Pokud zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu, odpovídá za ni. U škody způsobené neúmyslně je povinnost k náhradě škody zákonem limitována na čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku. Může zaměstnavatel náhradu škody strhnout zaměstnanci z výplaty?
Rozsah náhrady škody ze strany zaměstnance
Pouze v případě, kdy zaměstnanec škodu způsobil neúmyslně, je výše náhrady limitována čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku. Pokud však škodu způsobil úmyslně, v opilosti, anebo po zneužití jiných návykových látek, odpovídá zaměstnanec v plné výši.
U úmyslně způsobené škody může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku. Zvláštní pravidla platí i pro případ uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o hmotné odpovědnosti. Při schodku na svěřených hodnotách nebo v důsledku ztráty svěřených věcí má pak zaměstnanec opět povinnost nahradit škodu v plné výši.
Je v pracovněprávních vztazích přípustné započtení?
Až do roku 2007, kdy vstoupil v účinnost stávající zákoník práce, nebylo započtení v pracovněprávních vztazích možné. Podle aktuální právní úpravy lze podpůrně využít občanského zákoníku, vždy ale s přihlédnutím k základním zásadám pracovněprávních vztahů.
Započtení po vzájemné dohodě je v podstatě možné vždy. U jednostranného započtení na mzdu, plat nebo odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr musí být ze strany zaměstnavatel splněny následující podmínky:
- dluh zaměstnance se již stal splatným;
- zaměstnavatel může svůj dluh vůči zaměstnanci z titulu mzdy, platu nebo odměny z dohody splnit (zpravidla po ukončení měsíce, v němž byla vykonána práce);
- zaměstnanci z čistého výdělku vždy zůstane tzv. nezabavitelná částka (k jejímu výpočtu dospějeme obdobně jako při výpočtu srážek ze mzdy pro výkon soudního rozhodnutí) a jedna třetina zbytku čistého výdělku.
Jsou-li podmínky naplněny, může zaměstnavatel provést i jednostranné započtení pohledávky vůči zaměstnanci. Neplatí to však absolutně – u náhrady škody je totiž výjimka.
Zvláštní úprava u náhrady škody
V rozsudku 21 Cdo 238/2019 Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání zaměstnavatele, s nímž zaměstnanec ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením poté, co mu zaměstnavatel strhl ze mzdy náhradu škody. Ukončuje-li okamžitým zrušením pracovní poměr zaměstnanec, musí mu zaměstnavatel zaplatit také náhradu průměrného výdělku za dva měsíce, po které by jinak běžela výpovědní doba.
Nejvyšší soud potvrdil, že je možné provést i jednostranné započtení. „V ustálené praxi dovolacího soudu nejsou pochybnosti o tom, že závazek (dluh) zaměstnance nebo zaměstnavatele může v pracovněprávních vztazích zaniknout (podle úpravy účinné ode dne 1.1.2007) rovněž započtením. To platí i v případě, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu“ píše se v rozsudku.
Pokud jde ovšem o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škodu, jednostranné započtení možné není. Srážky k náhradě škody totiž zákoník práce podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (§ 147 odst. 3 věta druhá zákoníku práce). Bez dohody nesmí zaměstnavatel srážku provést.
„Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem, tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity,“ uzavírá Nejvyšší soud.