Pokud vám ještě zbyla loňská dovolená a zaměstnavatel do 30. června neurčil její čerpání, získáváte právo určit si nástup dovolené také sami.
Dobu čerpání dovolené podle zákoníku práce určuje vždy zaměstnavatel podle písemného rozvrhu čerpání dovolené. Povinností zaměstnavatele je zajistit, aby mohla být dovolená dočerpána do konce kalendářního roku, v němž na ni vzniklo právo. Při určení rozvrhu čerpání dovolené se přihlíží jednak k provozním důvodům na straně zaměstnavatele, jednak k oprávněným zájmům zaměstnance. Oprávněné zájmy zaměstnance hrají roli tam, kde si zaměstnanec dovolenou „bere“ na základě své žádosti. Této žádosti ale zaměstnavatel není povinen vyhovět, stále platí, že čerpání dovolené určuje právě on.
Od 1. ledna 2021 došlo ke změně a nárok na dovolenou konkrétního zaměstnance se již nepočítá ve dnech, ale v hodinách podle délky stanovené týdenní pracovní doby. Pokud zaměstnanci zbyla ještě loňská dovolená, ta se řídí předchozí právní úpravou. Nárok na loňskou dovolenou se tedy stále ještě eviduje a čerpá ve dnech, zatímco dovolenou letošního roku zaměstnanec čerpá v hodinách.
„Do konce roku 2020 byla dovolená poskytována ve dnech, nově je tomu v hodinách. V hodinách mohou zaměstnanci rovněž svou dovolenou i čerpat, avšak s omezením na nejméně půlden dovolené. Navíc je to možné pouze se souhlasem zaměstnance nebo na jeho žádost. To neplatí, pokud čerpá zbývající část dovolené, která je kratší než polovina směny,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
Převod dovolené do dalšího kalendářního roku
Pokud čerpání dovolené znemožní naléhavé provozní důvody na straně zaměstnavatele nebo překážky v práci na straně zaměstnance, typicky tedy například dočasná pracovní neschopnost, je možné převést část dovolené do následujícího kalendářního roku.
Od letošního roku platí pravidlo, podle kterého dovolenou navíc – tu, která přesahuje u podnikatelů základní výměru 4 týdny dovolené a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů – lze převést i na žádost zaměstnance. Požádá-li tedy zaměstnanec písemně, že chce část dovolené převést do následujícího roku, zaměstnavatel mu v tomto ohledu vyhoví.
Dovolená nemůže propadnout
Nárok na dovolenou, pokud si ji zaměstnanec nestihnul vyčerpat, nemůže nikdy propadnout nebo jinak zaniknout. Při ukončení pracovního poměru, není-li již možné dovolenou dočerpat, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci za nevyčerpanou dovolenou proplatit náhradu mzdy nebo platu. To je také jediná situace, kdy se dovolená namísto čerpání proplácí.
Přechod oprávnění určit si dovolenou na zaměstnance
Není-li možné dovolenou vyčerpat v roce, ve kterém vznikl nárok, musí zaměstnavatel zajistit dočerpání do konce následujícího kalendářního roku.
„Neurčí-li zaměstnavatel termín přebývající dovolené do 30. června následujícího roku, máte právo si dny čerpání dovolené určit sami. Zaměstnavatel pak nesmí vámi zvolený termín změnit, což ovšem nebrání tomu, aby vás z dovolené odvolal,“ připomíná Eduarda Hekšová. Hraniční datum 30. června platí pro rozhodnutí o datu čerpání dovolené, k samotnému čerpání ale může dojít i později.
Právo zaměstnavatele dovolenou určit tím ale nezaniká, od 1. července toto právo mají oba – jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. A pro oba také platí stejná pravidla – druhé straně musí oznámit čerpání alespoň čtrnáct dnů předem. „Pokud zaměstnanec souhlasí, je samozřejmě možné se dohodnout jinak – třeba nastoupitdovolenou hned následující pracovní den,“ uzavírá Veronika Odrobinová z poradenské skupiny Grant Thornton.
