Na Masarykově univerzitě v Brně je Laboratoř experimentální ekonomie. Odborníci zde zkoumají běžné věci, například nakolik jsme schopni napsat nepravdivé údaje do daňových přiznání nebo zjišťují, jak moc jsou lidé náchylní ke korupci.
Ti, co vyplňují daňová přiznání, tedy v problematice daní se musí aspoň trochu vyznat, tu situaci znají. Přiznat, nebo trochu ubrat, nebo úplně zatajit, abych měl nižší daně? Pokud bychom byli stoprocentně poctiví, vůbec bychom podobné otázky neřešili, vše vyplnili pravdivě a daň prostě odvedli. Ale kdo to tak dělá a proč bych já měl dávat víc, než druhý, který se z daní taky snaží „vybruslit“ co nejvýhodněji? A jak víme ze současné vládní krize, netýká se to zdaleka jen drobných živnostníků a malých firmiček.
Vztyčený prst zafungoval
Na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně si experimentální ekonomové pod vedením docenta Jiřího Špalka utvořili laboratoř, ve které se rozhodli zkoumat, jakým způsobem řešíme různé situace spojené s ekonomikou.
A tou je právě například placení daní. Trochu to připomíná hru Monopoly, jenže zde jsme daleko blíž realitě. Pokusu se zúčastnili dobrovolníci z řad studentů, kteří si vydělali nějaké fiktivní peníze. Ty pak měli zdanit. Během experimentu byly účastníkům přehrávány různé informace. Zprávy byly všeobecné, nebo zaměřené třeba na špatný stav státní ekonomiky, občas také varování před finančními kontrolami.
Organizátoři zjistili, že ti, kteří zaznamenali zprávy o možných kontrolách, pak v daňových přiznáních nelhali. Uvědomili si možnost návštěvy pracovníků finančního úřadu. Vztyčený prst, tedy možnost eventuální represe zafungovala stoprocentně. Dalším zjištěním bylo, že výše penále neměla při přiznání velký vliv, spíše si tuto variantu nepřipouštěli.
Problematika korupce se stala také cílem brněnských ekonomických experimentátorů. Asi nejčastěji se může do korupční situace dostat úředník, který povoluje, zajišťuje či nějak ovlivňuje nějakou službu, činnost, na které má občan zájem.
Role úředníků a uplácejících se opět chopili studenti, kteří si tak dobrovolně vyzkoušeli, jaké to je, dostat se do korupční situace, tedy rozhodovat se úplatek přijmout, anebo nabídnout. Zjistilo se, že v tendenci nelegální peníze dát, či přijmout, má největší roli názor dotyčného na korupci.
Pokud si účastníci mysleli, že s úplatkem půjde vše rychleji, úředník je na to jistě zvyklý a hlavně, že je podobné chování normální, pak upláceli. Druhá strana měla zažito, že se to nemá, ale je to normální, tolerovaná věc, kterou dělá každý. A to i přes hrozbu sankcí. Studenti, kteří neměli podobnou představu, tak neupláceli, ani nebrali.
Zajímavý postřeh byl, že například ženy nepreferovaly tak velké tresty za korupci, na rozdíl od mužů. Na druhé straně si ale ženy myslí, že korupce je u nás hodně rozšířená. Výsledky experimentů ještě nejsou dokončeny, ale již dnes se odborníci přiklánějí k tomu, že tzv. rotace úředníků by jí mohla alespoň snížit. Rotací je míněno, že by se úředníci po jistém časovém období na svých místech měnili, aby se nevěnovali stále stejným úkolům.
Pokus – mnohdy jediná možnost
Podobné ekonomické pokusy odborníkům dovolují sledovat skutečné chování lidí v určité citlivé či kritické situaci on-line. Podobné výsledky se nikdy nemohou dozvědět z dotazníků nebo statistik. A v oblasti daňových úniků je to asi jediný způsob, jak odhalit, proč se lidé chovají právě určitým způsobem, protože například v dotaznících mohou být velmi zkreslené údaje.
Experti z Ekonomicko správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně pracují na podobných experimentech bezmála deset let. Nejprve pedagogové chtěli tímto způsobem ozvláštnit výuku. Pak ale zjistili, že když se experiment přenese do kontrolovaného prostředí, budou mít možnost se o chování respondentů více dozvědět.
