Deset zemí, kde si lidé užívají důchod nejdéle. Překvapila země půlměsíce
V některých zemích si lidé užívají důchodu i přes 30 let. Klíčová je kombinace nízkého věku odchodu do penze a vysoké délky dožití. Tento žebříček se při porovnávání zemí zaměřuje na ženy, využívá data OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a porovnává kombinaci věku odchodu do důchodu a očekávané délky života. V žebříčku dominují očekávaní favorité, překvapivě se však do čela dostala i jedna země, od které by to málokdo čekal.
10. Francouzky tráví v důchodu přes 21 let. Dřívější penze a delší život zvyšují tlak na systém
Francie se mezi zeměmi OECD umístila na desáté příčce podle délky života stráveného v důchodu u žen. Francouzské ženy odcházejí do důchodu v průměru ve věku 64,8 roku a dožívají se přibližně 86 let, což jim přináší přes 21 let v důchodovém věku.
Tato doba se odvíjí hlavně nadprůměrné délky dožití. Francie se dlouhodobě řadí mezi země s nejvyšší délkou života v Evropě, a zároveň udržuje hranici pro odchod do důchodu stále pod 65 lety, což je dříve než v řadě jiných zemí v Evropě.
Francouzský důchodový systém je rozsáhlý, složitý a silně dotovaný státem. Vychází z principu průběžného financování, tedy současná generace pracovníků financuje důchody současných důchodců stejně jako v Česku.
Dlouhodobě ale systém čelí tlaku na reformu kvůli stárnutí populace a deficitu důchodového účtu. V roce 2023 byla schválena sporná reforma, která postupně zvyšuje věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let.
9. Nízký důchodový věk a dlouhá penze. Řecký systém zůstává zranitelný i po reformách
Řecko se umístilo podle délky života stráveného v důchodu na devátém místě. Řecké ženy odcházejí do důchodu ve věku 62 let a průměrně se dožívají 83,3 roku, což znamená přibližně 21,3 roku v důchodu. Tento výsledek ovlivňuje zejména nízký věk odchodu do důchodu, který patří k nejnižším v Evropské unii.
Řecký důchodový systém byl dlouhou dobu štědrý, avšak strukturálně neudržitelný, což se výrazně projevilo během dluhové krize po roce 2009. Před krizí byl důchodový věk nižší a důchody často tvořily značnou část průměrné mzdy.
Tamní vláda ale systém musela zásadně reformovat. Došlo ke zvýšení věku odchodu do důchodu, zpřísnění pravidel pro jeho dosažení, sloučení fondů a snížení důchodových náhrad. V současnosti zůstává věková hranice pro ženy na 62 letech, ale navázaná je na podmínku minimální doby pojištění a bude se v budoucnu dále upravovat podle vývoje demografie.
Přestože reforma zlepšila udržitelnost systému, Řecko stále čelí vysokému podílu důchodců na populaci a omezeným možnostem dodatečného spoření, což z něj činí zranitelný systém v případě dalších ekonomických otřesů.
8. Více než dvě dekády bez práce. Španělský důchodový systém čekají další reformy
Přes 21 let v důchodu, konkrétně 21,5 roku, stráví ženy ve Španělsku. Do penze odcházejí v 65 letech a očekávaná délka jejich života dosahuje 86,5 roku. Díky tomu se Španělsko řadí na osmou příčku mezi zeměmi OECD. Tento výsledek je především důsledkem mimořádně vysoké délky dožití, která je jednou z nejvyšších nejen v Evropě, ale i celosvětově.
Španělský důchodový systém funguje jako v jiných státech na průběžném principu a je financován převážně prostřednictvím odvodů z mezd. Dlouho byl považován za štědrý, s vysokým podílem důchodu k poslední mzdě. Vzhledem ke stárnutí populace a prodlužující se délce života ale systém čelí značným tlakovým změnám. Reforma z roku 2013 zavedla automatickou indexaci důchodů a mechanismus zohledňující délku života při výpočtu nových důchodů, a v roce 2021 byly schváleny další úpravy včetně zvyšování odvodů.
Přestože Španělsko zůstává jednou z evropských zemí s nejdelšími důchody, dlouhodobá udržitelnost systému bude vyžadovat další úpravy, zejména v souvislosti s demografickými trendy a nízkou porodností.
7. Dlouhověkost bez tlaku. Švýcarsko má jeden z nejstabilnějších důchodových modelů v Evropě
Ve Švýcarsku ženy odcházejí do důchodu v průměru ve věku 64 let a jejich očekávaná délka života činí 85,9 roku. To znamená, že švýcarské ženy stráví v důchodu přibližně 21,9 roku. Stejně jako ve Španělsko ovlivňuje postavení Švýcarska dlouhá doba dožití, která v tomto případě pramení z vysoké životní úrovně v zemi.
Důchodový systém ve Švýcarsku je vícesložkový a velmi specifický. Základ tvoří třípilířový model: povinné státní pojištění, povinné zaměstnanecké penzijní fondy a dobrovolné individuální spoření. Tento systém je navržen tak, aby zajistil důchodce i při delší době dožití. Výše důchodů se liší podle toho, kolik si člověk v produktivním věku naspořil, a systém obsahuje solidní motivační prvky pro delší ekonomickou aktivitu.
Navzdory tamnímu vysokému věku dožití je švýcarský důchodový systém považován za relativně stabilní a finančně udržitelný, byť se ani zemi helvétského kříže nevyhnula debata o postupném zvyšování důchodového věku, a to především u žen, které by mohly v budoucnu do důchodu odcházet stejně jako muži v 65 letech.
6. Italské ženy si užívají dlouhou penzi. Systém je ale přetížený a politicky křehký
Italské ženy odcházejí do důchodu v průměru v 64 letech a jejich očekávaná délka života činí 86 let. V důchodu tak stráví přibližně 22 let, což znamená šesté místo mezi zeměmi OECD. Itálie dosahuje tohoto výsledku především díky vysoké délce dožití, která je podpořená středomořským životním stylem, rodinným zázemím a dobrým přístupem ke zdravotní péči.
Italský důchodový systém je historicky velmi štědrý, ale také dlouhodobě nevyvážený a finančně náročný. Funguje na průběžném principu a byl léta ovlivněn častými politickými zásahy a předčasnými odchody do důchodu, zejména ve veřejném sektoru. V reakci na finanční tlaky přijala Itálie v posledních desetiletích několik reforem, která zavedly flexibilní odchod do důchodu navázaný na výši naspořeného důchodu a průměrnou délku života.
Navzdory těmto krokům zůstává italský důchodový systém pod silným tlakem demografických změn. Nízká porodnost a vysoký veřejný dluh zvyšují otázky nad jeho dlouhodobou udržitelností. Do budoucna bude i zde nezbytné systém reformovat, především směrem k větší motivaci k delší pracovní aktivitě a posílení soukromého spoření.
5. Nízký věk odchodu a stárnutí populace. Slovinsko řeší, jak udržet důchody stabilní
Slovinské ženy obsadily v žebříčku páté místo s více než 22 lety strávenými v důchodu. V průměru odcházejí do penze ve věku 62 let a očekávaná délka jejich života je 84,6 roku. Tento výsledek je dán především nízkým věkem odchodu do důchodu, který je nižší než průměr EU.
Důchodový systém Slovinska je průběžný a státem řízený, přičemž důchodové pojištění je povinné pro všechny zaměstnance. Systém funguje na principu solidarity mezi generacemi, ale v posledních letech čelí rostoucímu tlaku kvůli stárnutí populace a nízké míře porodnosti. Reforma z roku 2013 zavedla nová pravidla pro výpočet důchodů, věkovou hranici a minimální dobu pojištění, čímž se země snažila zpomalit růst výdajů a zvýšit udržitelnost systému.
Přestože je systém zatím stabilní, vláda plánuje další reformní kroky, které by měly motivovat občany k delší pracovní aktivitě a podpořit rozvoj doplňkového penzijního spoření, které zatím hraje spíše okrajovou roli.
4. Maltské ženy tráví v důchodu téměř 23 let
Na čtvrtém místě tohoto žebříčku se umístila Malta, kde ženy odcházejí do důchodu v průměru ve věku 63 let a dožívají se přibližně 85,7 roku. V důchodu tak stráví kolem 22,7 roku. Tento výsledek vychází z vysoké délky dožití. Věk odchodu do důchodu je pod průměrem některých jiných západoevropských zemí, což v kombinaci s dlouhověkostí výrazně prodlužuje důchodové období.
Maltský důchodový systém je založený na principu povinného sociálního pojištění. Funguje na průběžném principu a důchody jsou navázány na počet odpracovaných let a výši příspěvků. Výše základního důchodu je relativně nízká, což částečně motivuje k soukromému spoření. Od roku 2014 Malta zavedla i třetí pilíř – dobrovolné penzijní fondy, jejichž význam postupně roste.
Navzdory vysoké délce života v důchodu je maltský systém zatím považován za udržitelný, zejména díky postupnému zvyšování důchodového věku. Ten se má do roku 2027 posunout na 65 let pro všechny. I přesto zůstává otázkou, jak si systém poradí s očekávaným stárnutím populace v příštích desetiletích.
3. Štědrý důchod za vysoké daně. Lucemburský model zatím funguje, ale tlak roste
Lucemburské ženy odcházejí do důchodu v průměru ve věku 62 let, zatímco jejich očekávaná délka života dosahuje 84,8 roku. V důchodu tedy stráví přibližně 22,8 let, což Lucembursko řadí na třetí místo. Tento výsledek je dán především nízkým věkem odchodu do důchodu, který patří k nejnižším mezi ekonomicky vyspělými státy. Vysoká je i délka dožití, a to hlavně díky vysoké životní úrovni.
Důchodový systém v Lucembursku je velmi štědrý. Funguje na průběžném principu, přičemž stát garantuje důchody nejen na základě odvodů, ale i prostřednictvím silného přerozdělování, tedy že aktivně doplácí lidem s nízkými příjmy. Důchod je tvořen základní složkou, procentem z výdělků a zvýhodněním za délku pojištění. Díky vysokým mzdám a nízké nezaměstnanosti je systém v současnosti relativně stabilní, přestože poměr důchodců k pracujícím postupně roste.
V posledních letech se v zemi diskutuje o dlouhodobé udržitelnosti systému, zejména kvůli stárnutí populace a vysokému počtu příjemců z ciziny, kteří pracovali v Lucembursku, ale žijí v jiných státech. Zatím však zůstává lucemburský důchodový model jedním z nejvelkorysejších v Evropě.
2. Rekordně brzký důchod. Rakušanky odcházejí v 60 letech
Rakouské ženy stráví v důchodu 24,6 roku, což je řadí na druhé místo. Pomyslnou stříbrnou pozici si vysloužily zejména díky nízkému věku odchodu do penze, který je stále (pro ženy) 60 let, což je mezi evropskými táty jednoznačně nejmíň. Očekávaná délka jejich života pak činí 84,6 roku.
Rakouský důchodový systém je průběžný a štědrý, s relativně vysokými důchody. Poměr důchodu k předchozímu příjmu patří k nejvyšším v Evropské unii. Výše důchodu se odvíjí od celoživotních výdělků a počtu odpracovaných let, přičemž stát zajišťuje i minimální důchod pro osoby s nízkými příjmy. Kromě toho existují také soukromé a zaměstnanecké penzijní programy, ale hlavní tíhu systému stále nese stát.
Dlouhodobě však Rakousko čelí kritice ohledně udržitelnosti systému, především kvůli demografickému vývoji a vysokému podílu výdajů na důchody, na které vynakládá až 14 procent HDP. Vláda proto plánuje sjednocení důchodového věku žen a mužů, ke kterému má dojít postupně mezi lety 2024 a 2033, a snaží se motivovat k delší pracovní aktivitě prostřednictvím bonusů za pozdější odchod.
1. Turecký paradox: nejdelší důchod na světě, ale systém na hraně kolapsu
První místo s jednoznačným odstupem připadá Turecku. Tamní ženy totiž odcházejí do důchodu v průměru už ve 49 letech, a přitom se dožívají zhruba 81,5 roku. V důchodu tedy stráví přibližně 32,5 let. To je zdaleka nejvyšší hodnota mezi sledovanými zeměmi. Tento mimořádně nízký věk odchodu do důchodu v Turecku je pozůstatkem velkorysé důchodové legislativy z 80. a 90. let. V té době byly stanoveny podmínky umožňující odchod do důchodu po určitém počtu let pojištění, bez ohledu na skutečný věk. U žen to bývalo už po 20–25 odpracovaných letech. Tento model byl dlouho udržitelný díky mladé populaci, ale v posledních dekádách se stal problémem.
Turecký důchodový systém je průběžně financovaný a silně závislý na státním rozpočtu. Zahrnuje systém sociálního pojištění, které tvoří odvody zaměstnavatelů i zaměstnanců, a zároveň existují různé režimy pro státní zaměstnance, vojáky a samostatně výdělečně činné osoby. Kvůli demografickému stárnutí a nárůstu počtu důchodců čelí systém vážným problémům s udržitelností.
V reakci na to Turecko zavedlo reformy, které stanovují postupné zvyšování důchodového věku – u žen i mužů až na obvyklých 65 let. Tento proces je však pomalý a zatím se vztahuje jen na nově nastupující pojištěnce, takže většina stávajících důchodců stále využívá výhod dřívějších pravidel. Reformy jsou často politicky citlivé a v praxi naráží na odpor veřejnosti, protože penze představují klíčový sociální nástroj pro nižší a střední vrstvy obyvatel.
