Podle výroční zprávy Úřadu pro ochranu osobních údajů se 13 procent z celkového počtu 2340 stížností v loňském roce týkalo monitorování fyzických osob prostřednictvím kamerových systémů. I na kamery bez záznamu se vztahují určitá pravidla. Atrapy kamer sice nepodléhají GDPR, jejich umístěním na pracovišti však nelze vyvolávat nátlak na zaměstnance.
Povinnosti provozovatele kamerových systémů
Aby bylo možno na pracoviště umístit kameru, musí jít o monitorování zákonné. Zaměstnavatel se tak musí opírat o jeden z právních titulů podle GDPR. Tímto titulem může být ochrana oprávněných zájmů správce (tedy především ochrana majetku), ale také ochrana zdraví osob.
„Monitoring pracoviště je nejčastěji odůvodňován oprávněným zájmem správce (zaměstnavatele) dle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Důležité je v tomto případě posoudit, zda je pro naplnění sledovaného cíle opravdu nutný monitoring osob. Pokud ano, je důležité vyvážit zájem zaměstnavatele na monitorování oblasti a zájem dalších osob na ochraně soukromí,“ připomíná advokát David Borovec z advokátní kanceláře Borovec Legal.
Jak upozorňuje Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, souhlasem provozování kamer na pracovišti přikrýt nelze. „Institut souhlasu by neměl být uplatněn při nerovnováze vyjednávacích pozic, tj. zejména ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec,“ píše sbor ve shrnutí Pokynů č. 3/2019 ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videotechniky.
Kamerové systémy může jejich provozovatel využívat tehdy, pokud nelze účel splnit jinými – z pohledu ochrany soukromí osob méně invazivními – prostředky (například oplocením či uzamčením věcí). Je-li naplněn závažný důvod spočívající v povaze činnosti zaměstnavatele, lze instalaci kamer odůvodnit. V takovém případě musí zaměstnavatel vypracovat ke kamerovým systémům příslušnou dokumentaci v souladu s GDPR.
Falešná kamera neporušuje GDPR. Může ale vyvíjet nátlak na zaměstnance
Náš Úřad pro ochranu osobních údajů se v minulosti přikláněl k výkladu, podle něhož se u kamerových systémů bez pořizovaného záznamu nejedná o zpracování osobních údajů. Pokyny Evropského úřadu pro ochranu osobních údajů ale nepovažují pořizování záznamu za rozhodující – i kamerové systémy bez ukládání záznamů totiž zasahují do práv osob.
„Nařízení GDPR se nevztahuje na falešné kamery (tj. jakékoli kamery, které nefungují jako kamery, a proto nezpracovávají žádné osobní údaje),“ dodává Evropský sbor v Pokynech.
Úřad pro ochranu osobních údajů v nedávné době šetřil podnět ve věci instalace kamerového systému ke kontrole pracovníků. Při místním šetření úřad zjistil, že se jedná o pouhé atrapy kamer. Nejednalo se tedy o porušení GDPR.
Dohled ve věci monitorování zaměstnanců na pracovišti ale náleží také Inspektorátu práce, jelikož se může jednat o porušení o zákoníku práce. Podle inspektorátu se zaměstnavatel dopustil přestupku tím, že porušil svou povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky.
„Atrapou kamerového systému není možné sbírat osobní údaje zaměstnanců, a proto nejde o porušení GDPR. Ovšem z pohledu zákoníku práce už to může být hodnoceno jako vytváření nepřiměřeného tlaku ze strany zaměstnavatele na zaměstnance,“ vysvětluje předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Jiří Kaucký. „Jinými slovy, pokud zaměstnavatel nainstalujete atrapy kamer, neznamená to, že za to nemůže být postižen. Orgánem příslušným k projednání porušení zákona v takovém případě nebude Úřad pro ochranu osobních údajů, ale příslušný Inspektorát práce,“ uzavírá Kaucký.
