Statutární orgán obchodní korporace má zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud tuto povinnost poruší takovým způsobem, že přispěje k insolvenci své společnosti, může být postižen majetkovými sankcemi. Co v této oblasti změnila tzv. velká novela zákona o obchodních korporacích?
Podle advokáta Ladislava Drhy došlo zejména ke sjednocení procesní úpravy dvou postihů – vydání prospěchu ze smlouvy o výkonu funkce až dva roky zpětně a ručení za plnění dluhů společnosti v úpadku. Doposud totiž o vydání prospěchu z výkonu funkce a sankčním ručení rozhodovaly odlišné soudy. „Dle nové úpravy budou obě sankce řešeny v rámci insolvenčního řízení jako incidenční spory, což celý proces zjednoduší,“ uvádí Drha.
Zpřísnění lhůty k vydání prospěchu ze smlouvy o výkonu funkce
Aby mohla být členovi statutárního orgánu uložena sankce vydání prospěchu ze smlouvy o výkonu funkce (typicky odměny za výkon funkce, ale i dalších plnění) musí být naplněna řada podmínek.
Prvou z nich je rozhodnutí o úpadku obchodní korporace a způsobu jeho řešení. „To ale samo o sobě stačit nebude. Bude vyžadováno, aby člen statutárního orgánu skutečně porušil své povinnosti, tj. péči řádného hospodáře. Soud bude zkoumat přiměřenost hrozící sankce, a to například s ohledem na dosavadní výkon funkce člena statutárního orgánu,“ vysvětluje advokát Ondřej Křížek z advokátní kanceláře Rowan Legal.
Novinkou je změna počítání lhůty pro vydání prospěchu. Doposud se lhůta počítala od právní moci rozhodnutí o úpadku. V případě průtahů v řízení mohlo fakticky dojít ke zkrácení doby, za kterou člen statutárního orgánu musel tento prospěch vydat. A tak v případě, kdy docházelo k průtahům v řízení, mohla být zkrácena i doba, za kterou je statutár povinen vydat prospěch. Napříště se bude lhůta počítat od zahájení insolvenčního řízení, tedy od okamžiku podání insolvenčního návrhu.
Snazší postup proti členovi statutárního orgánu
Členům statutárního orgánu hrozí i uložení povinnosti dorovnat rozdíl mezi majetkem a dluhy společnosti v konkurzu, tedy provést určitý doplatek do majetkové podstaty. I o této žalobě na doplnění majetkové podstaty bude rozhodovat insolvenční soud. Podle předchozí úpravy statutár za dluhy „ručil“.
„Podle dosavadní právní úpravy bylo nutno otázku zákonného ručení člena orgánu za dluhy korporace řešit v rámci klasického soudního řízení,“ uvádí Ondřej Křížek. „Následkem toho mohlo samotné řízení o konkurzu skončit dříve než řízení o žalobě na plnění proti ručiteli. Tím docházelo k zániku dluhu samotného, včetně ručení člena statutárního orgánu,“ dodává advokát.
Doposud bylo nutné, aby žalobu na statutára jako ručitele podávali věřitelé. Věřitelé menších dluhů nebo ti, kteří se obávali, že statutár dluh neuhradí, žaloby vůbec nepodávali. Ponovu bude žalobu na doplnění majetkové podstaty podávat insolvenční správce po rozhodnutí věřitelského výboru. „Půjde o incidenční spor, takže insolvenční řízení neskončí, dokud nebude vyřešen. Insolvenční správci naproti věřitelům velmi pravděpodobně využijí možnost podání žaloby, takže se eliminuje pasivita některých věřitelů,“ míní advokát Drha.
Důsledkem zavedení tohoto institutu může být zlepšení dobytnosti pohledávek věřitelů obchodní korporace. Vyvolává však i řadu otázek. Podle Ladislava Drhy tak není doposud jasné, jak se bude dorovnávaný rozdíl počítat, protože není zřejmé, kdy a jakým způsobem se má určit hodnota majetku. „Například co když jsou pohledávky v majetku úpadce nevymahatelné? Bude se majetek počítat tržní nebo účetní hodnotou? Je pravděpodobné, že právě určení hodnoty majetku bude podstatou sporu se statutárním orgánem, který má majetkovou podstatu dorovnat,“ upozorňuje Ladislav Drha.
I pro členy statutárních orgánů lze v nové úpravě najít jistá pozitiva. „Zákonné ručení se doposud vztahovalo na veškeré dluhy korporace v úpadku. Zvláštní povinnost při úpadku je nyní koncipována ‚jen‘ jako dorovnání rozdíly mezi aktivy a pasivy úpadce,“ uzavírá Ondřej Křížek s tím, že zároveň musí být prokázáno, v čem došlo k porušení povinnosti statutára při výkonu funkce. Statutár tak bude moci prokázat, že povinnost péče řádného hospodáře neporušil.
