Peníze inflaci neutečou. Jak je ochránit?

Spoření a inflace

Spoření a inflace Zdroj: Raiffeisenbank

Spoření
3
Fotogalerie

Inflace je fakt, se kterým musí žít každý, kdo má nějaké úspory. Finanční experti přitom doporučují mít rezervu pro případ nečekaných výdajů nebo výpadku příjmů. Když je ale „polštář“ větší, než je nutné, měli by střadatelé zvážit investice, které ochrání jejich peníze před znehodnocením, jež s sebou inflace a zdražování zboží a služeb zákonitě přináší.

Vyšší než průměrná inflace

Průměrná míra roční inflace se prozatím výrazně neodchyluje od situace před pandemií koronaviru, v červnu 2021 zůstala na hodnotě 2,8 procent. Ekonomové ale očekávají, že míra inflace nadále poroste. Dlouho odkládaná spotřeba, způsobená například zavřenými obchody, se v některých oblastech projevuje převisem poptávky nad nabídkou, a to spolu s růstem cen komodit, nafty a benzínu a energií pravděpodobně potlačí spotřebitelské ceny nahoru.

Ony tři procenta jsou statistickým průměrem. A pak je tu ještě realita každé domácnosti. Investiční poradce Michal Nedbal proto doporučuje spočítat si svoji osobní míru inflace. Návod je jednoduchý: vzít zboží a služby, které domácnost přes rok nakupuje a jejich ceny porovnat s minulými roky. „Osobně jsem se odpočítal 6 procent. Pokud dojdete k podobnému výsledku a vaše úspory se nezhodnotily alespoň o 6 procent čistého zisku a příjem nevzrostl o 6 procent, jste chudší,“ dodává.

S osobní mírou inflace doporučuje pracovat také Pavel Ryska, analytik J&T Banky: „Pokud vyjdeme ze současné oficiální míry inflace okolo 3 procent, tak to znamená, že střadatel musí za rok na každých 100 tisíc korun úspor vydělat další tři tisíce korun pouze na to, aby uchoval kupní sílu své naspořené jistiny. A to uvažujeme pouze o modelovém spotřebním koši, z něhož statistika o inflaci vychází. Pro nemalou část populace bude osobní míra inflace vyšší, pokud chce dotyčný například kupovat bydlení či pozemek, jejichž ceny rostou podstatně rychleji.“

Pomůžou dluhopisy

Lidé o inflaci vědí, a i proto roste – napříč profesemi i příjmovými kategoriemi – zájem o investice, které by úspory před znehodnocením ochránily. Výběr vhodného nástroje přitom není jednoduchý. Investor by si měl nejdříve uvědomit, jaký je jeho cíl, zda mu jde „jen“ o ochranu, nebo také o zhodnocení. „Pro začátek je rozumné začít s konzervativními investicemi, například s dluhopisy zavedených a zdravě hospodařících společností. Vhodné jsou i investice do fondů. Poté lze portfolio rozšiřovat a přidávat investice s větším očekávaným výnosem i rizikem,“ dodává Pavel Ryska.

Hlavní analytik společnosti Fincentrum & Swiss Life Select a.s. Richard Bechník podotýká, že vše se odvíjí od profilu investora a délky investičního horizontu. „Obecně platí, že inflace, ať už samotná nebo skrze následné zvedání úrokových sazeb, má negativní dopad na některé dluhopisy a vybrané akciové sektory. Je nutné umět se na finančních trzích zorientovat. Jedním z mnoha případů, jak odolat inflaci, je nákup dluhopisu a jeho držení do splatnosti. Další alternativou jsou fondy držící v portfoliu například akcie z energetického sektoru či bankovnictví. Odolné jsou i fondy peněžního trhu, které dokážou zvyšovat výnos spolu s rostoucími sazbami,“ vypočítává.

Zlato se také počítá

Kdo dává přednost fyzickému držení, může sáhnout po drahém kovu, například po stříbru nebo zlatu. „Cenné kovy vždy uspěly při vysoké inflaci,“ konstatuje Michal Nedbal. Varuje ale před unáhlenými investicemi do nemovitostí. „V posledních deseti letech vypadaly nemovitosti jako dobrá ochrana, rostly rychleji než inflace. To ale měly na svědomí hlavně nízké úrokové sazby, tedy velká poptávka po hypotékách a nemovitostech. Při vyšší inflaci to ale fungovat nebude, protože budou s největší pravděpodobností i vyšší úrokové sazby kvůli brždění inflace,“ dodává.

Také podle Pavla Rysky uspějí při vyšší inflaci, která překračuje 5 procent, drahé kovy. Současně při takové situaci doporučuje i vybrané akcie firem, jejichž tržby a zisky kopírují rostoucí cenovou hladinu. „Naopak vyšší inflaci nepokryje úrok na běžných či termínových účtech a obvykle ani výnos státních dluhopisů,“ uzavírá.