Dědická smlouva je víc než závěť. Dědicům přináší větší jistotu

Pokud chce zůstavitel předejít sporům mezi dědici o majetek v pozůstalosti, měl by vyřešit majetkové záležitosti dopředu. Může tak učinit v závěti, anebo s dědici uzavřít dědickou smlouvu. Ta dává dědicům větší jistotu – nelze ji totiž, na rozdíl od závěti, jednostranně odvolat nebo změnit.

Podstata a forma smlouvy

Dědická smlouva je platná pouze v případě, že je uzavřena ve formě veřejné listiny – notářského zápisu. U závěti svoji vůli zůstavitel vyjadřuje jednostranně, naproti tomu u dědické smlouvy musí obě smluvní strany dosáhnout dohody. Zůstavitel stanoví dědice a dědic s tím souhlasí. Obsahem dědické smlouvy může být také naopak zřeknutí se dědictví, na něž by měl dědic jinak nárok.  

Čtvrtina pozůstalosti vždy musí zůstat „volná“. To pro případ, že by o ní chtěl zůstavitel pořídit závěť. Nic mu však nebrání v tom, aby i zbývající čtvrtinu odkázal témuž dědici, tentokrát formou závěti.

Neopomenutelné dědice nelze uzavřením dědické smlouvy vyloučit. Musí dostat svůj povinný díl, anebo být vyděděni. I dědické řízení jako takové probíhá standardním způsobem. Notář jako soudní komisař při zahájení dědického řízení nahlédne do neveřejného registru dědických smluv, který vede Notářská komora ČR.

Rozpor dědické smlouvy a závěti

Pokud by zůstavitel vyhotovil pozdější závěť, která by dědické smlouvě odporovala, může se smluvní dědic dovolat její neplatnosti. Existuje sice možnost, aby byla dědická smlouva závětí nahrazena, toto nahrazení by však muselo být odsouhlaseno smluvním dědicem, a to opět ve formě notářského zápisu. Smluvní dědic nemůže svá práva z dědické smlouvy převádět na jinou osobu, ledaže by to bylo v této smlouvě výslovně ujednáno.

Přitom však ani uzavření dědické smlouvy nebrání zůstaviteli, aby během svého života nakládal se svým majetkem podle svého uvážení. Nicméně problematické by bylo takové darování, které je v rozporu s dědickou smlouvou – například pokud předmět, který je dědickou smlouvou přiznán smluvnímu dědici, zůstavitel během svého života daruje někomu jinému. V takovém případě by smluvní dědic mohl namítat neúčinnost tohoto darování. 

Pokud by v dědické smlouvě bylo ujednáno, že se ostatní dědicové zřekli dědického práva, a následně by smluvní dědic z nějakého důvodu nakonec nedědil, zřeknutí se práva ze strany ostatních dědiců pozbývá právních účinků.

Něco za něco

Ve smlouvě je možné sjednat i odkládací nebo rozvazovací podmínku, anebo protiplnění dědice za to, že bude dědicem ve smlouvě povolán. Není tak vyloučeno ani to, že za uzavření dědické smlouvy zaplatí dědic finanční odměnu, a to buď jako jednorázové peněžité plnění, anebo ve formě doživotní renty pro zůstavitele.

Variantou je také závazek smluvního dědice platit náklady související s údržbou nemovitosti, má-li být předmětem dědické smlouvy tato nemovitosti. Pro zůstavitele, který nemá dostatek finančních prostředků na opravu chátrajícího domu ani blízké příbuzné, může být totiž povolání smluvního dědice alternativou k prodeji střechy nad hlavou.