Kamerové systémy na pracovišti zaměstnavatele slouží převážně k ochraně bezpečnosti osob a ochraně majetku zaměstnavatele. Jak může zaměstnavatel záznamy z takových systémů využít?
Problematika kamerových systémů na pracovišti
Jak vyplývá z výročních zpráv Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), v roce 2021 se kamerového monitorování osob týkalo 13 procent z celkového počtu stížností, v roce 2022 to bylo 10 procent. Při instalaci kamer je třeba nezapomenout na obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Český Úřad pro ochranu osobních údajů vydal v roce 2012 k provozování kamer metodiku, jejíž aktualizaci nyní připravuje.
„Metodika, jak už název napovídá, není dokumentem, jehož dodržování by bylo pro jakýkoli subjekt povinné. Správce může najít jiný způsob plnění povinností daných obecným nařízením o ochraně osobních údajů,“ připomíná úřad. Metodická pomůcka ale přispěje k jasnějšímu výkladu řady povinností.
Podle advokáta Davida Borovce je monitoring na pracovišti nejčastěji odůvodňován oprávněným zájmem zaměstnavatele. „Důležité je posoudit, zda je pro naplnění sledovaného cíle opravdu nutný monitoring osob,“ připomíná David Borovec. Souhlas s umístněním kamer by jako právní titul zaměstnavatel využít nemohl. Souhlas totiž nelze využívat při nerovnováze vyjednávacích pozic, tedy „zejména ve vztahu zaměstnavatel–zaměstnanec“, uvádí Evropský sbor pro ochranu osobních údajů.
„Protože dochází k zásahu do soukromí zaměstnanců, musí být kamerový monitoring vhodný, potřebný a přiměřený a zaměstnanci by o něm měli být informováni. Je potřeba splnit veškeré požadavky, které na zaměstnavatele klade zákoník práce, ale také GDPR a zákon o zpracování osobních údajů,“ doplňuje advokátka Klára Rücklová z advokátní kanceláře GHS Legal.
Oprávněný zájem a balanční test
GDPR umožňuje zpracování osobních údajů na základě titulu „oprávněný zájem správce nebo třetí strany“. V takovém případě ale musí správce provést takzvaný balanční test označovaný též jako test proporcionality.
„Oprávněný zájem funguje jako systém vah. Někdy můžete kamerové systémy mít právě pro ochranu zaměstnanců samotných, typicky na staveništích, v továrnách a tak dále, kde potřebujete monitorovat, kde a jak se zaměstnanci pohybují, a například je nutné vypínat stroje, pokud hrozí úraz,“ přibližuje advokátka Petra Dolejšová.
Využití záznamu jako důkazu nebo pro hodnocení pracovního výkonu?
Kamerové systémy jsou tedy vždy instalovány na podkladě nějakého účelu pokrytého právním titulem a zaměstnanci o instalovaných kamerách musejí vědět. Při porušení pracovních povinností lze kamerový záznam použít jako podklad pro udělení výtky či výpovědi z pracovního poměru, míní advokátka Klára Rücklová.
„Záznam lze použít jako důkaz v případném soudním sporu za předpokladu, že byl pořízen v souladu se zákonem. Naopak pokud byl pořízen v rozporu s právními předpisy, hrozí zaměstnavateli pokuty od inspektorátu práce a Úřadu pro ochranu osobních údajů,“ míní Rücklová.
Na druhé straně však zaměstnavatel nemůže záznamy pořizované za účelem ochrany bezpečnosti osob a ochrany majetku využívat k hodnocení výkonnosti zaměstnanců.
„Neumím si představit situaci, kdy by použití kamer mělo legálně sloužit čistě pro kontrolu výkonnosti. Tady jsou totiž namístě méně invazivní prostředky s menším zásahem do soukromí, například lidský ‚dohled‘ nadřízeného a další,“ uvádí Petra Dolejšová. „Podle GDPR má zaměstnavatel sáhnout po nejméně invazivním řešení, a to i za cenu toho, že to bude dražší – soukromí zaměstnanců má stále ještě navrch před ekonomickými ukazateli,“ dodává advokátka.
Ani atrapy kamer nesmějí vyvíjet nátlak na zaměstnance
Pokud chce zaměstnavatel zaměstnance kamerami či jejich atrapami motivovat k vyšším výkonům, měl by zpozornět. Ačkoli atrapy kamer nepodléhají povinnostem podle GDPR, zákoník práce zaměstnavatel dodržovat musí.
ÚOOÚ loni z podnětu stěžovatelů provedl šetření u zaměstnavatele, který údajně neoprávněně monitoroval a pořizoval záznamy z prostor sociálního zařízení pro zaměstnance.
„Úřad zjistil, že v případě umístěné kamery na sociálním zařízení se jednalo o atrapu. Podle šetření toto zařízení nebylo schopno sbírat, uchovávat ani nijak zpracovávat kamerové záznamy. Atrapu kamery společnost na toalety umístila za účelem ochrany majetku, jelikož se podle jejího vyjádření jednalo o místo, kde docházelo často ke škodám. Již v průběhu kontroly společnost atrapu kamery ze sociálního zařízení odstranila,“ píše ÚOOÚ.
Jelikož se jednalo o atrapu, Úřad pro ochranu osobních údajů podnět postoupil na inspektorát práce. „Z pohledu zákoníku práce už to může být hodnoceno jako vytváření nepřiměřeného tlaku ze strany zaměstnavatele na zaměstnance,“ vysvětluje předseda ÚOOÚ Jiří Kaucký.
„Jinými slovy, pokud zaměstnavatel nainstalujete atrapy kamer, neznamená to, že za to nemůže být postižen. Orgánem příslušným k projednání porušení zákona v takovém případě nebude Úřad pro ochranu osobních údajů, ale příslušný inspektorát práce,“ uzavírá Kaucký. Podle inspektorátu se v šetřeném případě zaměstnavatel dopustil přestupku tím, že porušil povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky.
