Veřejný ochránce práv se zastal několika osob vyřazených z evidence uchazečů o zaměstnání. V postupu úřadů práce shledal pochybení, když úředníci dostatečně neprověřili okolnosti vyřazení uchazečů z evidence. Ministerstvo práce a sociálních věcí odmítlo plnit doporučená opatření, ombudsman se tak obrátil na vládu.
Přísný postup úřadů práce při vyřazování z evidence
Veřejný ochránce prověřoval postupy úřadů při vyřazení pěti stěžovatelů. Ze zjištění ombudsmana vyplynulo, že úřady pochybily. Společným jmenovatelem dvou případů bylo to, že úřady při vyřazování z evidence uchazečů „nezjistily skutečný stav věci a nepostupovaly přiměřeně, efektivně, ani vstřícně“.
Jedna stěžovatelka doplatila na to, že na pohovoru domluveném úřadem práce informovala, že má již předjednané jiné pracovní místo. Podle úřadu práce šlo o maření součinnosti bez vážného důvodu.
Jiný stěžovatel zase v žádosti o podporu v nezaměstnanosti uvedl dobu posledního zaměstnání, avšak opomenul do formuláře připsat informaci o následné pracovní neschopnosti v délce trvající více než jeden rok. Díky tomuto opomenutí nesplnil podmínku minimální doby pojištění. Stačilo by přitom, aby mu úředník poradil a na chybějící informaci se doptal.
„Tři případy z pěti přezkoumala rozkladová komise. Podle jejích závěrů úředníci postupovali podle předpisů. Následně ministryně přezkumná řízení ve všech třech případech zastavila. S takovým postupem ombudsman nesouhlasí, proto se rozhodl obrátit se na vládu,“ píše veřejný ochránce práv.
Pomáhat, nikoliv trestat
Podle Nejvyššího správního soudu má úřad práce s ohledem na veškeré důsledky vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání postupovat uvážlivě a „hledat proporcionalitu mezi těmito důsledky a závažností porušení povinností ze strany uchazeče o zaměstnání“.
„Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že nesdílí názor ministerstva, podle něhož intenzita porušení povinností nehraje žádnou roli a při jakémkoliv porušení povinností automaticky následuje sankce v podobě vyřazení z evidence,“ píše veřejný ochránce ve vyrozumění vládě o nedosažení nápravy zjištěného pochybení úřadů práce. Sankční vyřazení má být podle soudu uplatňováno s ohledem na povahu a intenzitu porušení povinností uchazečů o zaměstnání.
„Role úřadu práce spočívá především v pomoci potřebným, nikoliv v tvrdém trestání a odmítání pomoci každému, kdo byť jen nepatrně pochybil. V tomto směru vykládá ministerstvo podle Nejvyššího správního soudu zákon opakovaně v rozporu se smyslem a účelem práva, tedy v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod,“ upozorňuje ombudsman.
Pouze krajská pobočka Úřadu práce v Olomouci při šetření kanceláře ombudsmana postupovala vstřícně a přislíbila, že v budoucnu bude okolnosti důsledněji přezkoumávat a závěry judikatury zapracuje do svých úředních postupů.
Jak se bránit vyřazení z evidence
Ombudsman ve zprávě pro vládu zároveň zdůrazňuje, že jeho cílem není dosáhnout zrušení rozhodnutí o vyřazení uchazečů o zaměstnání. Jeho hlavní snahou je především zajistit, aby úřady práce rozhodovaly na základě zjištěného stavu bez důvodných pochybností v návaznosti na judikaturu správních soudů.
Rozhodnutí o vyřazení z evidence se lze bránit odvoláním podaným do patnácti dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Proti rozhodnutí o odvolání lze také podat správní žalobu k soudu. Lhůta pro podání žaloby činí dva měsíce ode dne doručení rozhodnutí o odvolání. Je možné požádat i o přezkum ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. Další možností je právě podání podnětu veřejnému ochránci práv.
