Pracovní smlouvu na dobu určitou lze podle zákoníku práce uzavřít maximálně třikrát za sebou. Platí toto omezení vždy?
Podle zákona v případě, kdy není sjednaná délka trvání pracovního poměru, platí, že byl sjednán na dobu neurčitou. Při výslovném sjednání doby určité nesmí délka trvání přesáhnout tři roky. Následně je možné maximálně vždy na další tři roky pracovní poměr zopakovat, a to nejvýše dvakrát. Za opakování se považuje i prodloužení pracovní smlouvy.
Celkem je tedy možné zaměstnávat pracovníka na dobu určitou až na devět let. Nic nebrání tomu, aby sjednané doby byly i kratší, omezení pro maximální počet opakování však stále platí.
Dojde-li mezi stranami k zopakování nebo prodloužení pracovního poměru nad rámec tohoto omezení a oznámí-li zaměstnanec písemně před koncem sjednané doby, že trvá na dalším zaměstnávání, platí, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Výjimky z pravidel
Výjimky z omezení zakotvuje zákoník práce v ustanovení § 39. Pravidla se nevztahují na situace, kdy zvláštní právní předpis umožňuje trvání pracovního poměru pouze na určitou dobu.
Zároveň z vážných provozních důvodů nebo důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce kdy nelze nelze požadovat, aby zaměstnanec pracoval jen na dobu neurčitou, může zaměstnavatel uzavřít zvláštní dohodu s odborovou organizací o opakovaném zaměstnávání v pracovním poměru na dobu určitou.
„Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace,“ stojí v zákoníku práce. Typicky se jedná o sezónní práce, u nichž nemá smysl zaměstnávat pracovníky po celý kalendářní rok.
Jak dovodil Nejvyšší soud ČR, okolnosti spočívající ve zvláštní povaze práce mohou vyplývat i ze způsobu financování zaměstnavatele. V daném případě šlo o výzkumný ústav, u něhož docházelo k opakování pracovních poměrů na dobu určitou v závislosti na přidělování dotací a grantů.
„Možnost financování určité činnosti, ať již průběžně nebo jen v určitém časovém úseku, je z tohoto hlediska nepominutelná, neboť převážně na ní závisí, zda zaměstnavatel uzavře pracovní poměr, zda jej uzavře třeba jen na dobu určitou, nebo k uzavření pracovního poměru vzhledem k ekonomickým podmínkám vůbec nepřistoupí,“ stojí v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1611/2012 ze dne 26. srpna 2013.
Zaměstnávání cizinců
Specifika vyplývají též ze zaměstnávání cizinců. Podle zákona o zaměstnanosti lze cizince v České republice zaměstnat jen tehdy, má-li vydáno příslušné povolení k pobytu a k zaměstnání. Tato povolení jsou přitom vydávána na časově omezenou dobu.
„Zákoník práce sice omezuje řetězení pracovních poměrů na dobu určitou, zároveň připouští i jisté výjimky. Tak je tomu právě v případě cizinců, kteří jsou držiteli pracovního povolení. Povolení je vydáváno nejdéle na dva roky, a na základě žádosti je možné jej opakovaně prodloužit,“ vysvětluje advokátka Klára Rücklová z advokátní kanceláře FAIRSQUARE.
