Dluhopis je závazek, jak už naznačuje anglický výraz pro dluhopis (bond). Je to vlastně kontrakt mezi emitentem dluhopisu, tj. dlužníkem, a těmi, kdo si kupují jím vydané dluhopisy, tj. investory.
Každá emise dluhopisu má své emisní podmínky, což je klíčový dokument, který specifikuje tento kontrakt. Dlužná částka, tj. jistina se splácí v poslední den existence dluhopisu. Pravidelně (ročně, čtvrtletně atd.) se většinou vyplácí úrok, tj. kupon dluhopisu.
Poučený dluhopisový investor ovšem hodnotí dluhopis podle výnosu do splatnosti, a ne podle kuponu. Kupuje-li totiž dluhopis za cenu vyšší, než 100procentní nominální hodnoty dluhopisu (tzv. nad par), je výnos do splatnosti nižší než kupon. Při koupi pod par je zase výnos do splatnosti vyšší než kupon.
Dluhopisy lze koupit dvěma způsoby. Jednak když “vznikají” v rámci jejich úpisu. Skončí-li upisovací období, je už možné dluhopis koupit pouze na tzv. sekundárním trhu od někoho, kdo jej nabyl v rámci primárního úpisu. Zajímavou alternativou je také investovat do dluhopisových fondů, které dokáží vyhodnocovat a rozložit riziko lépe než individuální investor, ale nechají si za to samozřejmě platit.
Pravděpodobnost, že dluhopis bude splacen, hodnotí tzv. rating dluhopisu, kde stupeň AAA je nejvyšší možná známka, vyhrazená jen několika málo státům světa. U zahraničních emisí je rating pravidlem, ale na českém trhu je to výjimečná záležitost. O to těžší je pak posouzení rizika nesplacení.
Autor je ze společnosti EnCor Wealth management.
