Podmínky pojišťoven bývají rozsáhlé, pokud se s nimi neseznámíte, riskujete, že pojišťovna vám nakonec nic nedá.
Úvodem jeden příklad. Pan Martin si sjednal pojištění auta přes internet a pojistné podmínky nečetl. Když měl následně dopravní nehodu, pojišťovna mu oznámila, že je ekonomicky neúčelné vůz opravovat a vyplatila výrazně méně, než očekával, což mu zkomplikovalo koupi nového vozu.
Nepomohla ani stížnost, kdy pojišťovna odkázala na ustanovení pojistných podmínek, podle nichž je za totální škodu považována i situace, kdy náklady na opravu dosahují 80 procent tržní ceny vozidla. Jedinou obranou je seznámení se podmínkami, ty jsou však psány nesrozumitelně…
Pojišťovny svým klientům pochopení podmínek vůbec neusnadňují, průměrný spotřebitel často nemá reálnou šanci pochopit, co si vlastně sjednal. Důvodů je hned několik.
Mezi nejjednodušší produkty patří pojištění vozidel. Když u deseti pojišťoven, působících na českém trhu, spočítáme celkový počet stran smluvní dokumentace a souvisejících sazebníků, dostaneme se na číslo od 11 do 99, a to už je útlá knížka. Samotná pojistná smlouva je pouze u jediné pojišťovny na jednu stránku, maximum je smlouva na pět stran, a to hned u tří pojišťoven.
Pozor na roztroušené výluky
Možná byste čekali, že pro každou část pojištění (povinné ručení, střet se zvířetem, krádež nebo třeba pojištění skel) budete mít výluky jednoduše popsány na jednom místě. Podobná situace je ale spíše výjimkou. Výluky bývají uvedeny až na třech místech, jako jsou všeobecné podmínky, zvláštní pojistné podmínky pro určitou skupinu rizik nebo zcela specifické výluky pro dané riziko.
Ideálně by měly pojistné podmínky odpovědět na tři základní otázky: Co je pojištěno? Co není pojištěno? Jaké má klient povinnosti, aby pojišťovna platila? Málokdy ale najdete kapitolu s jednoduchým nadpisem „Které události nejsou pojištěny?“.
Kromě tradičního „Výluky z pojištění“ hledejte tyto informace také například pod: „Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky“, „Omezení pojistného plnění“, „Práva a povinnosti z pojištění a následky jejich porušení“.
Pojišťovničina místo češtiny
Pojistné podmínky v Česku často vytváří právníci, kterým (zdá se) příliš nezáleží na tom, zda druhá smluvní strana (průměrný spotřebitel) textu rozumí. V zahraničí je již zcela normální, že se nepoužívá text ve třetí osobě (pojistitel je oprávněn…, pojistník je povinen…), ale podmínky hovoří lidsky: „my“ (pojišťovna) a „vy“ (klient).
Průměrný spotřebitel pak rozumí snadno větě typu: „Pokud v případě vandalismu neoznámíte událost bez zbytečného odkladu policii, vzniklou škodu na vozidle Vám neuhradíme.“
Výše popsané body nemají odradit potenciální zájemce o pojištění. Kvalitně nastavená pojistka vás totiž zpravidla ochrání před finančními následky škod na majetku nebo na zdraví a při těchto náročných situacích se o ni můžete opřít. Jen je třeba znát ustanovení smlouvy a chovat se podle nich.
Zlatá pravidla při uzavírání pojistnách smluv:
- Upřednostňujte jednoduchá pojištění s krátkými a srozumitelnými podmínkami. Čím více textu, tím větší nebezpečí, že se v něm skrývá možný háček.
- U složitějších produktů hledejte výluky v pojistných podmínkách na více místech, nespoléhejte na to, že je najdete přehledně uvedené v jednom odstavci. Nezbývá vám než číst podmínky celé, a to včetně nejrůznějších tabulek a dalších příloh.
- Pokud podmínkám nerozumíte, obraťte se na finančního poradce. Nechte si od něho například udělat podrobné srovnání dostupných nabídek a vysvětlit, proč je pro vás nejvhodnější ten který produkt.
- Máte-li dotazy, můžete také napsat do pojišťovny. Pokud by vám pojišťovna odpověděla na vaše písemné dotazy před sjednáním pojištění nepravdivě či neúplně, máte ze zákona možnost v budoucnu od smlouvy odstoupit a pojišťovna vám vrátí zaplacené pojistné.
Zdroj: BrokerTrust
