Narušení dodávek vody či energie, rozsáhlé sucho nebo mimořádně vysoké teploty. To jsou podle magistrátu hlavního města aktuální hrozby, jež mohou obyvatele metropole odříznout od pitné vody. Praha proto prověří čtyři desítky studní, které se z napočítaných 12,5 tisíce studní ukazují jako případně využitelné vodní zdroje. Město původně vycházelo z půl století staré databáze, do té doby nejaktualizovanějšího materiálu.
Tendr na dodavatele, který vykoná hydrodynamické zkoušky 37 studní, chce magistrát uzavřít v polovině prosince. Zkoušky mají pomoci najít takové studny, které by v případě krizí dokázaly nahradit zdroje pitné či užitkové vody.
Výběrové řízení v předpokládané hodnotě tří milionů korun navazuje na projekt mapování studní a vrtů zahájený v červnu roku 2017. Z původně napočítaných 12 460 studní se využitelnými a funkčními ukázalo 44. Na čtyřech z nich město loni provedlo pilotní projekt hydrodynamických zkoušek. Dvě se ukázaly jako perspektivní zdroje.
Na základě závazných doporučení z pilotního projektu město prostřednictvím tendru zajistí hydrodynamické zkoušky. „Analýza ohrožení, kterou zpracoval Hasičský záchranný sbor Prahy, identifikuje řadu událostí, například narušení dodávek vody, elektrické energie, dlouhodobé sucho či extrémně vysoké teploty, při kterých by mohla nastat potřeba mít k dispozici náhradní zdroje pitné nebo užitkové vody. Všechny hrozby jsou aktuální a mohou na území Prahy nastat. Proto bychom se na ně měli připravit,“ sdělil deníku E15 mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Studny by mohly městu posloužit nejen v případě krizí, ale i pro závlahu zeleně nebo jako zdroj hasební vody. Nejvíce z 37 vybraných studní se nachází na území šestnácté a sedmé městské části. Kolik jich je skutečně využívaných, město neví. Pravidelný odběr vody má potvrzený u tří z vybraného vzorku. Kolika obyvatelům by mohly studny teoreticky dodávat vodu, považuje magistrát za předčasnou otázku, dokud nezjistí vydatnost a kvalitu příslušné vody.
Alespoň orientační přehled o studnách město získalo díky databázi jímacích objektů, která vycházela z inženýrskogeologických map zpracovaných mezi lety 1969 až 1985. Prvotní databáze čítala 12 460 studní. Z nich se město dále zabývalo 511 studnami s nejvyšším potenciálem vydatnosti nad půl litru za sekundu, tedy minimálně 1800 litrů za hodinu. Tyto studny se nacházejí převážně poblíž větších vodních toků, obvykle u Vltavy, Botiče, Rokytky či Šáreckého potoka. V majetku Prahy či státu je jich 112.
„Seznam studní byl z let 1969 až 1985, a proto nepřekvapilo, že velké množství studní – konkrétně 49 – bylo v mezidobí zrušeno. Dělo se tak zejména ve spojitosti s výstavbou sídlišť, rekonstrukcí objektů a rozvojem technické a dopravní infrastruktury,“ píše se v příslušném tisku městské rady.
Loňskými pilotními zkouškami čtyř studní prošly dvě jako perspektivní zdroje. „Z výsledků laboratorních analýz je patrné, že kvalita vody v předmětných studnách vyjádřená chemickými nebo fyzikálními parametry buď splňuje hygienické limity na pitnou vodu, nebo těsně překračuje limity. Jiná je ovšem situace u mikrobiologických limitů, které byly překročeny ve všech studnách,“ uvádí se v dokumentu. Vodu by tak bylo nutné dezinfikovat.
Co je hydrodynamická zkouška
Hydrodynamické zkoušky se provádějí za účelem zjištění vydatnosti a kvality zdroje podzemní vody. Při čerpací zkoušce je do studny zapuštěno ponorné čerpadlo, které čerpá konstantní množství vody, a ve stanovených časových intervalech je měřen pokles hladiny vody ve studni. Bezprostředně po ukončení čerpací zkoušky následuje stoupací zkouška, kdy je v pravidelných časových intervalech zaznamenáván nástup hladiny podzemní vody. Obě tato měření jsou podkladem pro matematický výpočet vydatnosti zdroje vody.
