Pokud vaše rodinná situace není zrovna jednoduchá a obáváte se možné situace, kdy byste mohli zdědit především dluhy, můžete se tohoto dědictví zřeknout, a to v plné výši. Nyní už totiž neplatí, že by dědic musel ručit za zděděné dluhy do výše zděděného majetku.
Pokud si nejste jisti, zda dědictví přijmout či nikoliv, můžete požádat notáře o výhradu soupisu majetku, abyste měli jasno, zda se vám vyplatí dědictví přijmout nebo odmítnout.
Dědického práva se můžete zříci již za života toho, po kom budete dědit (zůstavitele). Se zůstavitelem je potřeba uzavřít smlouvu ve formě veřejné listiny, tedy notářského zápisu. Svého dědictví se můžete zříci ve prospěch jiné osoby. Zřeknutí se dědictví bude působit i na vaše potomky – nebudou mít na dědictví nárok. Pokud to tedy ve smlouvě neuvedete jinak.
„Dědic, který je nepominutelným dědicem, se smlouvou se zůstavitelem může zříci také jen práva na povinný díl. Pokud v takovém případě zůstavitel pořídí pro případ smrti například závětí, nebude se nepominutelný dědic moci domáhat svého povinného dílu z pozůstalosti. Nepořídí-li zůstavitel pro případ smrti, nepominutelný dědic, který se zřekl jen práva na povinný díl, dědí jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti,“ uvádí Notářská komora ČR. Odmítnout můžete i závětní dědictví.
Vydědění potomka
Svého potomka můžete samozřejmě z nejrůznějších důvodů vydědit. Zjednodušeně řečeno zařídit, aby po vaší smrti nedostal vůbec nic. Tato situace je ale dědicem napadnutelná.
„Je možné, že člověk sice žije spořádaně, ale rodič ho zkrátka neměl rád (třeba na úkor jiného sourozence, kterému chce dát ze svého majetku vše). Pak lze vydědění napadnout,“ říká prezident Notářské komory ČR, Radim Neubauer, a dodává: „Vydědění lze uplatnit v případě, kdy se jedná o osobu, jež neposkytla pomoc v nouzi, trvale neprojevuje o zůstavitele zájem, byla odsouzena za spáchání trestného činu svědčícího o její zvrhlé povaze nebo když tato osoba trvale vede nezřízený život či je tak zadlužena nebo si počíná tak marnotratně, že existuje obava, že se pro její potomky nezachová povinný díl.“ Pokud tedy jako dědic máte pocit, že jste se určitě takto nechovali a neprovinili, musíte si najít svědky, kteří vám to u soudu potvrdí.
Vydědění ale ne vždy musí znamenat něco špatného. Někdy se používá k ulehčení situace s dědictvím a třeba ke spravedlivému dělení majetku mezi pozůstalými. Svědčí o tom příklad Notářské komory: Zůstavitel má dva syny, přičemž jednomu z nich již za svého života daroval byt a chtěl by, aby druhý byt, který vlastní, po jeho smrti zdědil druhý syn. Zůstavitel tedy uzavře s obdarovaným synem smlouvu o zřeknutí se dědického práva, v jejímž důsledku již tento syn (ani jeho případní potomci) nebude po zůstaviteli dědit, ani si nebude moci činit jiné nároky na majetek z pozůstalosti.
A jak na závěť?
Závětí si můžete více méně pojistit, co se stane s vaším majetkem v případě vaší smrti. Určíte jí, co kterému dědici přesně připadne. Závěť má oporu v zákoně, ale je potřeba dodržet jasná pravidla. Závěť můžete pochopitelně odvolat. Nutno dodat, že závěť má přednost před děděním „ze zákona“. Pokud tedy máte pocit, že se vaše děti se budou o majetek handrkovat, sepište závěť a jasně v ní vymezte, co komu připadne.
„Závěť může být sepsána vlastní rukou, datovaná a vlastnoručně podepsaná. Může být také napsaná na psacím stroji nebo na počítači, vytisknutá a vlastnoručně podepsaná. Není-li závěť sepsaná vlastní rukou, vyžaduje se přítomnost dvou svědků. Takové závěti ale bývají nejčastěji – a mnohdy úspěšně – po smrti zůstavitele napadány. Zůstavitel totiž bývá neúspěšnými potenciálními dědici nařčen z nesvéprávnosti v době sepsání závěti. A po své smrti už se pochopitelně nemůže nijak bránit,“ vysvětluje Radim Neubauer. Pokud chcete mít jistotu, že se budou vaší závětí opravdu řídit, uložte ji u notáře. Předejdete tak situaci, že bude třeba zničena.
Věděli jste, že:
• Notáře si vždy můžete vybrat. Kromě jediného případu – řízení o pozůstalosti. Z důvodu nestrannosti a objektivity soudního rozhodování je notář přiřazen soudem podle předem stanoveného rozvrhu.
• Notář v reakci na pověření soudem kontaktuje vypravitele pohřbu, tedy osobu, o které se předpokládá, že měla k zesnulému nejblíže či velmi blízko. Ta jej také zpravidla informuje o možných dědicích a o majetkových poměrech zesnulého.
• V ČR za posledních deset let odkázali lidé charitě téměř 150 milionů korun.
• I závěti mají svůj speciální den. Mezinárodní den závětí připadá každoročně na 13. září.
