Peníze v bance jsou jako míč u nohy, se kterým neumíte vstřelit gól

.

. Zdroj: Aneta Chmelařová

.
.
3
Fotogalerie

Ta zpráva proběhla před časem řadou médií – Češi nyní rekordně spoří a ušetřené peníze odkládají do bank. Suma, kterou mají uloženou na účtech, se šplhá ke třem bilionům korun. Je to pochopitelné – obavy z dopadů pandemie koronaviru logicky člověka nutí dávat si stranou peníze na horší časy. Jen je třeba myslet také na to, že žijeme v době prakticky nulových úrokových sazeb a poměrně vysoké inflace. Ta aktuálně ukusuje okolo tří procent z hodnoty takto uložených peněz za rok. Nechat veškeré peníze ležet v bance je jako nevstřelit gól do odkryté branky.

Minulý týden jsem potkal svého nesrovnatelně movitějšího kamaráda a na tradiční otázku, jakže se to mám, mu odpovídám, že skvěle. Že jsem zdravý, a navíc mně netrápí ani peníze, kterých mám pro svůj poměrně skromný život dostatek. „A co s nima budeš dělat,“ ptá se kamarád. Známe se prakticky od dětství a vím, že se se svými desítkami milionů nenarodil. Naopak, pochází z velice skromných poměrů. Svoji otázku hned rozvádí: „Ono totiž není důležité to, že máš nějaké peníze. To je v této hře celkem jedno. Skutečně důležité je, co s nimi uděláš.“ Podobnou větu jsem už kdysi četl. V rozhovoru s jednou fotbalovou hvězdou, na jejíž jméno si už kvůli pokročilému věku nevzpomenu.

„To, že získáte míč, je sice hezké, ale opravdu klíčové je, co s ním potom uděláte. Můžete to zahrát špatně, můžete to dát na jistotu dozadu, nebo můžete něco vymyslet, opřít se do toho a rozhodnout zápas ve svůj prospěch. Samotné držení míče je jen drobná výhoda. Když nevíte, co s ním uděláte, a neuděláte to pak dobře, je vám houby platné, že máte míč u nohy.“

Nástrahy hry, kterou hrajeme

Hra, jejímž nástrahám teď všichni čelíme, má následující pravidla. Centrální banky po celém světě aplikují politiku prakticky nulových, případně záporných úrokových sazeb. To znamená, že když si vaše běžná banka chce u centrální banky uložit přebytečné peníze, nedostane za to buď nic, nebo za to centrální bance ještě zaplatí. Pak není divu, že se sama nehrne s tím, aby vám za vaše uložené peníze u ní nějak mimořádně platila. Zhodnocení peněz uložených u bank tak nečekejte.

Ba co více, nečekejte ani to, že se vám peníze na bankovním účtu nebudou reálně ztrácet. Inflace, tedy znehodnocení peněz, podle zářijových údajů vzrostla na 3,2 procenta. Prakticky to znamená, že hodnota vašich peněz uložených na běžných a spořicích účtech poklesla za poslední rok právě o tuto hodnotu. Centrální banky měly dlouhodobě za cíl udržovat inflaci kolem dvouprocentní hodnoty. I tady se ale pravidla začínají měnit. Centrální bankéři ve Spojených státech po jednom ze svých posledních zasedání sdělili, že dvouprocentní hranice znehodnocování peněz občanů pro ně už není nepřekročitelná a jsou ochotní akceptovat i vyšší inflaci, aniž by proti ní zasahovali. Jinými slovy: „Je nám celkem jedno, jestli se peníze ležící v bankách budou znehodnocovat rychleji, než tomu bylo v minulosti. Budeme tomu po nějaký čas přihlížet, ale zasahovat nebudeme. Občane, starej se sám.“

A my máme balón u nohy (peníze v bance) a víme, že dokonce i nahrávka na jistotu vede k prohře. Snad ještě přijatelné prohře, ale přesto to bude prohra a dlouhodobě cesta k nižší životní úrovni. Co s tím?

Jediná rozumná cesta

Existuje prakticky jediná rozumná cesta, jak se teď zachovat a přesně k ní nás centrální banky svojí politikou tlačí. Přebytečné peníze je prostě nutné investovat. Jo, já vím. Většina lidí je na tohle slovo alergická. A chápu také proč. Dlouhá léta jsme ze všech stran krmeni krvavými pohádkami „cimrmanovského stylu“ o tom, jak chudák (investor) do ještě větší nouze přišel, a také reklamními nesmysly o tom, že „nejlepší investice je půjčka“, které se na nás valí z obrazovek dennodenně každých půl hodiny v reklamních přestávkách více méně přitroublých seriálů. Takovému tlaku se jen těžko odolává.

Přesto se nad tím zamyslete. V novém tisíciletí jsme zažili dva dramatické propady na akciových trzích. V roce 2000 praskla internetová bublina a akcie se několik let propadaly. O sedm let později vypukla ve Spojených státech hypotéční a následně také finanční krize. Následoval opět strašidelný propad, v němž akcie ztratily i více než polovinu své hodnoty. Dovedete si představit horší chvíli, kdy začít svoji investici? Asi těžko. Museli byste mít navíc opravdu smůlu, kdybyste ten nehorší okamžik přesně trefili. Ale i kdyby se tak stalo, tak byste se po deseti letech nesetkali se ztrátou a vaše peníze by vám přinesly zisk. Neříkám, že velký. Na vilu u moře s palmovou zahradou by to nebylo. Na druhé straně je to zhodnocení. Bez investic je to ztráta.

V podobné situaci jsme dnes v době pandemie koronaviru. Budoucnost je nejistá, ale i historie ukázala, že akcie se z předchozích propadů zotaví. Tak co si vyberete? Investici, nebo ztrátu? Máte míč u nohy…

Autor je investičním analytik společnosti Broker Trust.