Politolog Kopeček: Havel může za to, že Češi vnímají politiku s velkými očekáváními. Jeho chyby ale přehlíželi

Video placeholde

Na stereotypech hodný, zlý a ošklivý, jejichž prizmatem lze vnímat trojici českých prezidentů, něco je, připouští politolog Lubomír Kopeček, který atributy použil v nadtitulu paralelních životopisů o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, doplnil je ale otazníkem. Vláda těchto státníků, ani jejich osobní příběhy totiž nejsou zdaleka tak jednoznačné. Nemalý vliv na ně přitom měly ženy. Disfunkční rodinné zázemí se podepsalo na samotářské povaze současné hlavy státu i způsobu, jakým komunikuje se svým okolím. Ambicióznost matky zase podnítila ctižádost Václava Klause zapsat se do dějin a Václav Havel se sňatkem s herečkou Dagmar Veškrnovou zpronevěřil svým morálním maximám.

„Určitý díl toho, že Češi vnímají politiku někdy s velkými očekáváními, která jsou až přehnaná, může být spojován s havlovskou maximou vnímání politiky do značné míry morální optikou, aniž si uvědomují, že to jsou jen lidé a instituce, která nám tu fungují a působí,“ říká politolog Lubomír Kopeček. Ten se ve své nové knize Havel, Klaus a Zeman snaží zjednodušující pohled na tři hlavy státu nabourat a poskytnout jejich komplexní portréty, včetně negativních stránek, které bývají u prvního porevolučního prezidenta často velkoryse přehlíženy, zatímco u jeho dvou nástupců jsou zdůrazňovány na úkor těch pozitivních.

„Když se dívám na některé Havlovy akce v době jeho prezidentství, typicky třeba instalace Tošovského vlády na konci roku 97, tak to je situace, kdy on sám ne úplně jednal dle své morální maximy. Já bych to vztáhl především k dezignovanému premiérovi Tošovskému. Havel tehdy krátce předtím velmi morálně horlil o tom, jak česká transformace probíhala špatně, co tady špatného symbolizoval Václav Klaus, a současně tak trošku přecházel to, že nový premiér, kterého fakticky dosadil do funkce, je někdo, kdo má taky velmi stinné stránky minulosti, včetně spolupráce s komunistickou rozvědkou,“ uvádí s tím, že za morálně rozporuplné lze považovat i druhé manželství Václava Havla.

„Máme-li tu Dagmar Havlovou, kterou si vezme velmi rychle po smrti své první ženy, která působí ve veřejném prostoru tehdy relativně dost expanzivně a po Olze Havlové v podstatě rušivě, a která má za sebou kariéru herečky někdy lehčích rolí, tak ono to samozřejmě na tu reputaci prezidenta dost působí,“ popisuje Kopeček. Současně ale dodává, že sňatkem se Havel sice zdiskreditoval v očích části veřejnosti a stal se terčem vtipů, ale taky si zachránil život. Byla to totiž jeho druhá žena, která k jeho nemocničnímu lůžku přivedla jak jasnovidku, tak i špičkový lékařský tým.

Role ženy byla klíčová také v životě jeho nástupce. „Když se dívám na Václava Klause, tak to postrkávání do veřejného vystupování, a to nemyslím teďka politického, ale toho typu, že se účastnil různých dětských divadelních akcí, že to byl člověk, který projevoval jistou agilitu, tak to je do značné míry dílo matky, která z něj chtěla mít úspěšné dítě, a tohle je něco, co pro nastartování kariéry Václava Klause, pro to, jakým způsobem přistupoval k životu, především tu jeho neuvěřitelnou úpornost, se kterou řadu věcí dokázal přežít a samozřejmě i tu neuvěřitelnou pracovitost, co se podle mě dá získat v podstatě jenom v rodině a v určitém prostředí,“ myslí si politolog.

Celý rozhovor také na Reflex.cz >>>