Roky, kdy centrální banky pumpovaly na finanční trhy ohromné částky a vlády podporovaly ekonomiku vysokými dotacemi, jsou pryč. To se spolu s geopolitickou nejistotou projevuje vysokou kolísavostí finančních trhů.
Mnozí investiční analytici se tak shodují v tom, že se do hry vrací aktivní správa investic. A že jen pasivní kopírování indexů prostřednictvím ETF fondů již nestačí. Aktivní správu přitom nabízejí zejména podílové fondy. Zástupci investičních platforem ale odmítají, že by byly podílové fondy ve výhodě.
„S aktivní správou bych byl velmi opatrný. Nevěřím, že jsou aktivní manažeři i v současné době schopni prognózovat trh, vybírat jednotlivé sektory, nebo dokonce tituly,“ říká šéf investiční platformy Portu Radim Krejčí.
Podle něj výhoda pasivního investování zůstává i na klesajících trzích. Tvrdí, že aktivní manažeři nejen že nedokážou generovat nadvýnos na rostoucích trzích, ale nedaří se jim to ani při poklesech.
„Data nepotvrzují, že by aktivní management obecně na klesajících trzích dosahoval lepších výsledků. To platí pro aktivně řízené podílové fondy. A platí to ještě více pro individuální investování napřímo,“ vysvětluje.
Srovnávání výkonnosti ETF s aktivně řízenými fondy je dlouhodobě velkým tématem. Faktem také je, že řádově 80 procent nízkonákladových fondů ETF vykazovalo v posledních letech vyšší výkonnost než fondy aktivně řízené. Podle investičního analytika společnosti Partners Financial Services Marcela Vanducha je ale třeba také vědět, co a s čím se srovnává.
„Na trhu je mnoho průměrných a podprůměrných fondových správců, ale existuje také, jak už ostatně vyplývá ze statistiky, 20 procent vysoce kvalitních fondových správců. Na českém trhu jsou to desítky až stovky fondů. To je dostatečný prostor pro kvalitní poradenský přístup při stavbě fondových investičních portfolií,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že takto postavená portfolia přinášejí investorům srovnatelné a často i vyšší výnosy, než dokáže pasivní investice.
Poplatky za platformy versus poplatky za fondy
Velkým argumentem investičních platforem jsou nižší poplatky za jimi zprostředkované investice. Radim Krejčí dává za příklad jeden z největších českých fondů ČSOB Bohatství, u něhož podle zveřejněných dokumentů činí nákladovost 2,23 až 3,43 procenta ročně. Nebo fond TopStocks od Erste, který uvádí nákladovost 2,9 až 5,2 procenta ročně, podle doby držení.
„U nás se tato nákladovost reálně pohybuje kolem 0,8 procenta ročně. To i při započtení TER našich ETF,“ vysvětluje.
Investiční platformy přehledně >>>
A obdobně hovoří i šéf investiční platformy Fondee Jan Hlavsa: „Naše investice jsou automatizované a založené na indexových fondech. Poplatky činí 0,9 procenta z roční hodnoty investic. Samotné ETF fondy pak mají ještě své vnitřní poplatky 0,15 procenta ročně. Poplatky investoři platí měsíčně, roční poplatky děleno dvanácti. Ve Fondee nemáme žádné vstupní ani výstupní poplatky.“
I zde jde ale podle Marcela Vanducha o zavádějící tvrzení. Sice potvrzuje, že na trhu jsou skutečně drahé fondy, jsou na něm ale i fondy, u nichž jsou náklady investorů podstatně níže.
„My při analýze ‚solidních‘ akciových fondů na trhu většinou vybíráme řešení s celkovou nákladovostí ve výši 1,7 až 2 procenta p. a.,“ vysvětluje a rovnou i zpochybňuje i výhodnost poplatkové politiky investičních platforem.
„Zásadní rozdíl v poplatcích za fondy a investiční platformy spatřuji v tom, že platformy své poplatky nezapočítávají přímo do výkonnosti. Konkrétně mluvím o poplatcích za komunikaci s poradcem/chatem, za nastavení investice, za možný rebalancing a podobně,“ vysvětluje s tím, že zatímco aktivně řízené fondy tyto poplatky nejčastěji řeší vstupním poplatkem, investiční platformy je dle něj „skrývají“ v poplatku z objemu investice každý rok. U Portu je to 0,6 až 1 procento p. a., u Fondee 0,9 procenta p. a. a Indigo si řekne rovnou o jedno procento.
„A tak například jednoprocentní trvale placený poplatek ročně z objemu prostředků pod správou vyjde v čase na mnohem více než například vstupní jednorázový 4procentní poplatek z objemu investované částky,“ upřesňuje a zdůrazňuje, že to se děje za situace, kdy podílové fondy přinesou investorům vyšší nebo srovnatelné zhodnocení.
Záleží na individuální preferenci
Zatímco podílové fondy jsou na investorském trhu „od nepaměti“, investiční platformy vznikly s příchodem nových technologií. Jejich nákup je velice snadný, jsou online a od investora žádají „pouze klikání v telefonu“. Stejně jako fondy investují do populárních ETF. Podle Marcela Vanducha mohou mnohým investorům vyhovovat, stejně jako mnozí jiní raději sáhnou po aktivně řízených podílových fondech. Rozhodně ale odmítá rétoriku investičních platforem, že jsou výhodnější než podílové fondy.
„Není problém sestavit dostatečně diverzifikovaná portfolia z ETF i aktivně řízených fondů se srovnatelným výnosovým potenciálem,“ říká a dodává: „Nepopírám nižší náklady na ETF, ale zdůrazňuji výhodu aktivní správy podílových fondů. A ta oproti uvedeným platformám spočívá ve výrazně širším výběru fondů pro kvalitní analýzu a díky aktivní správě je výnosový potenciál vyšší než při pouhém kopírování indexů.“
A tím se dostáváme opět na začátek. Jak podílové fondy, tak investiční platformy, stejně jako přímý nákup ETF v sobě obsahují jak výhody, tak nevýhody. A i když jsou poplatky důležité, ne vždy jsou ty nejdůležitější. Někdo si dokáže postavit portfolio z ETF docela sám a úspěšně přes brokera, jiný si zvolí investiční platformu a spolehne se na příznivý vývoj platformou vybraných indexů, na které jsou ETF navázány. A konečně, další se raději svěří do péče investičních profesionálů v oblasti podílových fondů.
