Platební karty a děti: Ztráta je běžná, řešení komplikuje věkový limit
Plastovou platební kartu vydávají banky docela běžně i pro šestileté děti. I když majitelem účtu zůstává jejich zákonný zástupce, tedy nejčastěji rodič, dítě už v první třídě základní školy kartou platí běžně v obchodech stejně jako dospělý.
Jenže u dětí vybavených platební kartou jejich rodiče často řeší to, že je děti ztrácí. A to se jim prodražuje. Vydání nové karty vyjde i na 300 korun. Řešení nabízí pojištění či virtuální karta v mobilním telefonu. Za virtuální kartu se nic neplatí. Mohlo by se zdát, že tím je problém vyřešen, ale není. Dětem je totiž tato karta dostupná až od patnácti let.
„Devítiletá dcera ztratila platební kartu třikrát v jednom roce, není žádný lajdák, ale kartu zkrátka někde položí a zapomene ji tam. Ještě se nám nestalo, že by kartu někdo odnesl do banky,“ vypráví devětatřicetiletá Anna z Plzně.
Na kartě má její dcera nastavený limit 500 korun na týden na platby i výběry. Při ztrátě karty se jim jednou stalo, že s ní někdo zaplatil částku kolem 50 korun. Což se stalo v době, než přišli na to, že kartu dcerka ztratila, a zablokovali ji.
„Horší už je to s vydáváním nové platební karty. Za její nové vydání jsem už zaplatila 900 korun, 300 za každý jeden nový výdej,“ poukazuje na související problém se ztrátou karty u své dcery paní Anna.
Dítě, nebo dospělý? Je to jedno. Platí všichni
U poplatků za vydání nové platební karty v případě její ztráty banky nerozlišují, zda kartu ztratil jejich dospělý klient, nebo dítě. Byť pouze jako přidružený a nezletilý uživatel daného bankovního konta.
„Banky v cenících nerozlišují ztrátu dětské karty a karty pro dospělé a účtují si za vydání náhradní karty stejné poplatky,“ potvrzuje poplatkovou politiku bank analytik Partners Banky Martin Kočí.
Za vydání další karty při její ztrátě zaplatí klienti bank částku od 99 do 300 korun. Ještě více si připlatí při požadavku na její expresní vyhotovení, kde jsou poplatky násobně vyšší oproti ceně za standardní vydání nové karty.
Za ideální proto Martin Kočí považuje nahradit plastovou platební kartu virtuální kartou nahranou do digitální peněženky v mobilním telefonu. Lidé pak platí jednoduše ze svých chytrých telefonů, kde je riziko ztráty ve srovnání s plastovou kartičkou nošenou v peněžence nebo knížce s osobními doklady podstatně nižší.
„Virtuální kartu nikdo ztratit nemůže. V úvahu může přicházet blokace řešená vydáním nové virtuální karty, která je ale bez poplatku a bez nutnosti vyrábět další plastovou kartu,“ říká.
Virtuální karty mohou mít jen děti nad 15 let
Nicméně u virtuálních karet a jejich užívání dětmi upozorňuje na docela podstatný problém. A sice, že do digitálních peněženek v chytrých telefonech si mohou virtuální karty nahrávat pouze děti, respektive mládež od 15 let věku. Taková jsou současná pravidla provozovatelů digitálních peněženek.
„To je značně omezující zvlášť v případě, kdy banka důvěřuje dětem již od 6 let věku a nebojí se jim svěřit plastovou platební kartu,“ poukazuje na jistou nesrovnalost Martin Kočí.
Dodává, že i v rámci Partners Banky se snaží o to, aby i mladší děti mohly užívat virtuální karty ve svých mobilních peněženkách a platit ze svých telefonů.
„A doufáme, že se nám podaří najít vhodné řešení virtuálních karet pro děti,“ dodává.
Jako jediná možnost, jak krýt riziko ztráty karty u dětí mladších 15 let, se ukazuje pojištění karty. To se pohybuje od 30 korun měsíčně až po stovky korun v závislosti na jeho typu a nastavení limitů pojistného krytí.
„Některé banky pojišťují přímo dětské karty a ceny jsou srovnatelné s pojištěním u dospělých,“ říká Kočí.
Pojištění jenom kvůli kartě se nevyplatí
Někteří dospělí krytí rizika ztráty karty u dítěte řeší tak, že si rozšíří vlastní pojištění na celou rodinu, čímž kryjí i děti a třeba i druhého z manželů či partnerů.
„Výhodou pojištění karet je, že kryje i ztráty osobních věcí, jako jsou telefony nebo peněženky,“ dodává.
Upozorňuje ale i na to, že pojistné plnění podmiňuje policejní šetření ztráty. Což značí nahlášení ztráty karty policii, která událost zaznamená do protokolu. Ten se předává pojišťovně jako podklad pro plnění. Navíc většina pojišťoven plní například při neoprávněném výběru z bankomatu nebo při platbě v obchodě jen u zneužití bez zadání PIN kódu.
„Každý klient si má svůj PIN chránit, neměl by jej mít napsaný například na kartě nebo na lístečku v peněžence,“ upozorňuje na časté praktiky majitelů platebních karet Martin Kočí.
Obecně pak nedoporučuje sjednávat takové pojištění jen kvůli poplatku za vydání náhradní karty po jejím zcizení nebo ztrátě.
„Raději doporučuji vybrat si takovou banku, která nemá za vydání náhradní karty neadekvátně vysoký poplatek,“ uzavírá.
Text byl připraven ve spolupráci s poradenskou společností Partners.
