Zaměstnanec pracující z domova pro zahraniční firmu z jiného členského státu podléhá jejich pojistnému systému, pokud rozsah odvedené práce v zemi bydliště nepřekročí 25 procent celkové pracovní doby. Při dodržení několika podmínek umožňuje nová dohoda setrvat v pojistném systému až do výše limitu 50 procent pracovní doby.
Podle dosavadních pravidel zaměstnanec pracující z domova v jednom členském státě pro zahraničního zaměstnavatele z jiného členského státu podléhá zahraničnímu pojistnému systému, pokud rozsah jeho práce v zemi bydliště nepřekročil limit 25 procent jeho celkové pracovní doby. V případě překročení tohoto limitu podléhal zaměstnanec pojistným předpisům státu svého bydliště.
Podle nové Rámcové dohody umožňuje setrvání v pojistném systému v zemi zaměstnavatele, i pokud je limit 25 % překročen, avšak rozsah práce na dálku ve státě bydliště nepřesáhne 50 % pracovní doby.
Jednou z podmínek, které pak musí být splněny, aby zaměstnanec nespadl do tuzemských pojistných předpisů, je místo výkonu práce. „Zaměstnanec musí vykonávat práci na dálku ze svého bydliště, které se nachází v České republice, přičemž sídlo nebo provozovna zaměstnavatele se nachází v jiném členském státě nebo naopak. Oba subjekty, tedy zaměstnanec i zaměstnavatel musí dále požádat o výjimku dle Rámcové dohody. Jde o udělení certifikátu A1, který vystaví kompetentní instituce v zemi zaměstnavatele. U nás se jedná o Českou správu sociálního zabezpečení,“ říká Ivana Brancuzká, Country manažerka poradenské společnosti Crowe.
Aby bylo možné požádat o tuto výjimku, musí se jak v případě sídla zaměstnavatele, tak v případě bydliště zaměstnance, jednat o státy, které přistoupily k Rámcové dohodě. Kromě České republiky jde aktuálně o dalších 17 evropských zemí. Mezi nimi je Belgie, Finsko, Francie, Holandsko, Chorvatsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malta, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Rámcová dohoda se však nevztahuje na přeshraniční práci osob samostatně výdělečně činných.
„O udělení výjimky je možné žádat na období od prvního července až na dobu tří let, a to i opakovaně, se zpětnou platností 3 měsíce. To vše za podmínky, že během tohoto období byly příspěvky na sociální zabezpečení placeny ve státě sídla zaměstnavatele. U žádostí podaných nejpozději ke konci června příštího roku je možné podat žádost o výjimku až o 12 měsíců zpětně, to znamená až k prvnímu červenci 2023,“ shrnuje Brancuzká.
Dalším kritériem je, že práci na dálku vykonává zaměstnanec pomocí informačních technologií. V rámci telework, jak se přeshraniční práci říká, se tedy nejedná o manuální činnost ani prezenční výkon práce na místní pobočce zaměstnavatele.
