tak já to v tomto kontextu vnímám naopak jako obrovskou výhodu. SItuace, ve které naše společnost je, ta rozdělenost, a to, že ty skupiny lidí vlastně nejsou spolu schopny komunikovat, tak to právě vyžaduje člověka, který je nadstranický a člověka, který je schopen být moderátorem, člověka, který si získá důvěru. K tomu, abyste mohl moderovat diskuzi a mohl vytvářet stabilitu, potřebujete, aby ti, co diskutují a jsou součástí té debaty, vám důvěřovali. A proto považuji za obrovskou devizu svou nadstranickost.
Pokud byste se stala prezidentkou, přerušil by váš manžel Robert Neruda svou advokátní praxi a partnerství v advokátní kanceláři?
Z jakého důvodu?
Nevnímáte to jako střet zájmů?
A jak by ten střet zájmů měl být definovaný?
Advokátní kancelář, kde váš manžel působí, má přece řadu smluv se státem. Může řešit nějakou trestněprávní kauzu, a vy byste jako prezidentka disponovala možností milosti. Nevidíte v tom problém?
Můj muž je antimonopolní právník, patří k nejlepším právníkům na soutěžní právo v České republice, dostal za něj několik cen. Žijeme spolu 25 let a svoje kariéry oddělujeme. Podléhá advokátnímu tajemství, nevím, jací jsou jeho klienti. Samozřejmě, že by asi nemohl vykonávat svoji činnost v takovém rozsahu, v jakém ji vykonává, protože by se rád věnoval i jiným projektům. Ale můj muž je čestný člověk a myslím si, že k žádnému střetu zájmů by tam určitě nedocházelo.
Myslíte, že potom, co jsme viděli posledních téměř deset let na Pražském hradě, můžeme spoléhat jen na to, že hlava státu prostě řekne, že jeho choť nebo jeho spolupracovník je čestný člověk?
Můj muž by to hlavně nikdy neudělal, on to neudělal nikdy ve své kariéře a nevím, proč by to měl dělat teď.
Jak zajistíte, že vaši sponzoři nebudou mít žádný vliv na případný výkon vaší prezidentské funkce? Máte řadu sponzorů z byznysu.
Protože jsem jasně deklarovala každému, kdo nám chtěl přispět, že nemůže očekávat za to, že nás podpořil, jakoukoliv protislužbu.
Vy jste to deklarovala, ale co když za vámi potom přijdou? Jak se budete chovat?
Platí to stejné, co jsem řekla na začátku, že nikdo z těch, kteří mě podpořili, nemohou očekávat za svoji podporu jakoukoliv protislužbu.
Takže nepočítáte s žádným tlakem ze strany sponzorů, že by třeba se chtěli zúčastnit nějaké vaší zahraniční mise?
Podívejte, každý někdy podlehneme tlaku a já jsem zatím podlehla tlaku mých dětí, kteří po mně třeba chtěli psa, takže nepředpokládám, že bych podlehla tlaku sponzorů.
Kdo by byl vaším kancléřem?
Určitě by to byl člověk, který má vysoký morální kredit. Člověk, který je bezúhonný a má bezpečnostní prověrku. V tuto chvíli mám nějakou představu o jménech. V momentě, kdy si s danými kandidáty pohovořím, poznáme se a zjistíme, zda se naše představy a hodnoty shodují a prolínají, pak určitě jméno budoucího kancléře zveřejním.
Z jakého prostředí oni kandidáti pocházejí?
Znovu říkám, že je to v tuto chvíli předmětem jednání. Ten proces je samozřejmě dlouhý. Kancléř je osoba, která má velký vliv, proto jeho výběru věnuji velkou pozornost a péči.
Právě proto, že má vliv, chceme jako voliči vědět, koho všechno si kromě samotného kandidáta na prezidenta na Hrad volíme.
Chápu veřejnost, že po současných zkušenostech chtějí jméno kancléře vědět dopředu. A já samozřejmě to jméno dopředu zveřejním. Bude to s dostatečným předstihem tak, aby volič, který půjde do volební místnosti, měl jasnou představu o tom, koho bych si na Hrad přivedla.
Jste jedním z mála prezidentských kandidátů, kteří mají ekonomické vzdělání. Velké deficity státního rozpočtu má pomoci vyřešit i windfall tax, tedy daň z neočekávaných zisků. Co si o té dani myslíte?
Pro mě je to nejmenší špatné řešení ze všech špatných, které byly na stole. Nelíbí se mi ale, jakým způsobem je ta windfall tax realizována. Nelíbí se mi způsob, jakým to bylo komunikováno, že to rozkolísalo finanční trhy. To považuju za velmi neprofesionální přístup a taky jsem několikrát hovořila o tom, že tak, jak je ta daň nastavená, tak to prostě bude mít konsekvence. Firmy začnou daňově plánovat, což už se taky ukázalo. Upozorňovala jsem na to, že v souvislosti s tím jsou zřejmě v podstatě nadhodnoceny příjmy státního rozpočtu. Pak ale musím říct, že mě velmi mile překvapil návrh ministra financí o odvodu nad zastropovanou cenu, která je zřejmě řešením situace, když by ty firmy začaly daňově plánovat. Takže teď to vypadá, že by se snad těch 100 miliard z windfall tax dalo vybrat. Ale znovu říkám, že tu daňovou sazbu považuji za příliš vysokou. Stejně tak jsem považovala za příliš vysokou sazbu navrhované digitální daně, kdy Česká republika jako jedna ze zemí Evropské unie tu sazbu měla daleko nejvyšší, tak toto je bohužel ten stejný případ. Já bych se určitě v té sazbě držela níže k těm průměrným sazbám, které jsou v Evropské unii.
Nebylo by lepší zavést progresivní zdanění právnických osob? Vy jste sama spoluautorkou jedné studie, která vypočítává dopady jejího možného zavedení.
Ne, v tuto chvíli pro to nejsem. Ta studie vznikla daleko před covidem, covid tu mapu úplně změnil. Firmy si prošly obrovskou hlubokou krizí, takže já bych v tuto chvíli rozhodně neuvažovala o zavádění progresivní daně. Vláda měla v podstatě možnost to řešit ještě dalšími způsoby. ČEZ má enormní zisk, takže vláda má možnost říci o obrovskou dividendu a vláda měla taky variantu, že by mohla vyvlastnit ČEZ.
Měly by se zvyšovat daně fyzickým osobám - zaměstnanců nebo živnostníkům?
Já si prostě myslím, že nejde říkat, že je potřeba zvýšit daně bez toho, aniž by vláda měla ambici podívat se skutečně na výdajovou stránku rozpočtu. Já bych očekávala, že vláda skutečně vystaví rozpočet od nuly, projde si veškeré agendy, které stát vykonává, zhodnotí, které agendy jsou vykonávány několikanásobně. Sice máme zákon o sdílení informací, ale panuje neuvěřitelný resortismus a ministerstva navzájem nesdílejí ta data, která sbírají. Tady já vidím obrovské neefektivnosti, takže bych si představovala, že skutečně dojde k nějaké racionalizaci agend státu, že zhodnotíme, kolik skutečně na výkon těch agend, které stát má vykonávat, potřebujeme finančních prostředků a teprve potom můžeme rozvinout diskusi, jestli nám ty příjmy stačí, nebo ne. Skutečně jsme došli do bodu, kdy musíme zásadně přehodnotit a restrukturalizovat rozpočet. K tomu ještě dodám jednu věc. Pohybujeme se někdy kolem 80 procent mandatorních výdajů, takže když přijde nějaká krize, tak ta vláda v podstatě nemá skoro žádný disponibilní prostor ty prostředky nahrnout někam jinam v souvislosti s tou krizí. A to je další zásadní problém, o kterém se vůbec nehovoří, ale domnívám se, že bychom měli otevřít kapitolu přehodnocení mandatorních výdajů státního rozpočtu.
Jaká je podle vás energetická budoucnost České republiky? Současný prezident Miloš Zeman je fanouškem jaderné energetiky. Souhlasíte s ním?
Já se na tuto otázku dívám racionálně, to není o tom, jestli jste fanoušek jádra, nebo jste fanoušek solární energie. Fakt je ten, že jsme si mysleli, že změnu energetického mixu uděláme přes plyn. Plyn ale nemáme, takže budeme potřebovat jádro a bez jádra se neobejdeme.
Studenti u příležitosti svátku 17. listopadu znovu stávkovali za klima. Požadovali odchod od fosilních paliv. Je to podle vás reálné?
Bude velmi záležet na tom, jak budeme schopni hledat alternativní zdroje elektrické energie. Jak budeme schopni podporovat to, aby všechny nové stavby měly na střechách solární panely. Jde o to, abychom byli schopni například parkoviště před supermarketem pokrýt solárními panely, abychom byli schopni prostě v maximální možné míře využívat solární energii. Pokud se nám to podaří, tak uhlí nebudeme potřebovat tak dlouho.
Během těch studentských protestů zazněla i hesla proti kapitalismu. Souhlasíte s tím, že kapitalismus je odpovědný za drancování planety?
Já si myslím, že za drancování planety je zodpovědný především člověk. A ten člověk může žít v jakémkoliv zřízení. Planetu drancuje úplně stejným způsobem člověk, který žije v totalitě a ve státě, který je postaven na těžkém průmyslu, jako člověk, který žije v kapitalismu. Takže to není o tom, v jakém společenském zřízení žijeme, ale je to o člověku samotném a o tom, jak se chápe na té planetě a jakou si na té planetě přisuzuje roli. Ale já se přiznám, že jsem v tomto velký optimista, protože mám pocit, že díky těm krizím, kterými si procházíme, ať už to byl covid, anebo teď ta válka, tak se vlastně odkláníme od toho ekonomického modelu maximalizace zisku. A do toho modelu nám začínají vstupovat další klíčové faktory, jako například bezpečnost anebo udržitelnost. Myslím si, že se výrazně posuneme v ochraně životního prostředí, protože už nestavíme pouze na maximalizaci zisku.
Jako prezidentka byste měla pravomoc jmenovat členy bankovní rady České národní banky i ústavní soudce. Chybí vám tam ženy?
Co se týká České národní banky, tak musím říct, že to je pravomoc prezidenta, která je skutečně výlučná, není kontrasignovaná. A tam si myslím, že prezident musí velmi vážit, koho bude jmenovat a především musí komunikovat s vládou o tom, koho hodlá jmenovat a musí to provést takovým způsobem, aby nedestabilizoval finanční trhy, jak se, bohužel, stalo. Co se týká Ústavního soudu, tak tam samozřejmě prezident taktéž musí komunikovat, i když to je jmenování, které schvaluje senát. Koneckonců jsme teď viděli, kam vede nekomunikace pana prezidenta, když předložil jméno nového Ústavního soudce a senát mu ho neschválil. Já bych určitě konzultovala jmenování ústavních soudců s odborníky.
Chybí vám tam ženy?
Kromě toho, že tam chybí ženy, je důležité, aby i to právní zaměření senátu bylo různorodé. Považuji to za důležité z toho důvodu, že Ústavní soud interpretuje právo v České republice, proto si myslím, že ten kolektiv by měl mít určitou míru diverzity, a to nejenom ve vztahu k ženám, ale i ve vztahu třeba k oblastem zaměření jednotlivých ústavních soud.
Vy jste ale zároveň proti kvótám. Tomu nerozumím.
To je úplně v souladu s tím, co říkám. Zkuste si zakrýt jedno oko a zakrýt jedno ucho, jak vidíte a jak slyšíte? A takhle vidí a slyší ten senát. Abychom jako společnost chápali, že diverzita je pro nás důležitá, tak to musí pochopit každý z nás v té společnosti. Chcete-li v té společnosti udělat změnu, tak musíte vysvětlit lidem, co jim ta změna přinese a každý se s tou změnou musí identifikovat. A ta změna se musí stát společenskou normou. A toho nedosáhnete uměle tím, že lidem něco nařídíte, toho dosáhnete jenom tak, když jim to budete vysvětlovat, když o tom budete neustále mluvit a budete vysvětlovat, jaké jsou následky toho, že to tak není. Já si prostě nemyslím, že to jde dosáhnout tím, že uměle nařídíme kvóty a mám s tím osobní zkušenost na univerzitě. Nefunguje to tak.
Má Česko v současnosti peníze na nějakou ambiciózní důchodovou reformu?
Nemyslím si, že je otázkou, zda má Česko peníze, ale zda má vláda vůli změnit neudržitelný důchodový systém. Čím dřív se ta změna udělá, tím bude levnější. Musím říct, že po dlouhé době teď skutečně vidím ochotu tu změnu důchodového systému udělat. Koneckonců tou první vlaštovkou je ona pětistovka za každé vychované dítě, která byla součástí návrhu, který vzešel z naší důchodové komise. Jsem pevně přesvědčena o tom, že se ministrovi práce a sociálních věcí podaří prosadit tu základní architekturu, tedy zavedení minimálního důchodu, který bude doplněný o zásluhovou část. A velmi doufám, že ambicí bude i reforma třetího pilíře, která spadá pod ministerstvo financí.
Výchovné vyjde na téměř dvacet miliard korun ročně a to už od příštího roku. Nepřichází to ve špatný čas, vzhledem k tomu, v jakém stavu jsou veřejné finance?
Český rozpočet by měl mít na to, aby ti, kteří vychovávali děti, měli důstojný důchod.
Český rozpočet je ale nyní velice zadlužený, v hlubokém deficitu. Nemělo by být součástí snahy o konsolidaci i nezavádění takto drahých opatření?
Já jsem zatím bohužel žádnou snahu o konsolidaci nezaznamenala. Nezaznamenala jsem, že by došlo k mapování agend a výdajů, zdali nejsou nadbytečné, zdali na ně není určeno příliš mnoho systemizovaných míst. Až toto všechno zjistíme, můžeme teprve diskutovat, jestli jsou nebo nejsou výdaje na důchody příliš vysoké. Za současné situace, kdy má 400 tisíc seniorů důchody pod příjmovou hranicí chudoby, což je zhruba 14 tisíc korun, je důležité podpořit ty, kteří pečovali o děti a kvůli tomu mají třeba nižší důchod. Mimochodem moje maminka má čtyři děti a má důchod 12 tisíc korun. Tito lidé si zaslouží být oceněni za to, že pečovali o děti bez ohledu na to, v jakém stavu je náš rozpočet.
Byla byste pro zvyšování věku odchodu do důchodu?
Nejsem v tuto chvíli pro zvyšování věku odchodu do důchodu, a to ze dvou důvodů. Za prvé, po covidu nám poprvé od druhé světové války klesla naděje na dožití, u mužů o dva roky a u žen o rok. Za druhé nám dlouhodobě neroste naděje na dožití ve zdraví. To jsou dva hlavní faktory, proč nejsem v tuto chvíli pro zvyšování věku odchodu do důchodu, protože by to mohlo vést k tomu, že lidé budou v daleko větší míře končit v invalidním důchodu nebo budou odcházet do předčasného důchodu. Ty předčasné důchody by pak byly samozřejmě kráceny a pak by se mohlo stát, že tito lidé budou daleko častěji padat do systému státní sociální podpory. Stát to nakonec vyjde na více peněz.
Tato otázka se netýká lidí, kteří půjdou do penze v nejbližších letech, ale těch, kteří půjdou do důchodu po roce 2030 a později, jak ostatně připouštějí i členové vlády. Pořád byste byla proti?
Nejde nyní předvídat, jak to bude vypadat v budoucnosti a co se stane. Ano, populace stárne a bude na to potřeba reagovat. Ale v tuto chvíli to určitě není na místě.
Ekonomové upozorňují, že bez kombinace zvyšování věku odchodu do důchodu, snižování penzí, a zvyšování daňových a pojistných příjmů, nebude důchodový systém udržitelný.
V tuto chvíli vydáváme na důchody zhruba 8,5 procenta HDP. V roce, kdy bude vrcholit odcházení lidí do důchodu, tedy kdy bude odcházet generace Husákových dětí, tak bychom měli vynakládat na důchody kolem 15 procent HDP. Souvisí to nejen se stárnutím obyvatelstva, ale také s tím, že 70 procent výdajů na důchody je hrazeno z pojistného. V Evropské unii je průměr výdajů z pojistného někde kolem 53 procent. Z toho je poměrně patrné, že většina členských států v daleko větší míře zapojuje do financování důchodového systému vícezdrojové financování, tedy že zapojí další obecné příjmy státního rozpočtu. Takže ano, bude to muset být kombinace opatření, a to včetně reformy třetího pilíře, který v tuto chvíli absolutně neplní svoji funkci. Pominu-li fakt, že ty prostředky tam de facto nejsou zhodnocovány, tak to vůbec neslouží jako připojištění ke státnímu důchodu, protože si lidé tu částku vybírají jednorázově. Navíc mladá generace, které se to týká především, spoří jen velice nízké částky.
Takže byste tlačila na ministra financí, aby reformu zrychlil?
Prezident na nikoho netlačí. Prezident má ve veřejném prostoru obrovský neformální vliv. A pokud to téma otevře, může vzbudit veřejný zájem a veřejný tlak, aby se dané téma začalo řešit. Prezident také může chodit na jednání vlády, může vystupovat v Poslanecké sněmovně, to jsou všechno nástroje, které prezident může v této oblasti využívat.
Koho považujete za největšího soupeře?
Já si vážím všech kandidátů, kteří řekli nahlas, že budou kandidovat. Myslím, že tato otázka je předčasná, protože ještě pořád neznáme to startovní pole.
Tak už víme, kdo bude dejme tomu v první šestici.
Já nejsem tak přesvědčená, že to víme. Dovoluji si připomenout volby 2013, kdy byl velmi dlouho naprostým favoritem Jan Fischer. A všichni víme, jak ty volby dopadly.
Potkala byste ve druhém kole raději Petra Pavla nebo Andreje Babiše?
To není o tom, koho by člověk raději potkal ve druhém kole. Já se zaměřuji na sebe a zaměřuji se na to, abych byla ve druhém kole. Nemám žádnou preferenci, kdo by v tom druhém kole z těch dvou měl být.
Na prezidenta kandiduje expremiér Andrej Babiš, který začal vystupovat smířlivěji, tvrdí, že nechce vést konfrontační kampaň. Jakou strategii máte vůči němu vy?
Tak to určitě nečekáte, že vám to řeknu. My máme nicméně strategii nastavenou od začátku a vůbec nic se na ní nemění, protože jsme počítali s variantou, že Andrej Babiš bude kandidovat.
Jak se chcete odlišit od Petra Pavla, Pavla Fischera nebo Marka Hilšera? Přece jenom oslovujete podobné voliče.
Já myslím, že vedu velmi kontaktní kampaň. Nasbírali jsme přes sto tisíc podpisů, nejvíc ze všech kandidátů. Objezdila jsem celou Českou republiku, hovořila jsem s lidmi. Za každým podpisem je příběh. S celou řadou lidí, kteří nám tu petici podepsali, jsem si osobně podala ruku. V tom si myslím, že je jeden z velkých rozdílů.
Tak do regionů ve velké míře jezdí i Andrej Babiš.
To sice jezdil, ale já jsem si nevšimla, že by sbíral podpisy občanů. Andrej Babiš má podpisy poslanců z Poslanecké sněmovny.
To nemění nic na tom, že tam jezdí.
On do regionu nejezdil sbírat podpisy, odevzdal podpisy poslanců.
Prezident bude jmenovat minimálně jednou nového premiéra, jmenovala byste za všech okolností vítěze voleb?
To záleží na konkrétní situaci. Každopádně bych ctila Ústavu, úkolem prezidenta je co nejdříve umožnit vznik stabilní vlády. V prvním kole by to byl určitě vítěz voleb, v kole dalším by to byl ten, který by byl schopen sehnat pevnou většinu v Poslanecké sněmovně.
Existuje něco, kvůli čemu byste premiéra nejmenovala, třeba trestní stíhání?
To je legitimní a velmi komplexní otázka. Samozřejmě bych to v roli prezidentky musela pečlivě zvážit. Já se ale domnívám, že ještě pořád žijeme v právním státě. Platí tady presumpce neviny a je potřeba abstrahovat od toho, koho si představujeme, že je trestně stíhaný. Já si především myslím, že by společnost i prezident měli vysílat takový signál, aby k této situaci vůbec nedošlo. Že by kandidoval někdo, kdo je trestně stíhaný a mohl mít potenciál stát se premiérem této země.
Tak to z pozice prezidentky asi neovlivníte, kdo bude kandidovat.
To je na společnosti. Prezident je symbol a má obrovský respekt a úctu, a myslím si, že by měl toto téma ve společnosti otevírat a upozorňovat, že není normální, aby kandidoval někdo, kdo je trestně stíhaný. My jsme si na to do jisté míry zvykli, ale toto není normální. Prezident by měl vyslat jasný signál politikům, že by tito lidé měli odstoupit. Měli by se očistit a pak se mohou do politiky zase vrátit.
Měl by mít prezident lhůty, co se týká jmenování vlády?
Nemyslím si, že by prezident měl mít lhůty, nevidím důvod pro změnu Ústavy. My máme Ústavu nastavenou tak jako každá rozvinutá demokracie, dáváme určité mantinely demokracii. Jiné třeba méně vyspělé státy mají Ústavy, kde jsou lhůty a všechny možnosti, které mohou nastat daleko pregnantněji definovány. Ale u nás to potřeba není.
Danuše Nerudová (43)
Vystudovala hospodářskou politiku a správu na Mendelově univerzitě v Brně, kde posléze působila jako akademička a získala titul profesorky. Je odbornicí na problematiku daní. V roce 2018 byla jmenována rektorkou Mendelovy univerzity, mandát jí vypršel letos. Byla předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody.
