Profil Jaroslava Kubery: odešel svérázný politický mohykán z Teplic | E15.cz
KoronaHelpdesk E15

Jak uspět v krizi

Profil Jaroslava Kubery: odešel svérázný politický mohykán z Teplic

Petr Pešek

Petr Pešek

Bylo potěšení s ním debatovat, byla radost s ním nesouhlasit. To uznávají i političtí odpůrci Jaroslava Kubery. A nikoliv pouze ze slušnosti. Jsou to uznání autentická, podobně jako byl opravdový i on se svojí mluvou.

„Je to opravdu takový fičák, že si to málokdo umí představit. Ale protože mě to šíleně baví, tak je to brnkačka,“ prohlašoval například ještě v sobotu na kongresu ODS, když mluvil o své funkci předsedy Senátu. Bral ji ale – jak ostatně i sám zdůraznil – s velikou pokorou. Jen byl zvyklý říkat věci tak, jak chtěl. Bez přikrášlování, sebeomezování a občas možná i bez sebekontroly.

Věrný modré

Nebyl to jediný důvod, proč mezi českými politiky vynikal. Tím dalším byla vytrvalost a současně jakási politická trvanlivost. Celou svou kariéru zůstal věrný ODS, kam vstoupil v roce 1992. Výjimkou byla mladistvá epizoda v KSČ na přelomu let 1967 a 1968. Narodil se v Lounech, opěrným bodem se mu ale staly Teplice, kde na radnici – tehdy městském úřadu – po listopadové revoluci svoji politickou kariéru započal. Nejdřív jako tajemník, od roku 1994 ale úctyhodných 24 let jako starosta a později primátor. A téměř dvě desítky let zasedal také v Senátu. Neodradil ho ani neúspěch při prvním pokusu v roce 1996, kdy po slibném prvním kole ve finále prohrál se sociálním demokratem Jaroslavem Musialem.

Jaroslav Kubera zemřel, předsedovi Senátu bylo 72 let

O čtyři roky později už se do horní komory dostal a zůstal v ní až do svého náhlého skonu, nakonec stál i v jejím čele. Čímž výčet jeho politických angažmá nekončí. Kromě jiného byl dlouhá léta teplickým zastupitelem a od roku 2016 i zastupitelem Ústeckého kraje.

Pohřeb Jaroslava Kubery >>>

Svoboda nade vše

A právě komunální politika nejen formovala jeho originalitu, ale stala se i odrazovým můstkem pro celostátní působení. Z Teplic se do zbytku republiky šířily zprávy o jeho nápadech, jak legalizovat prostituci či zbavit majitele nemovitostí zodpovědnosti za přilehlé chodníky. Podporoval snahy o zvýšení maximální rychlosti na dálnicích, registrované partnerství chtěl rozšířit i na osoby různého pohlaví. Brojil proti omezováním všeho druhu, a naopak hájil co nejširší svobody. Což se pochopitelně týkalo i kouření, jehož byl vášnivým příznivcem.

Kuberu dočasně nahradí Jiří Růžička, senátoři si nového předsedu zvolí nejspíš do měsíce

Svými postoji a výroky nejednou své ideologické soupeře provokoval – od ekologů po feministky. Svým zůstal i po přesunu na celostátní úroveň. Ve svém nedávném novoročním projevu mluvil o „politické korektnosti dovedené ad absurdum“ a „novém zeleném tsunami“, byť druhým dechem dodal, že se ke své planetě nechováme dobře. A zvláště v poslední době začal varovat i před přílišným vlivem sociálních sítí: „Žijeme dva životy. Jeden virtuální, ve kterém je obtížné se orientovat, a jeden reálný, který je často zcela jiný.“

Mnohdy působil jako politik z doby dávno minulé. Možná jako relikt první republiky, což se projevilo i v tom, jak dokonale mu padla epizodní role ve filmu Toman, kde ztvárnil Edvarda Beneše.

Jaroslav Kubera: podívejte se na jeden z posledních rozhovorů předsedy Senátu

Matoucí styl

Ostatně prezidentské ambice v něm doutnaly. Zájem o post hlavy státu dal otevřeně najevo v době, kdy se v ODS řešila strategie před minulým kláním o Pražský hrad. Nakonec ale strana svého vlastního kandidáta nepostavila. A dost možná že právě funkce předsedy Senátu byla pro Jaroslava Kuberu tím nejlepším vyvrcholením politické kariéry.

Nabídla mu jednak prestiž, zároveň ale i možnost autonomního a autentického vystupování. A nutno přiznat, že jeho styl byl pro mnohé matoucí. Klasickým příkladem byl jeho přístup k Číně, respektive Tchaj-wanu. Jeden den byl po televizním vystoupení kritizován za příliš vstřícný přístup k Pekingu, následně se pro stejný tábor stal hrdinou vzhledem k odhodlání navštívit odbojný ostrov. Cesta na Tchaj-wan byla plánována na konec února. Což zhoršilo i jeho vztahy s prezidentem Milošem Zemanem, byť základní oboustranný respekt zůstal. Ukázalo se to nejen v prezidentské kondolenci, ale i při nedávné Kuberově návštěvě Hradu, kde jej Miloš Zeman – prý lehce a přátelsky – poklepal hůlkou po hlavě.

S Jaroslavem Kuberou odchází výrazný politik a také svérázný politický styl. Impulzivní, nekompromisně konzervativní, pro leckoho včetně politických spojenců někdy i nevyzpytatelný a těžko stravitelný. Podobné to bylo i s jeho humorem. „Ta šála, prosím vás, to není žádná frajeřina, jak mi tady někdo říkal. Kdybych ji neměl, tak už jsem mrtvý,“ postěžoval si na sobotním sněmu ODS, že musí chodit kouřit ven do zimy. Nikoho v sále v tu chvíli nenapadlo, že o dva dny později bude číst kondolence a nekrology o politickém mohykánovi z Teplic.

Kuberova lavička v Senátu >>>

Dominik Feri: Kubera uměl politiku přiblížit lidem

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!