Když někdo zemře bez závěti, dědit budou podle zákonné dědické posloupnosti především příbuzní. Jak ale prokázat, že je člověk příbuzným zůstavitele?
Role notáře a kontrola evidence obyvatel
„Pozůstalostní řízení vždy, když někdo zemře, zahajuje soud a notář je následně pověřen, aby úkony v řízení jako soudní komisař provedl,“ vysvětluje prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Notář pak vyhledává potenciální dědice, stejně tak jako majetek a dluhy zůstavitele. Nejprve na předběžném šetření zjišťuje informace od blízkých zůstavitele, těmito informacemi ale není omezen. Po předběžném šetření nahlédne do Centrální evidence obyvatel.
Potenciální dědicové jsou účastníky řízení. „Notář postupně vyrozumí všechny v úvahu přicházející dědice o jejich dědickém právu a až poté, pokud nebude žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, bude účastníkem řízení stát. Osoby, u nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, jsou pak účastníky po celou dobu řízení, i když nedědí,“ připomíná advokátka Petra Pavlištová z advokátní kanceláře Pikes Legal. Díky tomu těmto účastníkům zůstává zachována možnost podávat řádné a mimořádné opravné prostředky.
Jelikož rodinné vztahy mohou být komplikované a údaje v evidenci nejsou vždy aktuální, je možné se jako příbuzný do dědického řízení přihlásit. „Jakmile vzniknou pochybnosti o správnosti některého údaje v Centrální evidenci je třeba, aby byl upozorněn obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana, jehož se údaj týká. Obecní úřad poté sám ověřuje správnost tohoto údaje,“ doplňují advokáti Štěpán Ciprýn a Pavel Kiršner. Kdyby potomek zůstavitele zjistil nesrovnalosti v evidenci obyvatel až po ukončení pozůstalostního řízení, musel by zažalovat dědice a požadovat vydání bezdůvodného obohacení, a to v obecné tříleté promlčecí lhůtě.
Kdo je otcem dítěte?
Po Evidenci obyvatel nastupují pro určení příbuzenství jako sekundární nástroj právní domněnky otcovství. Podle první domněnky je otcem dítěte manžel matky. „Tak je tomu i v případě, že se dítě narodí do třístého dne po zániku manželství,“ připomínají advokáti Ciprýn a Kiršner. Podle druhé domněnky je otcem ten, kdo souhlasně s matkou otcovství prohlásí a je tak zapsán do matričního listu dítěte.
Testy DNA jen v rámci odděleného řízení
Zdálo by se, že v případě nejasností rozhodne DNA. Testy DNA ale není možné v rámci dědického řízení provádět, protože jde o řízení nesporné.
„V případě existence sporů o příbuzenství se musí tato věc posoudit v rámci sporného řízení, kde test DNA přípustný bude. Po dobu trvání sporného řízení se řízení o pozůstalosti zastavuje,“ dodávají Ciprýn a Kiršner.
Provedení testu na základě vzorku DNA zůstavitele má ale svá pravidla. Zůstavitel by k tomu před svou smrtí musel dát výslovný souhlas k jeho odebrání, jak dovodil Nejvyšší soud ČR v rozsudku 30 Cdo 1982/2012 ze dne 24. 9. 2014.
V tomto případě žena zjistila až v dospělosti, že jejím biologickým otcem je jiný muž. Ten se ke svému otcovství sice přiznal, nechtěl však řešit popírání a určování otcovství. Ačkoliv jí přislíbil odkázat svůj majetek, nestvrdil toto rozhodnutí sepsáním závěti. Žena nechala se svou matkou vyhotovit test DNA ze vzorku, který byl odebrán po smrti biologického otce.
Pokud nesouhlasil zůstavitel, k udělení souhlasu jsou následně oprávněni jen oprávnění pozůstalí (tedy většinou manžel, partner a děti). „Odebrání vzorku DNA bez souhlasu zemřelého je nezákonné. Soud takový důkaz nepřipustí,“ uzavírají advokáti Pavel Kiršner a Štěpán Ciprýn.
