Mezinárodní den žen: Jak vznikalo ženské volební právo v Evropě?

Za volební právo přitom ženy bojovaly od poloviny devatenáctého století. Počátky bojů o jejich volební právo spustilo v roce 1848 velké shromáždění v Seneca Falls ve státě New York. Účastníci tam hlásali, že si ženy a muži jsou ve všem rovni, a obě pohlaví by tak měla mít volební právo. 

Volební právo žen ve světě

Po dlouholeté, usilovné práci v boji o práva žen v USA byla v roce 1869 založena Národní asociace za volební právo žen. Mnoho let hrála hlavní roli v rovnoprávnosti žen a mužů ve společnosti. V roce 1889 si nakonec obyvatelé státu Wyoming odhlasovali možnou účast žen ve volbách.

Opravdová změna ve světě se však uskutečnila až v roce 1893, kdy se Nový Zéland jako první na světě rozhodl ženám přiznat volební právo. Jeho zavedení ale předcházely masivní petiční kampaně a protesty novozélandských sufražetek. Ve většině ostatních zemí ženy dostaly volební právo až po první světové válce. Československo například povolilo ženám volit v roce 1920.

Některé státy ve světě však ženám volební právo stále odpírají, což platí třeba o Vatikánu nebo Bruneji. Vůbec poslední zemí, která zavedla ženské volební právo byla Saúdská Arábie. Stalo se tak v roce 2011. Uplatnit je však mohou jen v místních volbách, v nichž se volí členové samosprávy s omezenými pravomocemi. Saúdská Arábie je absolutní monarchií a veškerou zákonodárnou i výkonnou moc má ve svých rukou král. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejkonzervativnějších zemí arabského světa, je to obrovský pokrok v právech žen.

Volební právo žen v Evropě

Prvními státy Evropy, které poskytly ženám volební právo, se staly Finsko, Norsko a Dánsko v letech 1906 až 1915. Zásadní pro boj o volební právo žen byla první světová válka. Během ní muselo mnoho žen nahradit roli mužů, kteří bojovali na frontě. Rozhodovaly tak o věcech samy a vykonávaly kvalifikované práce. Díky tomu získaly v některých zemích včetně Československa volební právo. 

Například ve Velké Británii byl boj o ženské volební právo poměrně radikální. V roce 1903 vznikla nejradikálnější z raných ženských organizací, Women’s Social and Political Union (Sociální a politický svaz žen). Členky reagovaly na brutální policejní akce bojovým uměním. Později dokonce podnikaly militantní akce jako pumové atentáty. V roce 1918 se jim povedlo získat částečné volební právo pro ženy nad třicet let. Plně volit mohly ženy ve Velké Británii až o deset let později v roce 1928. 

V mnoha dalších evropských zemích ženy získaly volební právo až po druhé světové válce. Například v Itálii nebo ve Francii to bylo v roce 1945. Největším překvapením je však Švýcarsko, kde ženy získaly volební právo až v roce 1971. 

Volební právo v ČR

I v Česku hrála hlavní roli při udělení volebního práva žen první světová válka. Těsně po ní tak bylo volební právo žen zaneseno do ústavy. Některé ženy však mohly ve zcela výjimečných případech volit i dříve v rámci Rakouska-Uherska.

Volební právo se až do roku 1907 vázalo na stav a výši odvedených daní. Plátci daní byli většinou muži, ale ve výjimečných případech to mohla být i žena, pokud se například stala dědičkou usedlosti a rovněž plátkyní daně. Ženy tak teoreticky mohly volit do zemských sněmů, obecních zastupitelstev a majitelky velkostatků dokonce i do říšské rady.

V obecné rovině je v České republice svobodné volební právo zajištěno tajným hlasováním. Všeobecné volební právo značí, že mohou hlasovat všichni občané bez ohledu na pohlaví, náboženství, původ či rasu. Rovné volební právo zajišťuje logicky rovnost hlasů. A volební právo aktivní znamená, že občan smí volit, zatímco volební právo pasivní značí, že občan smí být volen do zastupitelských orgánů.