Vláda posvětila tříleté oddlužení pro všechny dlužníky. Předlohu nyní projedná Poslanecká sněmovna. Zjednodušení podmínek oddlužení bude mít dopady na ekonomiku naší země a celou společnost, varují experti. Morální hazard povede k růstu cen, o peníze přijde stát i municipality. Ze samotných věřitelů se mohou stát dlužníci.
Oddlužení samo o sobě problémy nevyřeší
Evropská směrnice o restrukturalizaci a insolvenci požaduje po členských státech, aby umožnili zrychlené oddlužení pro podnikatele. Ponechává jim však volnost, zda tato pravidla zakotví i pro spotřebitele. Vláda zvolila řešení tříletého oddlužení pro všechny. Tak, jak avizovala v programovém prohlášení. Expertní skupina přitom doporučovala jít cestou minimální transpozice, zakotvit tedy tříleté oddlužení pouze pro podnikatele.
Jak upozorňuje jeden z insolvenčních soudců Viktor Břeska, insolvence (a tím spíše oddlužení) neřeší příčiny úpadku, pouze jeho následky. „Pokud transpoziční novela nebude doprovázena vhodnými opatřeními typu, že i na školách se začne vzdělávat finanční výchova, což musí být samozřejmě ve velmi rozumné a srozumitelné podobě, tak si myslím, že za deset let jsme tam, kde jsme nyní, tedy na startu,“ uvedl Viktor Břeska na červnové konferenci pořádané Ústavem státu a práva Akademie věd ČR.
Oddlužení bez povinného podílu splnění pohledávek
V roce 2019 vstoupila v účinnost tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona, která odstranila závazný podíl z celkového dluhu, který musí dlužník v oddlužení splatit. Zda došlo ke splnění oddlužení tak na konci řízení rozhodne insolvenční soud, který posoudí, zda dlužník vynaložil veškeré úsilí k uspokojení svých věřitelů. Postačí pak, když bude splácet přibližně 2200 korun měsíčně. Jelikož ještě neuplynulo oněch pět let, nevíme, jaká je úspěšnost tohoto typu oddlužení.
„Nedělejme prosím změny alespoň 10 let. Zkusme dát dlužníkům nějaké podmínky a nechat jim čas na to, aby si na ně zvykli. Aby jim došlo, že čekání na ještě lepší podmínky není to správné řešení,“ apeluje Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse.
Dopady tříletého oddlužení, kdy dlužníkovi postačí zaplatit přibližně 2200 korun měsíčně, pocítí také státní rozpočet. „Podle návrhu budou mít insolvenční soudy povinnost zkoumat, zda dlužník vykonává přiměřenou výdělečnou činnost a zajišťuje si tak adekvátní příjmy. Je však otázkou, do jaké míry budou mít možnost a kapacitu tyto skutečnosti přezkoumávat,“ říká advokátka Saskie Krejčířová z advokátní kanceláře Rödl & Partner.
Věřitelé podle odhadů InsolCentra přijdou o 100 miliard korun, stát (konkrétně zdravotní pojišťovny, ČSSZ a finanční správa) pak přibližně o 15 miliard korun. „Novela je zdánlivě malý krok pro právo, ale zásadní krok pro českou společnost. V současné ekonomicky obtížné době lidé nepochopí, proč zdraví práceschopní dlužníci zaplatí ze svých milionových dluhů pouhých pár procent hodnoty, když oni sami musí šetřit každou korunu. Část populace může následovat dlužníky a stát se neodpovědnými plátci,“ varuje Jarmila Veselá.
Podle ekonoma Lukáše Kovandy opětovné uvolnění podmínek oddlužení vnáší do ekonomického systému další dávku morálního hazardu. Dlužníci budou zkoušet, co jim systém dovolí, což bude mí dopad na celou ekonomiku. Nárůst rizika u pronajímání nemovitostí nebo poskytování úvěrů povede dotyčné věřitele k zohlednění těchto rizik v cenách.
„Je třeba změnit tón společenské diskuse, který je stále nyní nakloněn dlužníkům, kteří jsou velmi často bráni jako oběti systému. Já vůbec neříkám, že v některých případech tomu tak skutečně není, ale celá řada případů hovoří o opaku,“ dodává Kovanda.
Proč jsou lidé v dluzích?
Novely souvisejících zákonů, především zákona o spotřebitelském úvěru a občanského zákoníku nebo advokátních a exekutorských tarifů odstranily problém nepřiměřeně vysokého příslušenství, smluvních pokut a dalších poplatků ze strany věřitelů. Tím došlo k narovnání vztahu mezi věřiteli a dlužníky.
„Je potřeba si uvědomit, že i nadále při nesplácení závazku vzniká věřiteli právo požadovat úroky z prodlení a úhradu nákladů souvisejících s vymáháním jeho nároku,“ upozorňuje David Šmejkal z Poradny při finanční tísni. „Pokud dojde na soudní a exekuční vymáhání, samozřejmě se dluhy navyšují o náklady s tím spojené. Na to řada dlužníků bohužel zapomíná a domnívá se, že postačí pouze zaplacení základního dluhu,“ dodává Šmejkal s tím, že dlužníci se pak cítí podvedeni a nelibě nesou povinnost hradit příslušenství a náklady. I když jsou v dnešní době již v přiměřené výši.
Zatímco dluhy z bankovních a nebankovních úvěrů pořád v portfoliu dluhů tradičně převažují, je podle Šmejkala překvapivé, že dluhy na nájmu a nedoplatky na energiích vykazují nižší nárůst, než se čekalo. „Domnívám se, že je to dáno i tím, že si dlužníci na energiích uvědomují potřebu tyto závazky hradit a někdy nacházejí řešení v dalších úvěrech a půjčkách. Přitom v případě, kde je to možné, je pro klienta výhodnější dojednat si splátkový kalendář přímo s věřitelem,“ uzavírá David Šmejkal s tím, že včasná komunikace s věřitelem je nejlepším řešením.
Oddlužení funguje, neměňme pravidla zbrkle
Oddlužení během patnácti let účinnosti insolvenčního zákona ukázalo, že funguje. Z 282 tisíc povolených oddlužení jich bylo 148 tisíc splněno. Data InsolCentra ukazují, že 28,5 procenta dlužníků uhradilo věřitelům celý dluh, celkem dlužníci zaplatili 88 miliard korun.
„Výsledky oddlužení představují mimořádný úspěch novodobé justice, insolvenčních správců, a zejména dlužníků,“ komentuje výsledky Jarmila Veselá z InsolCentra. „S velkou pravděpodobností se podaří provést čtvrt milionu dlužníků oddlužovací procedurou a osvobodit je od dluhů. Připočteme-li k dlužníkům rodinné příslušníky a příbuzné, tak zhruba milion lidí na vlastní oči vidělo, že se vyplatí šetřit a pravidelně splácet. Dlužníci se vrátili do života bez dluhů,“ uvádí Veselá.
V současnosti je zkrácené oddlužení umožněno seniorům a invalidním důchodcům, což má své důvody. „Když tuto výhodu poskytneme všem dlužníkům, bude to na úkor věřitelů. Míra uspokojení pohledávek se vrátí na úroveň 90. let, kdy se dlužníci věřitelům vysmívali a stát neměl funkční systém, jak je přimět k úhradě,“ říká Petra Kolářová z České asociace věřitelů. Přitom by v exekucích i insolvencích mohla pomoci jiná opatření – například snížení sazby DPH u nákladů řízení z 21 procent na 15 procent, anebo odpuštění DPH, jak prosazuje Česká asociace věřitelů. Stát by tím ulevil jak dlužníkům, tak věřitelům.
