Až současná situace lidi donutila se zajímat o cenu peněz. A to ve všech příjmových skupinách. Přičemž získat v bance úrok nad inflaci, jak říká finanční poradce skupiny Partners Šimon Tejkal, dlouhodobě prakticky nejde.
Rychle rostoucí inflace přiměla české domácnosti více pracovat se svými úsporami. To potvrzuje i finanční poradce Šimon Tejkal.
„Ozývají se lidé, kteří mají 150 tisíc korun, ale i několik milionů. Jedná se nejčastěji o rodinné rezervy. Jsou to peníze z prodeje nemovitosti, dědictví nebo úspory na smlouvách stavebního spoření. Často se jedná o celoživotní úspory,“ říká.
Klientům doporučuje si nejdříve stanovit, co od peněz chtějí, na co je chtějí v budoucnu nejspíš využít. Bez finančního cíle lze totiž jen těžko doporučit vhodné řešení.
„Pak finanční částku většinou rozdělíme na části. S nimi dál pracujeme podle času, kdy budou lidé peníze zase potřebovat. To může být třeba odhad času na modernizaci bydlení, výdaje na školy pro děti či přispění na jejich hypotéku, odchod do penze. Potřeby klientů se liší,“ upozorňuje.
Podle něj se potřeby lidí ve věci finančního plánu příliš nemění. Lidé řeší, jak si mají naspořit na penzi. Zda je vhodné předčasně splatit hypotéku, kam spořit dětem na studia či start do života. Také, jestli si koupit auto za hotové, nebo na úvěr, případně investovat do koupě nemovitosti. Lidé zajímají ale i investice do zlata, jiných komodit, kryptoměn, whisky, uměleckých předmětů, veteránů, pozemků a tak podobně.
Jak konkrétně pracovat s úsporami
Podle Šimona Tejkala prvním krokem je určení si krátkodobé finanční rezervy. To jsou peníze, které by měla mít domácnost na nahodilé výdaje stále po ruce. Tyto peníze je pak dle jeho slov ideální vložit na spořicí účet.
„Peníze, které klienti hodlají utratit do jednoho až dvou let, lze bez výčitek nechat v bance. A peníze, o kterých klienti vědí, že je nebudou potřebovat dříve než za tři a více let, většinou investujeme do podílových fondů. A to do dluhopisových, nemovitostních, smíšených, nebo akciových,“ vysvětluje Šimon Tejkal.
Dodává, že pro lidi s částkami v řádu vyšších milionů jsou k dispozici fondy kvalifikovaných investorů. Obecně pak platí, čím déle peníze nepotřebuji, tím rizikovější fond můžu zvolit a vyšší výnos získat.
Termínované vklady jsou dle jeho názoru vhodné jen na specifické cíle, kdy domácnost zná konkrétní termín potřeby peněz a také chce dopředu vědět konkrétní částku, kterou ve splatnosti vkladu dostane.
„Nyní jsme řešili s klientkou například situaci, kdy ona má hypotéku s 2procentním úrokem, kterou má za čtyři roky splatit. A protože nechtěla podstupovat investiční rizika vyplývající z investic do podílových fondů, koupili jsme termínovaný vklad se 4procentním úročením,“ říká finanční poradce.
Zároveň dodává, že stavební spoření jako spořicí produkt skoro nepoužívá. Tvrdí, že z jeho pohledu je stavební spoření nepružné už třeba tím, že peníze musí být takzvaně u ledu šest let, aby člověk nepřišel o státní příspěvek.
„Kdo měl loni stavební spoření ve vázací době, tak mu vyneslo 1,5procentním zhodnocení. Což je fajn, ale zázrak to není. Navíc nemohl z produktu vystoupit. Nicméně určitě je lepší spořit na stavebním spoření než peníze utratit za nesmysly,“ uvádí.
Doplňkové penzijní spoření je dobrá volba, ale s mírou
Jako hlavní nástroj pro dlouhodobé spoření Šimon Tejkal uvádí podílové fondy a doplňkové penzijní spoření.
„Doplňkové penzijní spoření s vhodnou investiční strategii doporučuji všem, kteří si ještě na penzi nespoří,“ tvrdí.
Podle něj je škoda, že stále většina z lidí, kteří si v dobré víře spoří na penzi, „hnije“ v transformovaných fondech starého penzijního připojištění. Fondech, které už osm let svými výnosy nepokrývají ani inflaci.
„Tím chci říci, že ten, kdo má více něž pět let do důchodu, by měl přejít do doplňkového penzijního spoření. V něm si zvolit účastnický fond s vyváženou nebo dynamickou strategii. Přitom dle mého názoru platí, že nemá smysl do těchto fondů posílat jakékoli vklady nad tři tisíce korun.“
Vysvětluje také proč: „Všeobecně to ale nedoporučuji kvůli politickému riziku. Totiž, když nevím, jak přesně se k těm penězům v budoucnu dostanu. Proto bych tam dával maximálně to, co stát nyní zvýhodňuje, a zbytek do podílových fondů mimo penzijní společnosti.“
Podílové fondy jsou základ
Na otázku, zda je výhodnější začít nejdříve s podílovými fondy a teprve pak volit penzijní fondy, anebo obráceně, říká, že účastnické fondy doplňkového penzijního spoření jsou v principu podílové fondy s regulovanými náklady a poplatky.
„U doplňkového penzijního spoření díky státnímu příspěvku a možné daňové úlevě jde o skvělý investiční produkt na úložky do 3000 měsíčně. Nevýhodou je, že fond nemůžete vybrat dříve než v 60,“ říká s odkazem na takzvaný předdůchod. To je možnost výběru peněz ze spoření pět let před penzí.
Naopak podílové fondy jsou dle jeho názoru díky pestrosti investičních strategií univerzálním nástrojem na zhodnocování peněz pro všechny lidi, kteří se nechtějí sami zabývat obchodováním s cennými papíry.
„Výhodu mají v tom, že i s malými částkami můžete nakoupit velmi diverzifikované portfolio akcií nebo dluhopisů nebo jiných podkladových aktiv. Zároveň poskytují skvělou likviditu a jsou tím pádem praktické. To platí vždy, pokud nemám život naplánovaný totálně rigidně, tedy chci určitou volnost. Jsou také daňově optimalizované. Po třech letech od nákupu neplatíte daň z výnosu,“ uzavírá.
