Koruna oproti euru za poslední měsíce výrazně oslabila. A jak říká hlavní ekonom skupiny Partners Martin Mašát v rozhovoru pro e15, její oslabování bude pokračovat i v letošním roce.
Koruna za poslední rok výrazně oslabila vůči euru i dolaru, jak to?
Vůči euru je oslabení jasně zřetelné. Od dubna koruna oslabila z hodnoty 23,30 na 24,60 CZK/EUR. To je přes pět procent. Za rok 2023 to bylo jen něco kolem 2,3 procenta. Příběh oslabení oproti dolaru je složitější, protože koruna je stále vlastně z pohledu dolaru jen jakýmsi volatilním ocáskem eura.
Jaké jsou příčiny oslabování koruny?
Za oslabením koruny ve druhé polovině roku stojí především rychlý pokles inflace. Ten investory vedl k názoru, že Česká národní banka [ČNB] brzy a svižně sníží svoji vysokou základní úrokovou sazbu. Koruna tak ztratí svoji úrokovou výhodu oproti eurozóně a tím částečně i svoji atraktivitu. To se také v prosinci potvrdilo. Další důvod oslabení byl například pozitivní politický vývoj v Polsku. Ten nasměroval část investorů místo koruny do polského zlotého. V neposlední řadě proti koruně mluvila i rostoucí geopolitická rizika, která tlačí investory mimo malé nerozvinuté ekonomiky. A my jsme bohužel pro velké hráče stále malí a bezvýznamní. A tudíž náchylní k větším výkyvům měny.
Jak vidíte vývoj kurzu koruny v letošním roce?
Tady naprosto souhlasím s prognózou ČNB. Ta narýsovala v prvním pololetí oslabování koruny směrem k hodnotě 25 CZK/EUR a posléze postupné oslabování. Za oslabením bude stát především uvolňování měnové politiky, tj. snižování sazeb ČNB. Následné posílení půjde na vrub opětovného nastartování české ekonomiky a začátku snižování sazeb v eurozóně. Tedy aspoň takto mám nastavený základní scénář.
Kurz koruny je spolu s úrokovými sazbami jedním z nástrojů České národní banky pro udržování měnové stability. Centrální banka ho využívala celý loňský rok. Postupovala podle vás správně?
Máte naprostou pravdu v tom, že ČNB v posledních letech v měnové politice intenzivně využívá kurz koruny. Je to dáno tím, že kurz koruny působí na ekonomiku mnohem přímočařeji než nastavení úrokových sazeb a také působí na trochu jiné segmenty. Například na inflaci v posledních letech by standardně centrální banka nastavila mnohem vyšší sazby, než jsme zažili. Dokážu si představit i základní úrok deset procent. Ale centrální banka vyhodnotila, že inflace je tažená především firmami, které jí z vysokých úroků utíkaly pomocí úvěrů ze zahraničí v cizích měnách. A tak nechala posilovat korunu. Což znepříjemnilo život exportérům a firmám s eurovými úvěry se zvýšilo riziko, že koruna jednou oslabí a oni budou platit za úvěry mnohem více.
Vláda i ČNB nám servíruje naději, že inflace letos významně klesne. Avšak klesne skutečně tak výrazně?
Ano. Inflace se opravdu dostane ke třem procentům a v některých měsících i níže. Nicméně to neznamená, že jsme boj s inflací vyhráli. Za poslední čtyři roky nám vzrostla průměrná cenová hladina o třetinu. Pokud někomu nevzrostl plat, tak přišel o třetinu příjmu. A s touto cenovou úrovní se musíme naučit žít. Drahota je tu a už tu zůstane. Žádný návrat do „dobrých levných let“ nenastane.
Na jakých úrovních vidíte základní úrokové sazby ČNB?
Očekávám, že standardní sazba ČNB bude do budoucna kolem tří procent. Problém totiž je, že jsme si, my Češi, na inflaci opět zvykli. A tak se může stát, že růst cen bude dlouhodobě vyšší, než na jaký cílí centrální banka. Prostě a jednoduše dosáhnout a udržet inflaci kolem dvou procent bude ještě velice těžké a o návratu sazeb ke dvěma, či dokonce k jednomu procentu si budeme muset nechat jen zdát.
Text vznikl ve spolupráci s poradenskou společností Partners.
